Po několika hodinách Ana konečně uslyšela hlasy kluků. Což znamenalo, že se konečně probudili. Přemýšlela nad tím, kde většina z nich spala, ale pak si uvědomila, že skoro všichni usli na gauči v obýváku. Od kdy má Luke tolik kamarádů? Trochu se protáhla a podívala se do své skříně. Rozhodně tam nehodlala jít v tom v čem běžela. Trošku hledala a nakonec si vzala:
Seběhla dolů a porozhlížela se po obýváku. Nebyla si tak úplně jistá jestli hledá Michaela nebo Caluma. Našla Caluma. Vůbec si jí nevšímal. Přemístila se do kuchyně a hned uviděla Michaela jak si dává do pusy kousek pizzy. Podíval se na ní a usmál se na ní s plnou pusou.
"Ana banana!" Zvolal s plnou pusou a Ana se usmála.
"Ahoj Michaele." Odpověděla Ana.
"Pojď sem a sedni si semnou." Řekl Michael. Ana pokrčila rameny a sedla si vedle něj. "Jak už jsi dlouho vzhůru?"
"Chvilku. Byla jsem běhat."
"Vážně? A měla jsi na sobě takovou tu hezkou sportovní podprdu?" Zeptal se Michael a pozvedl obočí. Ana se jenom kousla do spodního rtu.
"Přesně to jsem na sobě měla." Řekla. Michael se k ní naklonil trochu blíž. Jeho dech byl hnusně cítit pizzou, ale Ana se držela.
"A proč jsi se převlékla?" Zeptal se trochu tišeji.
"Myslim si že by jsme nechtěli, aby mě v tom tady všichni viděli ne?" Odpověděla svůdně a Michael si jí prohlídl od zhora dolů.
"Ne, to ne." Ana se potichu zasmála.
"Seš roztomilej Michaele." Řekla trochu víc nahlas. Dost nahlas, aby to určité uši v obýváku slyšely. Michael položil ruku na její stehno.
"Budu cokoliv si budeš přát zlato." Odpověděl. Ana si všimla jak se cítila, když měl Michael ruku na její noze. Nebylo to stejný. Nebyl to ten samý pocit, kterej měla s Calumem. Třeba to bylo kvůli tomu, že tohle byl Michaelův první rok na vejšce a Calum už je starší. Nebo kvůli tomu, že Michael je cítit po pizze a potu místo máty a kolínské. A nebo taky kvůli tomu, sice to nechtěla přiznat, ale protože jí Calum vážně chyběl.
"Michaele chceš se nějak zabavit?" Zeptala se bez přemýšlení a Michael energicky kývl. "Buď za pět minut v mým pokoji."