Nebezpečná pravda

Noc neklidu

Natalie: 
"Máte všechno?" sykla jsem na své kamarády. Nejistě kývli. "Tak jdeme!" zavelela jsem a vydala se k Bryanovu domu. Jediným zdrojem světla byla pouliční lampa, co občas zablikala. Zdálo se, že nikdo není doma. Žádné auto na příjezdové cestě a nikde se nesvítilo. "Možná už Bryanova máma spí..." přemýšlela nahlas Crystal. "Nebo tam vůbec není," řekla jsem rázně a vydala se zahradou k zadní části domu. Všichni mě skoro neslyšně následovali. Mick rozložil svůj menší žebřík až k Bryanovu oknu. "Micku, ty tu zůstaň a hlídej." zavelela jsem. "Sám?" polkl Mick. Posera. "Máš s tím snad problém?" sykla jsem. "Já tu s ním zůstanu." šeptla Aria a chytila se ho za paži. Jejich komplikovaný vztah se mi teď ale nechce řešit. Jako první jsem vylezla po žebříku a s mistrovskou zručností otevřela okno. Proklouzla jsem mu do pokoje. V mých patách byl Theo, Crystal a Stacy. "Sešit... Tu!" zvedla jsem Bryanův sešit biologie. No fuj, ten škrábe. A kde má nějaké barvy?! "Ten dopis!" natáhla jsem ruku k Theovi. Ten mi ho podal a já musela nechat svá ústa otevřená. Absolutně se to písmo lišilo! Najednou se ozve vrzání schodů. "Do p*dele! Pryč!" neovládla jsem se a div nevyskočila z okna. Rychle jsem se sešitem a dopisem v ruce slézala ze žebříku. Z předposledního jsem skočila do trávy. Za mnou se hnal Theo a Crystal. "Stacy!" tiše jsem zakřičela. Ale Stacy nikde. Všichni jsme se natiskli ke stěně domu. Uslyšeli jsme, jak někdo zavírá okno. "Stacyyy..." zasténala jsem. Hodnou chvíli se nic nedělo, ale pak se okno opět otevřelo a v něm byla hlava Stacy . Rychle slezla po žebříku dolů a tiše řekla : "Byl to Müller." V tu chvíli jsme všichni ztuhli. "Pojďme rychle pryč!" rozkázal Theo a my se vydali podél domu co nejtišeji, co nám žebřík dovoloval. Rychle jsme vyběhli na chodník a zastavili se až na konci ulice. "Proč jsi tam, proboha, zůstala?" dostala jsem ze sebe. "Abych zjistila, kdo to byl. Schovala jsem se pod stůl. Byl to ON a jen zavřel okno. Nad ničím se nepozastavoval." řekla klidně Stacy. Za to jsem ji obdivovala. Být ona, tak bych právě vydávala jen nesmyslné zvuky a grimasy. Z dáli se najednou ozvalo hlasité vlčí vytí. No, super. Tak teď se strachy snad i počůrám. "Jak to je tedy s tím rukopisem?" zeptala se Aria, která si opírala hlavu o Mickovo rameno a škrtila mu paži svýma rukama. Docela by mě zajímalo,  co Ariu k němu zase táhlo. Zas tak hezkej není. Minimálně ne tak, jak Theo. Na co to zas myslím... "Bryan to nepsal." řekla jsem stroze. Nikdo nebyl překvapen. "Tak co teď?" zeptal se Mick. "Doneseme to na policii?" zeptala se Crystal. "Asi jo..." řekla jsem. Popravdě se mi to vůbec nechtělo teď řešit. Chtěla jsem být už doma. "Vyřešíme to zítra ráno, dobře? Teď už pojďme domů." vycítil můj neklid Theo. Všichni souhlasili a co nevidět jsme se rozešli do různých koutů městečka. Když jsem uviděla svou postel, zajásala jsem. Ihned jsem usnula...
Moje první myšlenka dne? Sobota! Vzbudila jsem se kolem desáté, udělala si snídani a zapla televizi. A už zase jsem měla dolní čelist až na koberci. Zrovna nějaká hlasatelka s hraným smutkem seznamovala se zprávou dne. Nějaká šelma zabila mladíka, a teď pozor, V NAŠEM MĚSTEČKU! Byl to nějaký feťák, ale i tak. Máme tu nějaké krvelačné zvíře a my zrovna včera byli v noci venku! Vzala jsem telefon a postupně obvolala celou partu.

Z pohledu třetí strany:
Do opuštěného domu Riverových se vloupal neznámý muž. Nic neukradl. Ba naopak. Něco tam nechal. A to něco se nachází v bundě mladého Thea.

-----------------
Už to nejsou děti.