s m o k e r II. :: hood

e p i l o g u e

Calum odložil batoh do rohu chodby a s širokým usměvem kroky kráčel do obývacího pokoje, kde Emily uspávala malého chlapce. Políbil ji na líce a usadil se vedle ní.

Calum konečně mohl říct, že je vše v pořádku, že Emily patří jen jemu, což dokazoval prsten na jejím prsteníčku, a až na jednu hodně důležitou věc to tak bylo. 

"Calume, co se stalo?", zeptala se Emily držíc ho za ruku. Calum jen pokroutil hlavou a dál sledoval výsledky fotbalu. "Co by bylo?"

"Mlčíš, nikdy tak tichý nejsi", pousmála se.

"Dnes jsem nebyl v práci", řekl tiše doufajíc, že to slyšel jen on.

"A kde jsi byl?", zeptala se koktavým hlasem. První, co ji napadlo byla nevěra.

"Byl jsem u doktora a-"

Oddechla si. "A?", pobídla ho.

Nakonec si to rozmyslel. "Nic. Nic zvláštního", usmál se a políbil ji do vlasů. Usoudil, že zrovna teď není vhodná doba na to, ji říct, že umírá na rakovinu. Ne, když mu opět začala věřit.