Ana se zhluboka nadechla a zaklepala na Lukovo dveře. Chvíli tam něco šumělo a pak konečně otevřel. Vlasy měl rozcuchaný a jeho tváře byli trochu růžové.
"Jo?" Zeptal se vysokým hlasem a pak si odkašlal.
"Co je prcku?" Zeptal se nervózně a Ana pozdvyhla obočí.
"Je ti dobře?" Zeptala se podezřele. Luke rychle kývl a trapně se usmál.
"Jsem v pohodě. Tak už můžeš zase jít, nashle." Řekl a vykopl jí ze svého pokoje. Ana si povzdychla. Byla na to sama. Vešla do kuchyně. Co vlastně přesně plánovala udělat? Lekla se, když uslyšela Ashtnův hlas.
"Ano? Jsi v pořádku?" Zeptal se. Ana se podívala do země a zakroutila hlavou. "Co se děje?" Zeptal se znovu a šel k ní blíž. Ana se na něj smutně podívala.
"Podělal jsem to." Řekla. "Využila jsem Michaela, abych naštvala Caluma a pak jsem ho od sebe stejně odehnala. Nevím jak to napravit, Ashtone!" Ashton zapřemýšlel.
"No, Calum nestojí moc za to, aby jsi za ním chodila. Je to hráč. Děvkař. Chodí za všim co se dá vojet a po dvouch dnech to nechá bejt. On je takovej, Ano. Nemůžeš ho změnit. Ale Michael je dobrej kluk. Zaslouží si omluvu." Vysvětloval Ashton a Ana kývla.
"Jenom bych si přála, abych věděla cestu jak se mu správně omluvit. Vážně se cítím špatně." Ashton jí objal.
"To je dobrý Ano, nevěděla jsi to. Je ti jenom šestnáct." Ana si povzdychla.
"Nechovej se ke mě jako kdybych byla nějaký nevinný mimino, Ashtone. Moc dobře jsem věděla co dělám, když jsem to dělala." Ashton se smutně podíval.
"Vím, že jsi to věděla. Jenom se tě snažím utěžit ježiši." Zavtipkoval Ashton a šťouchl jí do ramene. Ana se na něj slabě usmála.
"Díky Ashtone. Jenom se cítím tak vině. Můžeš mě vzít k Michaelovi, abych se mu omluvila?" Ashton pozvedl obočí.
"On neni tady?"
Calum zíral na tu holku, který leží vedle něj a zakroutil hlavou. Rychle se zvedl, dal na sebe nějaký oblečení a vyběhl z bytu. Už ho to prostě neuspokojovalo. Potřeboval někoho lepšího. Potřeboval někoho jako je Ana. Zapl si poklopec, když vlezl do auta a dal ruce na volant. Musíš jí to vynahradit.
