Nebezpečná pravda

Nezůstat sám = přežít

Bryan:

Koukl jsem po svých kamarádech. Nikdo nevěděl co říct. Ten žebřík je Müllerovo vodítko. Vodítko ke mně. "Je důležité, abyste se ode mě drželi dál. Nechci, aby si myslel, že jste tam v noci byli právě se mnou..." poučil jsem šest zmatených tváří. "Ksakru, Bryane, myslíš, že tě zabije jen tak? Třeba tady v parku? NE!" řve na něj Theo, "počká si, až budeš sám. Protože on už o další svědky nestojí!" Nat mu dala ruku přes pusu a výhružně na něj zasyčela: "Jsou tu lidi, tupče!" Theo si uraženě sedl na lavičku. "Myslím, že bude bohatě stačit, když s ním bude jen jeden z nás. Není tak blbý, aby si myslel, že to byli pouze dva teenageři..." přemýšlela Crystal. "Já s ním budu," přihlásil se Mick. "Já taky!" prohodil rukama Theo, "určitě to bude platit i u tří teenagerů." "Nevím, jestli ho dva sedmnáctiletí kluci zastaví," řekla jedovatě Nat. "Ne, já myslím, že má Theo pravdu! Určitě si počká, až bude Bryan sám. Takže, Bryane, vždy s někým budeš! Rozumíš? Kluci se budou střídat i na noc, že?" promluvila Aria a zabořila prst do Mickovy hrudi. Ihned přikývl, stejně jako Theo. 

Banda se rozešla do všech koutů města a já společně s Theem jsem se vydal domů. Musím říct, že mít Thea doma je úžasné. Snad poprvé mám všechny úkoly na příští týden hotové už v pátek. Slíbil, že zůstane přes celý víkend a Mick mi napsal, že se taky zítra zastaví. Když jsem zrovna vyhrával nad Theem v jedné videohře, přišla do pokoje máma. Ale bylo na ni něco jiného, nového. Usmívala se. "Bryane, zítra k nám přijde na večeři můj nový přítel. Chce tě poznat a... Nezkaz mi to." otočila se a zabouchla za sebou dveře. Koukal jsem na dveře s otevřenou pusou. Máma si někoho našla? V jakém paralelním vesmíru žiju? 

"Opravdu tu chceš zůstat?" zeptal jsem se Thea ještě jednou. "Jo, mám na tebe dávat pozor." ušklíbl se a přetočil stránku v nějaké učebnici. "Je to jen večeře a rodiče budou určitě rádi, když se doma zastavíš..." pozvedl jsem obočí. "Jo, to budou, ale tak moc, že mě už k tobě zpátky nepustí." uchechtl se Theo. Zazvonil zvonek a máma na mě zakřičela, ať jdu otevřít. Užuž jsem byl na odchodu, když mě Theo zastavil: "Bryane, nezkaz jí to." Přikývl jsem a zabouchl za ním dveře. Seběhl jsem schody, upravil si sako (ano, máma...) a s naučeným úsměvem otevřel dveře. Zalapal jsem po dechu. "Ahoj, Bryane," sladce se usmál, "myslím, že tenhle žebřík je váš." Ukázal na žebřík, který opřel o náš plot. Vykoulel jsem na něj oči a nebyl schopen cokoliv říct. "To nic, já se pozvu dál sám." usmál se a obešel mě. "Nazdar, miláčku!" bylo poslední, co jsem slyšel, než jsem zmizel zpátky za Theem. 

"Do p*dele! ON je tady! ON!" chytil jsem Thea za ramena a lomcoval s ním. Theo byl značně překvapen mým chováním, ale zůstal klidný: "Kdo, Bryane?" "MÜLLER!" vyslovil jsem to a následně si dal přes pusu ruku, jako kdyby jeho jméno bylo stejně zlé jako jméno pána zla z Harryho Pottera. "Počkat, to on je ten mámin přítel?" vydechl. "Jo..." sedl jsem si na židli. "Bryane, zlato! Pojď dolů!" křičela máma. "Jdi," řekl skoro vyzývavě Theo, "s mámou se ti nemůže nic stát. Třeba na něco i přijdeš." "Bojím se, že právě on na něco přijde..." sdělil jsem své obavy. "A co chceš jako teď dělat?" zeptal se mě. "No... To nevím..." řekl jsem popravdě. "Jdi tam, třeba utrousí něco, co nám pomůže ho dosvědčit z té vraždy!" rozhodl. "Já tě zabiju..." zavrčel jsem a vyšel vstříc své jisté záhubě.

"No konečně, Bryane!" pronesla máma falešným milým tónem. Už seděli u večeře a čekali na mě, aby se mohlo začít jíst. Po chvíli trapného ticha si máma odkašlala: "No, ehm. Bryane... Víš, že jsem už strašně dlouho sama... Proto jsme se tady s Peterem domluvili, že... No, že se k nám nastěhuje." Lžíce hlasitě dopadla na prkennou podlahu, já se udusil polévkou a před očima jsem měl jediný obraz - ležím na podlaze a Müller nade mnou napřahuje svou zakrvácenou sekeru.  

_________________________________

Tohle asi nedopadne moc dobře...