Tábor mých snů

IX. kapitola

Pohled Alexe

To je vážně idiot. Ráno a pak teď to si fakt už dělá srandu. Já ho nenávidím. A teď sedíme s Maxem někde v lesíku u jezera a nadáváme na našeho staršího bratra. "Hej fakt už mě ten idiot vytáčí," řekne po chvíli Max. A já jen souhlasně přikývnu.
"Alexi?" podíval se na mě tázavě Max. "Co se mezi tebou a Áďou stalo?" "Nechci o tom mluvit." odpovím naštvaněji než jsem chtěl. "Dobře. Promiň." zesmutní Max. Nemá rád, když je někdo naštvaný a nebo se někdo hádá. Dost mě překvapilo to co řekl před chvíli, že je Sam idiot a že ho vytačí. Změnil se, ale to i já.
To ona nás změnila.
A taky většinou byl na straně Sama, ne na mé. To já se odstěhoval k tátovi, ale toto moc lidí neví. Nikdo z nás o tom nemluví.
"Brácho vím že se ti líbí Áďa..." "Ne nelíbí. Ano je moc pěkná, hodná a mám ji moc rád, ale jako kamarádku. Je jako moje starší sestra." skočí mi do řeči Max. "Aha. Už bychom se měli vrátit." oznámím a zvednu se.
Když jsme přicházeli k jezeru ještě tam skoro všichni byli.  Max běžel rovnou do vody za ostatními  a já šel za Áďou. "Co noha?" zeptal jsem se.

Pohled Ádi

Už jsem skoro spala, když na mě někdo promluvil. Dost mě to vyděsilo. Možná jsem sebou trošku trhla, protože ten hlas promluvil znovu "Promiň nechtěl jsem tě vzbudit ani vylekat." tentokrát jsem ho poznala.
Otevřela jsem oči a smutně se na něj podívala. "Alexi co se děje? Jednou jsi v pohodě bavíš se se mnou, staráš se o mě a další den si mě vůbec nevšímáš. A pak Max nikdy na nikoho nekřičel, teda aspoň ne přede mnou, ale dneska ano, na Sama. Už nevím co si mám myslet." zakončila jsem svůj monolog. Podíval se na mě provinilým výrazem a řekl "Promiň toto je jen mezi námi bratry. S nikým o tom nemluvíme. "Tak jak to že to tady skoro všichni ví?" rozkřikla jsem se. " Protože jsem jezdíme od malička. Všichni co jsem jezdí déle tak to ví. Je to složitý a nechci tě tím zatěžovat."  " Jo jasně. Víš co, toto nemá cenu. Nech mě být." rěkla jsem pohrdavě. "Ale..." snažil se něco říct, ale já ho nenechala "Jdi pryč." křikla jsem na něj. Jedna část mě chtěla by odešel, ale ta druhá ne. Samozřejmě že odešel to se dalo čekat. Proč kluci nechápou, že když holka řekne ať jde pryč nebo že chce být sama, tak nechce aby šel. Jen chce aby jí dokázal, že i přesto, že to řekla ji samotnou nenechá. "Adi jsi v pohodě? Stalo se něco?" viděla jsem Emily jak ke běží. Asi jsem křičela moc nahlas, že mě slyšela až ve vodě. "Ne jsem v pohodě. Jen byl tu Alex a trochu jsem na něj ječela."řekla jsem smutně a potichu, aby mě slyšela jen Em. Už k nám přibíhal Seb za ním hned Max a Marťas. "Všechno v pohodě?" zeptali se všichni tři najednou. "Jo" řekla se smíchem Em. "A teď jděte. Chceme si s Áďou pokecat."
Když kluci odešli zeptala se mě Em, jestli jí chci všechno říct. A tak jsem ji všechno řekla. Odpověděla že taky nic neví, ale že Seb zná přece Alexe už dlouho. Ale nevím asi radši počkám až mi to bude chtit říct Alex sám.