Nebezpečná pravda

Nezapomenutelná párty (1. část)

Bylo pozdní odpoledne a skupinka středoškoláků se bezstarostně procházela po tichém městečku na východě Spojených států. Hlasitě se domlouvali a překřikovali. Lidé, kteří kolem nich procházeli, mohli slyšet útržky z jejich velkého plánu uspořádat nezapomenutelný večírek u jednoho z přítomných chlapců. Byl čtvrtek. Měli tedy ještě celý jeden den na vychytání detailů a pozvání přátel. Když se sedmičlenná skupinka dostala až do samého srdce městečka, vyhlédla si stůl u místní jediné restaurace a nadále organizovala.

"Myslím, že bych měl zamknout máminu ložnici, přece jenom tam bude dost lidí a matka by pozvracenou postel nepřežila..." ušklíbl se černovlasý chlapec. "Já bych teda zamkla i svůj pokoj!" nechala se slyšet slečna se zrzavými vlasy. "No jo, ty bys nejradši všechny zavřela do jedné místnosti a k pití jim strčila limonádu..." protočila očima blondýnka a dál se věnovala svému mobilu. "Tak... Ještě něco jsi s námi chtěl probrat nebo už můžu jít domů dělat ten referát do literatury?" zeptal se jedovatě hnědovlasý chlapec černovlasého pořadatele. "Hm... Asi ne..." zamyslel se černovlasý kluk a mnul si bradu. Od stolu ihned vystartovala dívka se světle hnědými vlasy a řekla: "Tak jo, Bryane. Jestli budeš potřebovat s něčím pomoc, tak mi zavolej. Musím na trénink. Pa, lidi!" Přehodila přes rameno těžkou sportovní tašku a mířila si to zpátky do školy. Hned po ní odešli i zbývající teenageři a Bryan zůstal u stolu sám. Povzdechl si. Nikdy žádnou párty nepořádal, proto potřeboval pomoc. Jenže jeho kamarádi na tom neviděli nic složitého. 

Došel domů, položil svou tašku na zem a šel si udělat pozdní "svačinku" do kuchyně. Už 3 dny tu byl sám. Máma musela odjet na služební cestu do sousedního státu a přijede až v neděli. Žádné sourozence neměl a tátu od rozvodu viděl jen jednou a to už to budou 2 roky. Rozhodl se do máminy ložnice dát všechny drahocenné věci a pak ji uzamknout. Poté se jen učil na následující den.

Bryan:

Příštího dne šlo ve škole všechno hladce. Poslední hodinu byla literatura a Theo dostal z referátu áčko plus pochvalu od učitelky. Šprt jeden. Na příští referát vybrala McCallová mě. Jsem opravdu nadšen... Celý čtvrtek proseděný u počítače. Konečně jsem s tou samou partou jako včera opouštěl ten ústav pro teenagery. Musel jsem se pozastavit nad chováním Natalie. Právě si malovala rty růžovou rtěnkou a upravovala své blond vlasy. Svůj vzhled neustále kontrolovala mobilem. Takhle se chovala jedině tehdy, když ji čekalo něco důležitého a chce udělat dojem. Vzhledem k plánům dnešního večera mě to potěšilo. 

Všichni mě pokorně následovali do mého království. Pomohli mi ještě připravit pár věci (v případě kluků si udělat náskok ve vypitých kelímků) a pak, asi hodinu před "oficiálním" začátkem, se šli domů upravit. Já samozřejmě taktéž a za pár minut po odchodu kamarádů se to v domě začalo hromadit známými i neznámými lidmi. Čekal jsem, že přijde celá škola, ale ona přišla snad další 4 města! Přišlo mi neslušné jít na párty a neznat ani jméno pořadatele, ale raději jsem to nekomentoval. Nikdy bych neřekl, že do našeho domu vleze tolik lidí! Aha... oni byli i na zahradě... 

Párty propukla a já, jako správný hostitel, se staral o všeobecné blaho svých hostů. Asi padesátkrát jsem popsal cestu na záchod, dvacetkrát řekl, kde najdou nějaké pití a desetkrát zachránil koberce před zvratky (i tak se mi to nepodařilo vždy uhlídat). Sám jsem vypil jen jedno pivo, protože mi ostatní dávali zabrat. Koukl jsem se na nástěnné hodiny v kuchyni. Bylo půl druhé a pár slabších jedinců tu už dávno nebylo. Přesto tu bylo lidí, že se nedalo ani pohnout. Vzdal jsem to a sedl si do křesla. Ani ne za minutu na mně seděla Natalie s snažila se mi říct: "Tohle... je...štik...je ta nejnejnejlepší párty, co...co jsem zažila!" Hrozně jí páchlo z pusy a nebyla schopná se ani zvednout. "Tak... Kdepak máš Ariu?" vzal jsem ji do náruče a hledal po místnosti tmavě hnědé kudrnaté vlasy. "Beztak je s Mickem!" rozzlobila se na Nat. "Viděla jsem je, jak jdou do ložnice tvý mámy! Štik!" bonzovala dál. Nic dalšího jsem vědět nepotřeboval. Hnal jsem k ložnici a viděl, že je pootevřená...

____________________

Tento první díl je sice nezajímavý, ale pro rozjezd potřebný. :-)