Tábor mých snů

III. kapitola

Pohled Ádi

Hledám v kufru tenisky, když v tom mi přistane ruka na zadku.

Otočím se abych zjistila komu ta ruka patří. Prohlédnu si jeho tvář a pustím překvapením svoje tenisky.

Tvář měl velmi podobnou Alexovi. Sice se Alex zmínil, že má i staršího bratr, ale vůbec by me nenapadlo, že bych ho tady mohla potkat.

"Ahoj kočičko, já jsem Sam. " řekl pobaveně, kdyz si všiml mého pohledu. " Ty... jsi... bratr... Alexe? " vykoktala jsem ze sebe. "Jo, proč? " Jeho otázku jsem ignorovala a odešla za Emily a Sebem. Nechtěla jsem je rušit, ale chtěla jsem se zbavit Sama. Mám z něho husí kůži.

Pohled Alexe

Viděl jsem Sama, jak stojí u stanu Ádi. Samozřejmě to nevěstilo nic dobrého. Pohledem jsem si vyhlédl svého mladšího bratra Maxe, který tady pozoroval našeho bratra. Vím, že se Maxovi Áďa líbí, ale že by se o ni mohl zajímat Sam to bych nečekal.

Už je mi 16, takže dělám pomocného vedoucího. Vůbec netuším koho budu mít v týmu. Snad Áďa nebude se Samem v týmu. A ne, nežárlím.

"Alexi je pravda to co si myslím?" vytrhne mě z přemýšlení Seb. "Jak mám sakra vědět co si myslíš. " odvětím podrážděně, protože vím nebo si aspoň myslím co si myslí.

Pohled Ádi

"Dávejte všichni pozor! Každý vedoucí bude postupně vyjmenovávat jména těch kteří budou u něho v týmu. Jakmile uslyšíte své jméno, půjdete za vedoucím který vám byl přidělen." skončí svůj výklad Jan hlavní vedoucí tohoto tábora.

"Áďa Slaďoučká" uslyším své jméno od vedoucího Tea. U Tea, jsem byla i minulý rok takže jsem ráda. Všimnu si, že vedle Tea stojí Alex a na tváři mu pohrává nádherný úsměv. Taky jsem ráda, že jsem s ním v týmu. Aspoň nemusím být se Samem.

....

Sedíme u ohniště, ze kterého máme výhled na jezero a západ slunce. Teď je ten okamžik kdy budu muset říct něco o sobě celému táboru. Jsem nervózní, ale nechci na sobě dát nic znát. Bohužel naše družstvo začalo první. Když přišla rada na mě, stoupla jsem si a začala to cele odvykládat. "Ahoj, já jsem Adéla. Ale spíše preferuji Áďa. Je mi 16 let." cítím na sobě pohledy všech. Není mi to zrocna nejpříjemnější, tak si rychle sednu.

Po mě přijde na řadu Alex. "Čau, já jsem Alex... " začne. " ... je mi 16 a prvním rokem dělám pomocného vedoucího. Rád sportuji. A určitě vyhrajeme. Svému týmu věřím." koukne na mě a usměje se. Strasně mu to sluší, když se usmívá.

Poté co se představí ostatní táborníci, mi je už dost zima. Alex si toho hned všimne jak se klepu a dá prezeme svoji mikinu. "Áďo? " volá na mě Seb. "Ty se máš, že se o tebe zajímá. " pronese Emily se kterou jsi jdeme vyčistit zuby. "Ano Sebe. Potřebuješ něco? " "Jo jsi v tymu s mým bráškou dala by jsi mi na něho pozor? " "Jasně" odpovim mu s úsměvem. "Děkuji. Jsi úžasná. " řekne a obejme mě. Kouknu na Emily. Divá se na, nas žárlivým pohledem. Rozloucime se se Sebem. Nakonec obejme i Emily a jdeme spát. Zitra nás prý čeká náročný den.

....

Konečně se mi povedlo napsat trochu delší kapitolu. Má kolem 500 slov.

Pac a pusu 😘