JSEM DIVNÁ?

113 9 2
                                    

V křídlech se mi začíná probouzet život a já je konečně začínám cítit jako součást mého těla. Konečně vím, proč jsem byla vždycky jiná, já jsem jiná a je to sice zvláštní, ale hezký pocit.

Podívám se, na křídla napadlo mně a pootočila jsem hlavu, spatřila jsem nádherná křídla modráska.

„Teď tě prohlédne profesorka Fontánová, to je naše zdravotnice a potom s tebou budu cvičit." Řekla profesorka Marina a ve chvíli, kdy se otevřely dveře, ve kterých stála mladá profesorka. Usmála se a pokládala mi krystaly na různé části těla.

„Jste v pořádku." Pronesla, mezitím co si uklízela krystaly do kufříku.

Po chvilce cvičení na příjemnou hudbu mi vše šlo tak, jak by mělo. Vše mi přišlo přirozené. Na profesorce jsem ale viděla, že jí to přijde zvláštní.

„Proč vám přijde tak divné, že vše zvládám?" Zeptala jsem se se zvědavostí v hlase.

„Nic takového jsem neřekla." Podivila se.

„Ale myslíte si to." Vždy jsem věděla, co si druzí myslí, byla to moje přirozenost.

„Jenom, že většina lidí má problém naučit se správně se pohybovat, zvláště při první metamorfóze. A ještě když nejste víla. Zarazilo mně to." Dořekla profesorka. Mně sice přijde že je v tom něco jiného, ale nechávám to být.

Další část je zde, dopsala jsem jí teď a příjde mi trochu divná.

Hvězdičky a komentáře potěší.

Tento obrázek měl být v části s paní Albou, to je ona v mých představách

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tento obrázek měl být v části s paní Albou, to je ona v mých představách.

V KŘÍDLECH MODRÁSKA (ff na Rafaelovu školu)Kde žijí příběhy. Začni objevovat