Blacku? Ano Clar? Slez z mojí nohy

22.KAPITOLA aneb Hlídka

POHLED SIRIUSE

Doufám, že si holky nevšimly toho obrázku. Kreslil jsem ho toho dne co mi matka poslala dopis, abych letos na Vánoce přijel k nim, protože prý se koná nějaký ples. Byl jsem smutný, naštvaný a měl jsem chuť někoho zabít. Vzal jsem Jameseovo koště a nasedl jsem na něj. Jen tak jsem si lítal okolo hradu, když jsem zaslechl hlasitý smích přiblížil jsem se k oknu, z kterého smích vycházel. Na zemi tam v kroužku seděla CLar s Lily, Sel a Tonks jedly palačinky a dělaly na sebe ksichtíky. Usmál jsem se pro sebe  a vytáhl jsem zpod bundy tužku a papír a začal jsem kreslit. Usedl jsem k ohni a nechal jsem se hypnotizovat plane. Hůlku jsem měl po ruce a občas jsem se rozhlédl po okolí tábořiště.

Usnul jsem. Já hlupák. Ohěň už byl skoro vhaslý aa já jsem do něj s pocitem viny přiložil další polínko. Najednou jsem z holčičího stanu zaslechl podivné zvuky a pak Lilyin hlas jak šeptá: ,, Clar? Kde jsi Clar." Rychle jsem vstal a vydal jsem ke stanu. ,,Lily teď potřebuju, abys zašla do našeho stanu a vzbudila jsi Jamese. Ano?" ,,Ano," špitla Lily a stále pohledem sledovala postel, na které teď místo Clar leželo prase. Za chvilku ke mně přiběhl Remus, podíval se na Clařinu postel a  povzdechl si: ,,Ale ne, už zase? Já myslel, že se z toho vyhrabala," smutně pohlédl na Clar a pak na mě. ,,Siriusi viď, že mi pomůžeš?" ,,Neboj," zašeptal jsem a přikročil jsem ke Clar - praseti. Začal jsem ji hladit po zádech a to samé dělal Remus a šeptal při tom: ,, Tranquille. Baluinus anima abire. Tranquille mea soror." Štětinatý hřbet prasete se pomalu protahoval a plešatěl až jsem se dotýkal dívčích zad. Pomalu jsem odešel zpět na hlídku a nechal jsem Rema, aby Clar mohl oblíknout a zůstat u ní, pokud by se jí to stalo znovu.

Po chvíli ke mně přišla Lily a sedla si vedle mně. ,,Siriusi co se jí stalo?" ,,Nevím jestli ti to můžu říct, když ti to neřekla sama." ,,Prosím. Svět se mění. Clar se po nocích mění ve zvířata a chodí s tebou. Ty s ní chodíš a lžeš jí při tom a já ti s tím pomáhím a kryju tě. Přátelím se s Jamesem, Sel chce hubnout a Remus nedokáže přiznat své city. Tonks po nocích brečí a já nevím proč se to všecho děje. Do toho všeho nad námi ční jako obrovská strašidelná hora Voldemort a ... Bojím se o své rodiče. Útoky na mudly jsu stále častější a ten poslední nebyl daleko od města, ve kterém naši žijí. Siriusi vysvětli mi proč se to všechno děje? Proč musíme v těhle nestálých časech žít právě my?" ,,Víš Lily, na tohle ti neodpovím." Ticho, které nastalo jsem přerušil až po chvíli a doufal jsem, že Lily dokáže mlčet. ,,Stalo se to to léto co Clar začala chodit do školy. Milovala čtení a tak si četla učebnice a kterékoliv jiné knihy, které našla. Jednou takovou knihou byla i kniha o zvěromágství. Clar věděla o Removu malém chlupatém problému,  a tak se chtěla naučit přeměňovat se. Kouzlo se jí dařilo, ale při posledním kroku se to všechno zvrtlo a Clar se začala měnit v rozličná zvířata při výrazném citovém vychýlení. Několikrát se jí to už stalo i v Bradavicích a Clar o tom ani nevěděla. Prostě spala a proměnila se ve zvíře a během noci se zase proměnila zpět. Naposledy s tím měla problémy po tom ..." Hlas mi selhal. Naposledy se jí to stalo když se se mnou přestala bavit. Ta vzpomínka stále ještě pálila. Teď nás spojovala lež a Tedy s Marlen.  Do čí mi vhrkly slzy a já jsem se rozbrečel. Bylo toho na mě dost. Položil jsem hlavu na Lilyino rameno, nechal jsem slzy téct a usnul jsem.

