Agent {Avengers}

10. kapitola: Zpátky do akademie

Měla jsem volno. Zajímavé slyšet tuto větu už po pár dnech v práci. Vlastně jsem nevěděla, co dělat. Nechtěla jsem již utrácet z kreditky rodičů a výplatu jsem ještě nedostala, nečekaně. Vlastně jediné, co teď mám, je dvacet dolarů v peněžence.

Nad tímto poznatkem jsem se musela ušklíbnout, vcelku smutné. I když se o hodně hvězdách tvrdilo, že před svým hvězdným vzestupem také měli v peněžence jenom pár dolarů. No, ale mě jistě kariera zpěváka nebo herce nečeká, takže na tohle spoléhat nemůžu.

Po tom, co jsem se skvěle vyspala ve svém pokoji, jsem se oblékla do něčeho slušného a vyšla ze základny do ulic New Yorku. Chvíli jsem jenom tak stála a snažila se zorientovat v tom, kde jsme. V New Yorku jsem často nebyla, pouze párkrát jako malá na soutěžích nebo když jsme šli s akademii na exkurzi.

Vlastně mám volno tak dlouho, dokud mě zase nepovolají. Ne, že by se mi po práci stýskalo, těšila jsem se na ni. Tyto mise jsou to, na co jsem se tři roky připravovala.

Nakonec jsem se začala vracet zpět k základně, když mě málem přejelo auto. Uskočila jsem a podívala se na dotyčného. Chtěla jsem řidiče okřiknou, když to on zvládl jako první.

„To auto je nový!" Křiknul na mě Stark, ale tvářil se celkem pobaveně.

„Promiňte." Řekla jsem omluvně a už chtěla obejít auto a vrátit se na základnu.

„Hele, nechceš mi píchnout?" Křiknul na mě, když už jsem se nacházela za autem. Otočila jsem se.

„Co prosím?"

„Bože myslel jsem, jestli mi pomůžeš." Protočil oči a potom se nad mou reakcí začal smát.

„Uhm. Samozřejmě," lehce jsem zčervenala a přišla ke dveřím auta. „s čím?" Dodala jsem a on se usmál.

„Jedu do akademie ukazovat novou zbraň. Koupí to i tak, nevím, proč to chtějí ukázat. Když tě tak vidím, chtěl bych asistentku.." Řekl stručně.

„Pokud mě to nezabije tak do toho jdu." Řekla jsem a již bez čekání na odpověď si sedla do auta. Tohle bylo to nejdražší auto, ve kterém jsem kdy seděla a hned jsem si připadala jako milionář.

„Ze začátku se trochu táhne, tak se toho nelekni." S tím Tony prudce dupl na plyn. Změnila jsem svoji podmínku, pokud mě nezabije jízda v autě tak do toho jdu. Nikdy jsem se v autech nevyznala a tak pojem "trochu se táhne" jsem nechápala. I kdyby to řekl o trabantu tak rozdíl nepoznám.

„Pro boha zpomalte!" Vykřikla jsem potichu a zatlačila se co nejvíc do sedačky, snad pro větší pocit bezpečí. Nohou jsem mačkala neexistující brzdu.

„Trochu si tu rychlost užívej!" Řekl a vyhodil rukou do vzduchu. Ať vrátí ruce na volant, prosím. Ano, cesta do Washingtonu je dlouhá, ale jet tolik nad povolenou rychlostí... připadala jsem si jako na závodním okruhu. Křečovitě jsem se držela dveří. Při každé zatáčce jsem zavírala oči.

I ta jízda na motorce s Rogersem byla lepší.

„Jak sis to užila v Egyptě?" Zeptal se mě Stark a otočil hlavu na mě. Já naopak koukala upřeně dopředu, na cestu.

„Zatáčka!" Vykřikla jsem a ukázala před sebe. Stark se začal nad mojí vyděšeností smát.

„F.R.I.D.A.Y převzala řízení." Zasmál se a já konečně pustila dveře. F.R.I.D.A.Y jsem rozhodně věřila víc.

„Ehm. No, v Egyptě jsem si nestihla užít." Odpověděla jsem po chvíli.

„Neříkej, že jsi chtěla spát s Rogersem! Ten kluk je strašný poleno." Řekl a trochu vykulil oči. Dramaticky protočil očima, než pohledem zakotvil zase na mně. Starkovsky se usmál a já si řekla, že přistoupit na jeho hru bude nejlepší.