Agent {Avengers}

7. kapitola: Hra pokračuje

Sheep připlaval za námi do baru a zaujal místo vedle mne. Mile jsem se na něj usmála a v duchu střádala plány, jak z něj nenápadně dostat nějaké užitečné informace. Mezitím se Harold zatvářil hraně vyděšeně a rukou si překryl pusu.

„Ani jsem se vám nepředstavil! To jsem nezdvořilý," zasmál se Sheep nakonec a nabídl mi ruku. „Harry Sheep a vy jste?" Potřásla jsem mu rukou a usmála se. Falešné jméno. Chce to opět nasadit trochu toho hereckého umění.

„Jsem Lea Wats... Moonová. Ještě jsem si nezvykla na nové příjmení." Zasmála jsem se, mávla nedbale rukou a podívala se na Steva, který mě vyjeveně pozoroval.

„Steve Moon." Také si se Sheepem podal ruce.

„Kdy jste měli svatbu, že si Vaše žena ještě nepomatuje příjmení, Steve?" Zeptal se zřejmě schválně Steva a já se na Steva otočila se zvědavým výrazem. Jakou lež Steve vymyslí?

„Předevčírem. Brali jsme se v New Yorku, že lásko?" Řekl vcelku v klidu, což mě překvapilo. Párkrát jsem zamrkala a poté abych tomu dodala na důvěryhodnosti, vzala jsem Stevovu ruku a propletla s ním prsty.

„Tak to chápu," Usmál se Sheep. „máte štěstí, takovou krásnou dívku nepotkáte každý den."

„To opravdu ne." Potvrdil Steve se smíchem.

„Co Vás táhne do Egypta?" Změnila jsem téma a čekala na Sheepovu reakci.

„Vždy jsem objevoval krásy světa. Hlavně Egypta. Pokolikáté tu jsem?" položil sám sobě otázku a začal na prstech počítat. „pokud si dobře pamatuji tak již po čtvrté. Většinou jsem byl vždy v okolí Káhiry a Luxoru, jezdil po památkách a učil se této nádherné historii. Až teď, na stará kolena, jsem si dovolil jet k moři." Řekl tak přesvědčivě, že jsem mu to skoro uvěřila.

„Na stará kolena? Prosimvás, kolik Vám může být? Třicet?" Polichotila jsem lží. Vypadal otřesně, že kdybych nevěděla i jeho den narození, myslela bych si, že je už dávno v důchodu.

„Zase nepřehánějte, Leo. Ale je milé to od Vás slyšet." Usmál se na přejel po nás pohledem.

„Co sem táhne vás? Líbánky hádám." Zasmál se vlastnímu.. vtipu? A já nemohla dělat nic jiného než se nesměle zasmát taky. Stiskla jsem Stevovu ruku a ten se jako na povel začal smát taky. Nakonec jsem přikývla a rychle vymýšlela lež.

„Ano líbánky. Mně se sem vůbec nechtělo," mávla jsem rukou a protočila očima. „přece jenom. Z New Yorku je to dálka, ale Steve mě přesvědčil a vůbec toho nelituji. Je tu nádherně." Řekla jsem se smíchem a tentokrát bez vyzvání se Steve ozval. Asi se stačil sžít se svojí novou rolí novomanžela.

„Věděl jsem, že se jí tu bude líbit. Taky jsem tu již párkrát byl a věděl jsem, že to tu je na líbánky jako stvořené." Řekl s úsměvem.

„Kde vůbec pracujete?" Pokusila jsem se opět přitlačit na pilu sladkým tónem. Přes brýle jsem studovala jeho reakci a k mému potěšení se na chvíli zadrhl. Ne však na dlouho, věděl, co dělá.

„Pracuji jako účetní a finanční poradce." Odpověděl nakonec. Účetní, nic lepšího si vymyslet nemohl? Každý třetí dělá účetního.

„To musí být záživná práce. Musíte narážet na zajímavé lidi." Pronesla jsem hloupě. Musela jsem vypadat přirozeně, ale uvnitř mě jsem už budovala plány na odstranění Sheepa ze hry.

„To máte pravdu. Nedávno jsem dělal poradce i bývalému ministrovi školství," pronesl pyšně, ale za tím ihned sklopil pohled a zakroutil hlavou. „chudák chlap, byl fajn. Hrůza, co ho potkalo," Neskutečný, jak dokázal hrát zármutek nad smrtí někoho, koho sám zabil. Nebo minimálně byl součástí jeho vraždy. „byla ho škoda. Byl to správnej chlap. Doufám, že policie toho bastarda brzy chytí." Řekl nakonec. Chtěla jsem mu hlavu omlátit o dlaždičkový bar před námi, ale nakonec jsem jenom chápavě přikývla.