Ráno jsem se probudil ve stanu. Vyšel jsem ven a pohledem jsem vyhledal Lily. Ta se na mě podívala a naznačila pohyb jako když zamyká dveře před svou pusou, pak zahodila klíč a já se vydal do lesa pro další dříví.

POHLED CLAR

Měla jsem z toho místa kde jsme se utábořili husí kůži. Asi to nebylo z toho místa, ale odříznutí od civilizace a neznalost zdejšího terénu mě opravdu děsily. Šla jsem spát s nepříjemným pocitem v žaludku a Lilyino kuchařské umění s tím nemělo nic společného.

Tu noc se mi zdál podivný sen

Seděla jsem na prostorné louce v tureckém sedu. Vlevo za mnou seděl další člověk a po celé louce jich byly  další spousty. Najednou jsem měla podivné nutkání roztáhnout ruce. VZletěla jsem. Pozorovala jsem louku s stovkami lidí. Uplně dole se něco pohnulo. Něco malého a šedého. Klesala jsem dolů ohromující rychlostí a pak jsem v pařátech držela krysu. Zakousla jsem se do ní, ale moje tělo začalo měnit tvar a vedle mě na stromu seděl James a sledoval mě. Zděšeně jsem vykřikla a odhodila jsem krysu. James měl v  očích bláznivý pohled a usmíval se tím způsobem, jakým se usmívají blázniví vrazi. Pomalu jsem slézala dolů ze stromu a snažila jsem se neudělat jediný prudký pohyb. Už jsem stála na zemi když pode mnou praskla větvička. James sebou škubl a já jsem se rozeběhla pryč od něj. Uběhla jsem asi deset metrů a ohlédla jsem se. Nikdo za mnou neběžel a po stromu nebylo ani památky. Pomalu jsem kráčela zpět k té louce s podivnými  lidmi a znovu jsem si sedla do tureckého sedu. Zavřela jsem oči a v hlavě mi zazněl cizí hlas: ,,Clar ... ta nehoda s kouzlem v tobě jen probudila naši moc. Konečně jsme tě našli. Teď tě budeme navštěvovat každou noc a budeme tě učit jak ji ovládat. Dřív, když ještě existovalo římské impérium, jsme byli my kouzélníci upalováni. U některých se vyvinula tato schpnost měnit se v jakékoliv zvíře. Posatupem času jsme zlenivěli a tato schopnost vymizela. Lord Voldemort, ale sílí a tvá matka pro tebe obětovala život. Tvůj otec tě donesl k Lupinovým a sám zmizel v lesích. Jsi jediný člověk, který nás může osvobodit. Až nadejde tvůj čas řekneme ti. Všichni ti lidé z té louky se ke mně během té řeči přiblížili a teď se mně všichni dotkli. Cítila jsem jak mi rostou zubi a jak mi raší srst. A pak jsem se najednou na svět dívala očima prasete. Pak jsem uslyšela hlas a ten mě dovedl zpět ke mně do stanu. Pomalu jsem si lehla a usla jsem.

tak a jsem tu zaas:D mám pár otázek

1. co myslíte že na clar ve snu mluvilo za lidi

2 byl to opravdu jen sen?