Blacku? Ano Clar? Slez z mojí nohy

10. KAPITOLA aneb V Prasinkách

POHLED SIRIUSE
Háro týden uběhl jako voda a nastal čas jít do Prasinek. Pro některé poprvé za tento rok, pro jiné poprvé za celý život a pro nás poberty je to už poněkolikáté, jak v životě, tak v tomto školním roce.

Tentokrát je to, ale jiné nejdeme totiž sami, ale jdou s námi i holky a Tedy s Marlen. Nejdřív jsme šli do medového ráje a pak jsme zamířili ke třem košťatům. ,, Sakra! " křikla Clar. Bez bližšího vysvětlení vystřelila od stolu a zamířila ke dveřím. Mně i Jamesovi bylo asi po půl vteřině jasné co se jí stalo. Kdykoliv jsme vyrazili do prasinek jeden z nás koupil čokolády pro uplácení Rema. Teď byla na řadě Clar a očividně na to zapomněla. ,, Hej! Psst! Siriusi, " zašeptal mi někdo do ucha. ,, No? " ,, Proč měla Clar na hlvě ten věnec? " ,, Kdy? " ,, Zhruba před týdnem. " V té chvíli se mi  rozsvítilo a taky mi došlo, že na mě rozhodně nemluví někdo z kluků a z holek taky ne. Jako poslední možnost zbýval Tedy, jelikož Marlen seděla na úplně druhé straně stolu. ,, Víš to je dlouhý příběh, " ,, Prosím. " ,, No jo, ale pojď se mnou někam jinam. " Vstal jsem a hned jak jsem uviděl Jamesův  tázavý pohled došlo mi, že bez výmluvy se neobejdu. ,, Kam jdeš? " vypálila na mě Lily jen co bylo jasně poznat, že na wc nejdu. Schrnul jsem si v duchu všechna fakta a došlo mi, že Lily si myslí, že chci něco udělat Clar. V duchu jsem si povzdechl. Ona si snad fakt myslí, že chci Clar znásilnit. Naštěstí se v tom momentě zvednul i Tedy a já jsem si oddechl. ,, Jdu s Tedym do Krucánků a Kaňourů prý nemůže najít jednu knihu. A ne, nebylo by lepší kdyby jsi s ním šla ty, " na to jsem se otočil na Tedyho a dodal jsem: ,, Pojď už. "

,, Tak to bylo o fous, "  řekl Tedy když jsme vyšli od tří košťat. Došli jsme do malé kavárny U mluvících kostek a objednali jsme si každý to na co jsme měli chuť. Já jsem tedy dal kafe a Ted horkou čokoládu. ,, Tak začni pobídl mě Tedy a já začal

Nastal čas večeře všichni jsme už seděli u našeho stolu. Clar dnes seděla u holek a tak jsme od nikoho nemuseli krást židli. Najednou se od učitelského stolu roznesl šum a pak se postavil profesor křiklan. ,, Ehm, ehm, " odkašlal  si a pokračoval: ,, Prosím slečnu Lupinovou, aby ke mně přistoupila. "  Jako reakce na tyto slova Remus praštil hlavou do stolu a Clar vstala. Byli jsme tuším ve třetím ročníku a právě začaly kvést luční  kytky. Clar si z kopretin upletla věnec a vzala si ho na večeři. Od učitelského stolu se ozýval tlumený rozhovor mezi Clar a staroušem Křikem se rozvinula zuřivá debata. Pak ticho ve velké síni prořízl Clarin hlas: ,, JE TU NĚKDO, KDO SI MYSLÍ, ŽE KYTKY JSOU ZLO? " Clar vypadala hrozivě a tak nebylo divu, že se nikdo neozval. ,, SKVĚLÉ! PANE PROFESORE JSTE JEDINÝ  A MENŠINA SE PODROBÍ VĚTŠINĚ. A MIMOCHODEM VY MNĚ NEMŮŽETE ZAKÁZAT NOSIT VĚNCE. Děkuji za pozornost. "

Od té doby si Clar plete věnce vždy na sobě nějaký má a Křiklan svůj boj s ní vzdal. Teď svůj zvyk zanedbávála, ale zase se vrátila ta stará dobrá Clar.

,, Možná by jsme se měli vrátit, " prohlásil zamýšleně Tedy a já jsem souhlasně přikývl. Došli jsme zpět ke Třem košťatům těsně před Clar, což bylo štěstí, protože jsem akorát chtěl začít plácat nesmysly, když přišla Clar a dala mi dost času na vymýšlení výmluvy. Lily se zeptala Clar kde byla a po té co Clar řekla, že  zapomněla koupit pár brků se Lily otočila na mě: ,, A vy? " ,, Tu knihu tam neměli, naštěstí jsme se dozvěděli, že ji mají v knihovně a tak tam potom skočíme. "

Přiblížil se čas obědu a tak jsme vyrazily do jedné z mála restaurací co zde byly. ,, Co takhle Fimorkovu dílnu? " zkoušel James asi desátou restauraci a holky zase zakroutily hlavou. ,, Moc známá, " dodala na svou obhajobu Lily. ,, Něco mě napadlo! " křikla Tonks a chytla Clar za ruku, ta se chytla Lily a za tou se rozběhl James a za Jamesem já. Rem, Petr a Sel šli jako normální lidi za námi. Nakonec jsme došli do malé hospůdky jménem Podbradavický koutek. Byla to jedna z původních staveb a Rem i Lily toho o ní věděli spoustu. Vešli jsme tedy dovnitř a dýchla na nás úžasná atmosféra. Každá kolej tu měla svůj kout, který připomínal danou společenku. Všichni jsme svorně zamířili k Nebelvírskému stolu a sedli si. Za chvilku u nás stál číšník a každému podal jídelní lístek. Neustále se usmíval a vypadal jakoby měl zácpu. Když jsme si vybrali a číšník odešel rozhlídli jsme se po okolí. Na zdech byly přilepený fotky známejch lidí z jednotlivých kolejí. Nad barem, který skrýval dveře do kuchyně visel velký obraz a na něm zakladatelé Bradavic. Helga Hufflepuff se usmívala a lehce se červenala pod pohledem Salazara. Godric a Rowena se líbali a dokouzlovali atmosféru obrazu.

Pak nám konečně přinesli jídlo a my se do něj s radostí pustili. Nevěřícně jsem zíral na Clar, která zhltla svou porci jako nic a předběhla i Petera. Ano slyšíte správné Petera.

V Bradavickém koutku jsme zůstali až do večeře a všichni stejně rozesmátí jsme zamířili rovnou na pokoje.

S klukama jsme tam ještě chvilku hráli kouzelnické šachy a pak jsme šli spát.

Omlouvam se za krátkou kapitolu i za dobu kdy kapitola nevysla a ano vim ze je to opravdu dlouho ale ja mela pristup k wifi tak 13 dni a to fakt nechci prosedet jen u pocitace takze fakt prominte😘😞