Tábor mých snů

VI. kapitola

Pohled Ádi

Předala jsem Samovi mikinu a podívala jsem se na Alexe. Okamžitě uhnul pohledem. "O čem jste se bavili? " "Ale nic, jenom jsme řešili nějakou hru. " odpověděl mi Sam a chytl mě kolem ramen. V tu chvíli se Alex otočil a odběhl pryč. Sundala jsem Samovu ruku z mého ramene a podívala se na něho pohledem to jako myslíš vážně. "Já myslel, že ti to nevadí. Víš ten včerejšek. " "Ten nic neznamenal. Byla mi jenom zima. A kluka nechci. Ne teď! " řekla jsem naštvaně a odběhla stejným směrem jako předtím Alex. Musím ho najít.

"Alexi! " volám na postavu před sebou. Ani se neohlédne a zrychlý. "Alexi prosím tě stůj! Musíme si promluvit. " křičím a cítím jak se mi do očí derou slzy.

Pohled Alexe

Někde za sebou uslyším její hlas. Zrychlým nechci s ní mluvit. Podruhé už je hlas dál, ale pořád ji slyším. Na konci věty se jí zlomil hlas. Sakra co jsem to udělal,  nechci aby brečela,  jenom to ne. Otočím se a vidím jak stojí trochu dál ode mě. Vypadá, že se za chvíli zhroutí. Podívam se kolem sebe a uvidím Maxe s Emily a Sebem, jak běží k ní. Bude v dobrých rukách. Otočím se na patě a odejdu pryč.

Pohled Maxe

Proběhne kolem mě Áďa. Poznám, že je naštvaná a zároveň nemá daleko ke zhroucení. Po chvilce se zastaví a křičí na někoho. Neslyším co říká, je kolem dost velký hluk. Než k ní doběhnu zhroutí se na zem. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že za mnou běží Seb s Emily. Když mě Áďa sponzoruje vrhne se mi kolem krku. Brečí o tom není pochyb. Už jsou u nás i Sem s Emily. "Neboj všechno bude v pohodě. " šeptám jí do ucha.

Po obědě máme jako vždy 2 hodiny volno. Ádě už je líp. Sice pořád nevím co se stalo, ale kdyby chtěla, tak mi to řekne. Volno budu trávit s ní, aby nebyla sama, protože Emily bude určitě se Sebastianem.

Zaklepu na stan, ve kterém bydlí Áďa. Když mi povolí vstoupit vejdu dovnitř a sednu si naproti ní. Bez toho aniž bych se na něco zeptal začne vyprávět co se stalo. "Ráno jsem šla vrátit Samovi mikinu, kterou mi půjčil včera když mi byla zima. Sam se o něčem bavil s Alexem. Nevypadalo to jako by se bavili v dobrém, ale o to nejde. Zeptala jsem se o čem se bavili, prý o programu. Moc jim to nevěřím. Potom mi dal Sam ruku kolem ramen a Alex utekl pryč. Trochu jsem na Sama vyštěkla a běžela za Alexem. Už od rana se mi Alex vyhýbá. Nevím proč se mi vyhýbá, ale dost mě to trápí. Nechci Samovi ublížit, ale teď kluka vážně nechci. A taky se bojím, že už se Alex se mnou nebude bavit. Nechci ho ztratit." zakončí svůj monolog a nemá daleko od pláče. "Alex se s tebou bude bavit vždycky. Dejmu chvilku a on si uvědomí, že to bez toho,  aniž by se s tebou bavil,  nevydrží. A asi vím proč se ti vyhýbá. Myslí si, že máš něco se Samem a žere ho to. " řeknu jí všechno co si myslím snad jí to pomůže. "Sam tě chce? " zeptam se trochu jizlivě. "Asi jo. " odpoví nervózně.

.....

Ahoj po dlouhé době zase další kapitola. Moc se omlouvam, že dlouho nebyla, měla jsem toho moc.

Tato kapitola je trochu delší,  tak snad se bude líbit.

Pac a pusu 😘