Nebezpečná pravda

Nadlidský úkol

Aria:

Zvonilo na hodinu chemie. Zrovna jsem byla v půli cestě k Mickovi. Zaklela jsem a vrátila se na své místo. Profesor chodil se zvoněním. Chemii jsem moc v lásce neměla, ale to mě neodradilo od pozornosti. Jestli chci na vysvědčení áčko, musím se víc snažit. Zvonilo na přestávku. Konečně. Další hodinu mám společně s Theem, Stacy a Crystal. Algebra. Předmět pro zasvěcené. Rychle jsem naklusala a sedla si k Theovi (ano, v téhle učebně mají normální lavice pro dva) a vyplázla na jeho obvyklého spolusedícího, Iana, jazyk. On jen zakoulel očima a sedl si k jinému klukovi. Otočila jsem se ke svému novému sousedovi. "Theo, zlato?" řekla jsem líbezným tónem. Pomalu se ke mně otočil a jeho nechápavý pohled byl k nezaplacení. Dvakrát otevřel pusu, ale nic neřekl. Napotřetí se mu už povedlo promluvit: "Myslím, že své zlato máš teď na hodině tělocviku." Teď jsem pro změnu měla nechápavý výraz já. Jak ON ví o mně a Mickovi. Rychle jsem ho chytla za límec a přitáhla k sobě. "Kdo všechno ví o mně a o mém zlatě?" řekla jsem značně výhružně. Theo naprázdno polkl a špitl: "Nat to řekla jen mně, Bryanovi, Stacy a Crystal..." Trochu jsem stisk povolila. To mi vlastně mohlo dojít, že to ta násoska řekne všem. Ale na ni jsem se nemohla zlobit. Souhlasila s mým dnešním plánem - zatím - jako jediná. "Dobrá tedy. Díky, že jsi mi to řekl, Theo," mrkla jsem na toho šprta, kterého mám však ráda. Je sladkej. "Nechceš jít dneska ve tři do parku za školou? Bude tam určitě Nat a možná i zbytek naší party," optala jsem se ho mile. "No já nevím... Moc spolu nemluvíme..." povzdechl si, sklopil zrak a hrál si s prsty. "Tak začnete!" řeknu s předstíraným nadšením a pohladím ho po vlasech. Usmějeme se na sebe a začneme věnovat pozornost profesorovi, který právě vchází do třídy...

Algebra šla hladce. Dneska měl profesor nějakou dobrou náladu. A já vlastně taky. Už mi zbývali jenom čtyři lidi. Ihned po zvonění na přestávku jsem chytla Stacy a Crystal. Vklouzla jsem mezi ně a přijala jejich nenabízené rámě a propletla tím naše ruce. "Ahoj, děvčata!" usmála jsem se na ně a obracela hlavu od jedné k druhé. "Čau," odvětila Crystal. "Ahoj," pozdravila Stacy. Tak tady bude asi hodně práce. "No... Říkala jsem si, že bychom měli zase obnovit naši starou partu. Proto se sejdeme dneska ve tři v parku u školy," co nejpřirozeněji jsem se na dívky usmála. Podívaly se na sebe. Dneska jsem si všimla, že se spolu zase baví. "Půjdeme," řekly jednohlasně. Samou radostí jsem jim dala pusy na tváře. "Tak páá! Mám španělštinu!" běžela jsem na druhý konec školy. Na španělštinu jsem, bohužel, ze své party sama. Po tomhle testu mě čekala už jen biologie a literatura. 

Náplň dnešní španělštiny byla jednoznačná - celohodinový test. S úsměvem jsem odevzdala své snažení a s hudebním doprovodem v provedení školního zvonku jsem přešla chodbu a vklouzla do biologické laboratoře. Už tam byl Mick. Když mě zaregistroval, zvedl se ze židle, chytil mě za paži a přisunul si mě k sobě. Zamračila jsem se na něj. "To, že jsem ti dala na párty pusu neznamená, že teď spolu jsme," snažila jsem se znít dospěle. "To bylo víc než jen pusa," pousmál se on. "Nechci se o tom bavit. Hele, dneska ve tři v parku u školy. Buď tam!" zvedla jsem výhružně prst a odkráčela zpátky k svému místu. V duchu jsem se uchechtla. Ten tam bude stoprocentně. 

Laborky uběhly (jako vždy) strašně rychle a já už běžela na literaturu. Jediný předmět, kde jsme byli všichni pohromadě. Bryan už tam "umíral" nad stohem papírů. A jo vlastně, on má dneska ten referát. Popošla jsem k němu a řekla: "Když dneska ve tři budeš v parku u školy, opravím ti chyby v tvém referátu." Ani jsem nemrkla a už mi pod nos strčil svůj referát. Vzala jsem ho a na jeho lavici ho pročetla a občas něco opravila. Stihla jsem to ještě minutku před zvoněním, takže jsem se dnes snad poprvé stihla na hodinu nachystat včas. 

Béčko. No... Dělala jsem, co jsem mohla. Bryan byl ale nadšen. Když se vracel do své lavice, věnoval mi široký úsměv. Jo, tak teď jsi zabodovala, Ario. 

Škola skončila a já už netrpělivě přešlapuji v parku. Je teprve půl třetí, ale chtěla jsem tu být první. Přece jenom - kvůli mně tu jdou. Za pět minut tři - už jsem viděla obrysy Stacy s Crystal. Za nimi jel na skateboardu Mick. Jen co holky došly, objevil se Bryan s Theem. Něčemu se smáli. Hmm, tak k něčemu to dnešní prosení bylo. Na Nat jsme snad poprvé nečekali více jak 5 minut. Objevila se u školy právě, když hodiny na věži odbíjely třetí. Když se k nám připojila, prozkoumala jsem všechny pohledem a řekla: "Myslím si, že bude lepší, když na to budeme společně. Sami se maximálně jen trápíme..." "Jenže ve větší skupině jsme pro Müllera nápadnější!" sykla Crystal. "Bože, Crystal! Jsme puberťáci!" ohradila jsem se. "Ale co kdyby Müller přišel na někoho z nás? Všimne si, s kým tráví čas..." poznamená Theo. Bryan sklopí hlavu a ledovým hlasem řekne: "Nechal jsem tam ten žebřík..."

_______________________________

Trochu delší kapitola, snad vám to nevadí. :-)