Tábor mých snů

VII. kapitola

Pohled Ádi

Po odpoledním klidu stráveným povídáním s Maxem a později i s jeho spolubydlícím Martinem, jsme hráli Pašeráky. Tuhle hru jsem před tím nikdy nehrála. Vedoucí nám vysvětlili pravidla hry a mohli jsme začít. Hra spočívá v tom, že musíme přes pole policajtů přenést co nejvíc sirek, takže je máme schovat například do vlasů. Ale čeho jsme se s holkama nejvíc lekli, bylo to, že se můžou sundávat kusy oblečení. Jediné co se nesmělo sundávat bylo spodní prádlo.

Začínali ostatní 2 družstva. Modří a Zelení. Mezi tím, jsme my fialový, vymýšleli taktiku.  Chtěli jsme vyhrát. Zatím jsme všechno prohráli, ale ne o moc. Většinou jen o bod. Už jsme byli na řadě. Začínali jsme jako pašeráci. Hráli jsme proti modrým, takže proti Maxovi a Sebovi. Dost mi to šlo. Sice mě vždy chytl Max, ale sirku nenašel. Měla jsem ji dobře schovanou. Přenesla jsem 3 sirky během 15 minut. "To je dost dobrý. " pochvalil mě Teo, naš vedoucí.

Potom jsme hráli proti zeleným, takže proti Marťovi. Tentokrát jsme byli poldové. Našla jsem dost sirek. Jediný u koho jsem nenašla sirku, byl Marťas. Dost mě to štve.

Na večerním nástupu ohlásili, že na 3. místě se umístili modří, na 2. zelení a na 1. fialový čili my. Tohle byla první hra, kterou jsme vyhráli. Bohužel Alex se mnou pořád nemluví. Taky nám řekli, že  budeme hrát další hru. Zase běhačku jakoby nás neboleli už teď nohy.

"Vaším úkolem bude nasbírat co nejvíc zelených lístečků. Když budete mít 50 zelených lístečků, tak muzete mít jednoho z družstva, který bude nosit modré lístečky. Tomu dáme na ruku modrý pásek. A zase když jich budete mít 50, tak můžete mít jednoho, který bude nosil růžové lístečky. Ten bude mít růžový pásek. Vyhrává ten tým, který nanosí nejvíc růžových lístečků. Ale na území kde jsou lístečky jsou i chytači, pokud vás chytí a budete mít víc jak jeden lísteček, musíte mu je odevzdat všechny." vysvětlili nám vedoucí večerní hru.

Hra začala.

Už jsme měli 50 zelených lístečků, domluvili jsme se, že budu mít první modrý pásek. Super zatím mě nechytli ani jednou. Už máme dokonce i růžový pásek. Ten modrý jsem dala Emily. Mám 5 růžových lístečků. Sakra jde po mě Sam. Je dost rychlý. Támhle běží Alex. Buď mě chytí jeden nebo druhý.

Pohled Alexe

Támhle vidím Áďu, má už růžový pasek. Vede si dobře. Utíká před Samem. No do háje už ji skoro má. "Au. " křikne Áďa a spadne na zem. Už je skoro u ní Sam. Tentokrát ne, teď budu já kdo ji zachrání. Sprintuji. Už jsem u ní. "Áďo jsi v pohodě? Co se stalo? " vidím jak jí po tváři tečou slzy. Už doběhl i Sam. Klekl si vedle ní a hladí ji po zadech. Jak já ho nenavidím. Ano sice je to můj bratr, ale to už přehání. Klepe se zimou, dám ji přes ramena svojí mikinu a odstrčím Sama. "Hej co děláš? " vyjede po mě. "Kluci prosím aspoň teď se nehádejte. Strašně mě bolí noha. Myslím, že na ni nebudu moct stoupnout. " vloží se do toho Áďa.  "Všechno bude v pohodě. Odnesu tě ke zdravotnici, drobečku. " řekne Sam. "Ne to je dobrý. Já to nějak zvládnu. Věnuj se hře. " odpoví a usměje se na něho. "Tak to teda ne. Sama tam rozhodně nepůjdeš. Půjdu s tebou. A ty Same běž chytat dětska s lístečky." vložím se do toho.

Když jsem ji donesl ke zdravotnici jako princeznu, jak prohlásila. U toho jsem se musel zasmát. Naštěstí je to jen zvrtnutý kotník. Máme to jít chladit do umýváren.

Začíná pršet. Pomáham Ádě do pinpongárny, kde bude další program. "Co jsem udělala? Proč ses se mnou nebavil? " prolomí ticho Áďa. "Promiň, akorát Sam. Ale už je to dobrý. Moc se omlouvám, nechtěl jsem tě rozbrečet. " podívam se na ni lítostným pohledem. "Se Samem nic nemám. Jak sis to mohl myslet? " hájí se. Na jejím místě bych to taky dělal. Jsem to ale vůl. "Viděl jsem vás jak jdete spolu a Sam měl ruku kolem tvých ramen. " odpovím bez rozmyšlení. "Nic to neznamenalo. Jen mi byla zima. Se Samem jsme si to už vyjasnili. Jsem ráda, že se se mnou zase bavíš. " řekne a dá mi pusu na tvář.

Je už deset hodin. Dětska už musí jít spát. Hráli jsme Limbo. To je podlezaní po tyčí. Já držel tyč a Áďa dělala rozhodčího, protože nemohla hrát, samozřejmě. Vyhrála Emily jako minulý rok. Ještě musím pomoct Ádě do stanu a tak.

Áďa už leží ve spacáku. Ještě ji půjdu dát dobrou noc. "Dobře se vyspi princezno." řeknu se smíchem a dám jí pusu do vlasů. "Dobrou." zamumlá mi nazpátek.

Omlouvám se že skoro
rok jsme nic nevydala. Bylo to trochu těžší se školou dělala jsem příjmačky a tak.

Pac a pusu 😘