Tábor mých snů

VIII. kapitola

Pohled Ádi

Probudila jsem se bolestí. Asi jsem se nějak bouchla do té nohy. A jak jsem se vlastně dostala do stanu? Pamatuji si jen jak jsme hráli limbo. Asi to bude těmi prášky, co mi dala zdravotnice. Je 7:10. Za 20 minut je budíček a já si nemůžu ani dojít na záchod. Emily už odešla pomáhat do kuchyně. Achjo. Co vlastně budu dneska dělat, když nemůžu došlápnout na nohu.  "Dobré ránko," tyto dvě slova mě vytrhnou z přemýšlení. Bohužel to není člověk, kterého bych viděla takhle po ránu ráda. "Brý ráno" odpověděla jsem mu trochu zhnuseně. "Co noha, drobečku?" zeptal se. "Co asi. Bolí a neříkej mi drobečku a laskavě odejdi," vyjela jsem na něj.  "Dobré rá..." nedořekne Alex s udiveným a naštvaným pohledem, když uvidí Sama. "Ahoj Alexi," pozdravila jsem ho s úsměvem. Ani mi úsměv neopětoval a zamračil se na Sama a potom i na mě. Au tak tohle bolelo a hodně. Proč se mračí i mě? "Ale copak Alexi? Pojď se k nám přidat. Právě jsme si s drobečkem říkali, že bychom mohli odpoledne k jezeru, vykoupat se," řekl s úšklebkem Sam. Tak je blbej, on ho chce ještě víc naštvat. No asi jo. Ale to s tím koupáním není špatný nápad. "Vážně? Mě napadlo to stejný, co ty na to?" podívá se na mě.  "No moc se mi nechce s vámi dvěma, ale navrhnu to Emily se Sebem a Maxovi s Marťasem," ani se na ně nepodívám, ale přesto cítím jejich ukřivděné pohledy.

.......

Zrovna jsme na cestě k jezeru. Z jedné strany mě podpírá Seb a z druhé Marťas. Max s Emily mají moje věci. Celkem se těším i když se asi koupat nebudu. "Proč s námi nešel i Alex?" prolomil ticho Max. "Prostě nešel," řekla jsem podrážděně. "Co se stalo? Něco ráno když jsem pomáhala v kuchyni? Protože Alex se na tebe šel podívat a vrátil se celkem naštvaný," zeptala se Emily. "Taky mi to tak přišlo i ty jsi od rána divná, skoro se neusmíváš," doplnil Seb a podíval se na mě ustaraně jako všichni ostatní. "Jsem v pohodě, jen mě občas bolí ta noha," snažila jsem se to zastřít. Ale marně. Stejně se dál vyptávali moc jsem je nevnímala, protože jsme byli už u vody a já se snažila najít Alexe. Bohužel si nás všiml Sam a už se za námi rozbíhal. "Ahoj drobečku, tak jsi přišla," ječel přes celou pláž ten idiot. Když doběhl a vzal mě do náruče aniž bych mu to dovolila, hned schytal hnusný pohled ode mě a od ostatních nechápavý, který byl i pro mě, bohužel. Spatřila jsem Alexe, ale když jsem na něj chtěla zakřičet, otočil se a odběhl pryč. Alexe si všiml i Max a tak celkem slušně začal řvát na Sama. "Tak si blbej, začni konečně brát ohled i na nás, " s těmito slovy odešel směrem, kam před tím odešel i Alex. Konečně mě ten blb postavil na zem, kde jsem se vrhla kolem krku Marťasovi, který mě ihned začal hladit po zádech. Emily byla tak pohotová, že už stihla rozdělat ručník i mě. Marťas mě tam položil a zeptal se mě "Vím že o tom nechceš mluvit, tak kdyby ti to nevadilo, tak bychom si šli zaplavat." "Jasně běžte nebudu vám v tom bránit. Stejně teď nemám ani chuť si jít zaplavat," odpověděla jsem mu. "Vážně ti to nevadí? Klidně tu s tebou zůstanu a můžeš mi to všechno říct," ustaraně se na mě podívala Emily. "Neboj Áďa to tu sama zvládne a když bude chtít si o tom promluvit, tak řekne. Nemám pravdu Adi," odpověděl za mě Seb, jen jsem na to kývla a už byli pryč. Konečně můžu v klidu přemýšlet. Vím že Alex s Maxem Sama moc nemusí, ale proč? To co dneska oba předvedli, bylo vážně divný. Hlavně co Max myslel tím, že by měl konečně brát ohled i na ně. Ale i Sam to dost přehnal. Nemůže si jen tak nakráček do mého stanu nebo mě jen tak vzít do náruče.

Omlouvám se za chyby. Konečně mě se zase dostala do psaní. Tak snad jste rádi. Snad se vám kapitola líbila.