"Bože můj moje hlava!" Probudila jsem se v nemocnici s šílenou bolestí hlavy.Jednu ruku jsem měla obvázanou a na čele jsem měla obvaz a náplast.
Pamatovala jsem si na to co se stalo i na toho kripla za volantem.
Ležela jsem hlavou ke zdi a hrozně mě bolelo otáčet krkem a proto jsem zůstala ve stejné pozici.
Zaslechla jsem jak se někdo blíž k mému pokoji.Uslyšela jsem i velmi povědomý hlas.Po příchodu do místnosti jsem poznala svou matku.
Strašně jsem se rozveselila a zvedla jsem se pohybem který následoval v bolestné zasupění a vrácení se spět do postele.
"Beggi! Lež! Zlatíčko!" (Beggy je mé jméno)
Křičela Mamka a vrhla se ke mě. Začaly mi téct slzy když mě mamka popadla za ramena. "Broučků,nebreč!" Utěšovala mě Mamka. "To je dobrý mami ,mě to jen dojalo že tě zas vydím." Řekla jsem mamce. "Dobře a je ti líp?" Starala se
" Mami nevím ,bolí mě hlava,ruka,břicho a mám pocit že se pozvracím. "Stěžovala jsem si a vážně jsem měla chuť zvracet.
"Madam." začal mluvit doktor co těsně po mámě přišel do pokoje."Vaše dcera Beggy na tom není zas tak špatně ,ale necháme si ji tady ještě pár dnů ano?"
Matka jen smutně zakývala hlavou na souhlas.
"Prozatím návštěvy do zítra končíme."
Dořekl doktor a zrovna v ten okamžik přiběhl Alex s kyticí růží.Byl zadýchaný a vyděšený.
"Lásko,lásko jsi v pořádku?" Vrhl se ke mě.
"Ano Alexy." Řekla jsem přidušeně v Alexově objetí.
"Pane A-a-ndre..."
"Alex." Opravila doktora má matka.
"Promiňte! Pane Alexi ,ale návštěvy jsou dnes už skončeny můžete s matkou Beggy přijít zítra od tří."
Dokončil doktor větu a Alex poslušně přikývl , naposledy mi s mojí matkou řekly " Ahoj." a odešly z pokoje pryč.
V pokoji se mnou zůstal už jen doktor který se posadil vedle mě.Byla jsem k němu otočená zády ,ale kdybych mohla tak se k němu otočím jenže přes tu nesnesitelnou bolest to prostě nešlo.
"Beggy..." začal mluvit doktor."Necháme si tě tady pár dní na pozorování.Měla jsi silný otřes mozku a ztratila jsi dost krve , ale neboj se bude to v pořádku.Zatím se pořádně vyspy." Dokončil doktor větu.
"Dobře." Řekla jsem poslední slovo, zavřela jsem oči a snažila jsem se usnout.Problém byl že to nešlo.
Měla jsem plnou hlavu Alexe a myšlenek že kdybych si nestopla ten kokotskej taxík neležela bych tady v obrovských bolestech.
Ale je zbytečný litovat chyb s minulosti.I přes všechen odpor se mi nakonec povedlo usnout.
***
Probrala jsem se s menší bolestí hlavy a ruky.Od žaludky mi bylo o dost lépe.
Vzpomněla jsem si na svůj bolaví krk a tak jsem to skusila prubnout jestli to už půjde.Pomalu jsem začala otáčet krkem.Bolelo to ,ale ne jak včera.Proto jsem s krkem otočila.Ne zas úplně ,ale aspoň nějak.
Párkrát jsem ještě zamrkala víčky abych o něco lépe ráno viděla.
Naposledy jsem mrkla a do místnosti přišla nějaká milá, mladá paní.
Byla to sestřička.Prosadila se vedle mě na postel a sáhla mi na rameno.
"Jak ti je Beggy?" optala se.
"Už líp."Kývla jsem na ni a usmála jsem se.
"Dobře tady máš snídani."
Podala mi tácek s rohlíkem,máslem a čajem.
"Až dosnídáš můžeme ti pustit na nootbuku nějaký film co říkáš?" dodala sestřička.
Film jsem neviděla dlouho a tak proč ne.Souhlasila jsem a zakousla jsem se do rohlíku.
Sestřičky zatím opustila pokoj a šla pro nejspíš nějaký erární notebook.
Nejedla jsem poměrně dlouho ,ale stejně mi ten jeden pouhý rohlík stačil.
Po chvilce už mi ta milá slečna štelovala na stoličce počítač s filmem.
"Co chcete pustit Beggy?" zajímala se.
"Za prvé: když už jste moje sestřička budeme si tykat."
Sestřička se zasmála a souhlasila a řekla mi jen na přivítanou že se jmenuje "Claira."
Já pokračovala."Skvěle a Clairo můžeš mi tam pustit tvůj nejoblíbenější film."
Zasmála se a začala něco hledat v počítači.
"Jmenuje se to Hvězdy nám nepřály."
Oznámila mi Claira.
Mě došlo že ten film znám ale co.Dlouho jsem to neviděla a dělala jsem jakoby nic.
Claira pomalu začala vycházet z pokoje ale já ji ještě stihla zadržet.
"Clairo!"
Zarazila se ve dveřích.
"Nechce s se koukat se mnou?"Napadlo mě.
Claira se rozveselila a řekla "Moc ráda." prosadila se na postel vedle mě a zahleděla se do obrazovky počítače.
Obě jsme stichly a vnímaly jsme ten smutný film.
