Mr. Irresistible

part seven

V minulém díle jste četli:

Ráno jsem se vsbudila v 7. V klidu jsem se nachystala do školy a protože je máma pryč, jela jsem autobusem, takže jsem do třídy došla 5 minut před zvoněním. Když jsem vešla do třídy, viděla jsem Harryho sedět na svém místě. Měl skloněnou hlavu. Zbystřil, když mě viděl. Sedla jsem si na místo vedle něho, židli posunula na kraj stolu, nachystala se na předmět a celé hodiny si ho nevšímala. Párkrát se na mě snažil promluvit, ale já se otočila dozadu na holky. Nechci s ním mluvit, ptal yb se mě, co se stalo a já bych se zase rozbrečela. Už kvůli němu nechci brečet. Už ne. Jednou to stačilo. Myslel by si o mě, že jsme naivní trapka. Oh, já vlastně naivní trapka jsem.  

Dneska nám odpadl trénink, protože tretér je mimo Londýn. Stála jsem u mé skřínky a podívala si s Andy. 

''Nech mě být Ashley!'', slyšela jsem známí hlas. Patřil tomu kudrnáčovi.

Harry a Ashley stáli uprostřed chodby. Kolem nich stáli lidi a sledovali je. Ashley vypadala rozzuřená. Nedostala to, co chtěla? 

''Takže ty dáš přednost té nicce Caroline?'', zakřičela. Proč do toho sakra plete mě?!

''Carol nesaháš ani po kotníky'', řekl Harry. Vyvalila jsem oči. Vážně, vážně tohle řekl? 

''Nikdy ti nedá to co ybch ti mohla dát já. Taková, nic'', odfrkla. Tak jako už dobrý jo?! Šla jsem za ní. Harry mě sledoval co dělám. Přišla jsem před Ashley. Dala si ruce v bok a usmála se. Kráva. Vlepila jsem jí facku. 

''Uuuuu'', ozvalo se přes chodbu. 

''Děvko'', řekla jsem jí. Držela se za tvář, kam jsem jí vrazila. Otočila jsem se a šla zpátky za Andy. 

''Dobře Smithová'', zakřičel někdo. Andy nastavila ruku, abych ji plácla. Zasmála jsem se a udělala to. 

''Hele už musím jít. Musím vyzvednout ségru ve škole. Tak ahoj zítra'', řekla Andy. Kývla jsem, rozloučila se a ona šla. 

''A už na mě, nikdy nemluv'', ozvalo se za mnou. Byl to Harry. Řekl to Ashley. Chudinka. Poprvé v životě ji někdo odmítl. Neotočila jsem se a šla ven. Přišla jsem na zastávku a sedla si. Autobus mi jede až za půl hodiny, minulý mi ujel, kvůli tomu ve škole. Usmáal jsem se, když mi v hlavě projela ta Harryho věta Carol nesaháš ani po kotníky. 

''Carol?'', slyšela jsem známý hlas. Zvedla jsem hlavu a okousek dál stál Harry. Nevím, co mám teď dělat. Co mám říkat. 

''A-ano?'', řekla jsem zlomeným hlasem a podívala se zase do země. 

''Proč se mi vyhýbáš?'', zeptal se. Vážně to chceš vědět? 

''Nečeká na tebe Ashley?'', odsekla jsem. Vím, že se teď ''pohádali''. Ve Starbucks vypadali zamilovaně. 

''Ashley?'', řekl překvapeně. Ne, nebudu zase brečet. Ne. Stoupal jsme si a chtěla jít pryč, ale zastavila mě jeho ruka. 

''Harry prosím'', řekla jsem potichu. 

''Ne, tentokrát tě už odejít nenechám. Co se stalo? Když jsem pro tebe večera přišel. Proč jsi nešla?'', ptal se. Moc otázek. Držel mě pevně za ruku, naše obličeje od sebe byly jen pár centimetrů. Díval se mi do očí. Viděla jsem v nich zoufalost. 

''Odpoledne jsem vás viděla s Ashley ve Starbucks, jak se na sebe zamilovaně díváte'', řekla jsem potichu a uhnula pohledem. Jak říkám, naivka. Harry mi prstem zvedl bradu a naše oči se znovu sešli. 

''Já s Ashley nic nemám. Nic. A ani jsem neměl'', řekl. Nevím co na to říct. Nechci říct něco, aby si myslel.. 

''Já chci tebe Carol. Chci být s tebou'', přerušil moje přemýšlení. 

Takový kratší, ale alespoň něco, takhle na večer. Neplánovala jsem ještě dneska další napsat, ale přemluvili jste mě. Zítra bude samozřejmě delší:)