Ztracená...

1.

,,Docela se bojím", přiznala Clara, když jsme s naší obvyklou partou seděli v jídelně u stolu a povídali si. Zítra jsme měli všichni podstoupit ty pitomý testy a nikdo nemluvil o ničem jiným. Nevěděla jsem, jak to funguje a bylo mi to fuk. Nějak jsem to neřešila. Všichni okamžitě Claře přitakali a znovu se rozběhl hovor na tohle téma. Holky po klucích házely bázlivé pohledy, zatímco ti si povídali mezi sebou. Vlastně to působilo docela komicky.

,,A co se tam vlastně dělá? To tě jako posadí na židli a ptaj se tě na nějaký otázky?", přemítal nahlas Mike, modrooký blonďák s kšiltovkou. V prváku se mi líbil, ale bylo to jen takové chvilkové pobláznění. Rychle jsem vychladla. Vzala jsem si z tácu jablko a zakousla se do něj. Chutnalo sladce. Uslyšela jsem smích a hned věděla, komu patřil.

,,Jo, to určitě. Pak můžeš ty nakažený třeba učit matiku", posměšně prohlásila Jenn a všichni ostatní se k okouzlující brunetce přidali se smíchem. Pohodila svými dlouhými vlasy, a podívala se na mě. ,,Hayley, ty máš dneska mlčící den nebo co?" Pokrčila jsem rameny a podívala se jí do očí.

,,Ne, jen to neřeším. Stejně je to blbost." Jenn se na mě dívala a nakonec se otočila na ostatní. Věděla jsem, co si o mě myslí, ale nedávala jsem to najevo. Vlastně celá naše parta si myslela o každým to nejhorší. Byla to taková ta snobská skupina bohatších lidí, se kterými se všichni chtějí bavit a šplhnout si u nich. Proto pak jsou ochotný udělat i tu sebevětší pitomost nebo nechutnost a ostatní se tím baví.

,,Já zas slyšel, že tě pošlou do nějakýho bludiště a budeš hledat cestu ven, jako v tom filmu Labyrint", zvolal Clay. To byl nejlepší kámoš Mikea s oříškovýma očima a trochu křivým nosem. Všem tvrdil, že si ho zlomil při rvačce a už mi tak zůstal, ale já mu to nevěřila. Stejně jako to, že jeho táta měl kdysi Ferrari, nebo něco takovýho. Prostě jsem jen měla na každého svůj vlastní názor a spousta lidí si pak o mě myslela spoustu věcí, ale já se jen snažila být upřímná a říkat vše na rovinu. Proto jsem taky v prváku přišla o 'kámošku', které jsem řekla svůj názor na její styl oblékání.

,,Tak to asi fakt ne." Clara, drobná dívka s rudými vlasy si je prohrábla a dala si ruce pod bradu. Neustále se snažila zapůsobit na kluky, někdy až tak moc, že to bylo hodně trapný. ,,Je divný, že nikdo s určitostí neví, co se při těch testech dělá."

,,Třeba vláda nechce, aby jsme to věděli", navrhla Jenn. ,,Aby jsme se nemohli připravit nebo tak něco." Musela jsem uznat, že na to, jaká to byla husa, tak někdy měla dobrý nápady nebo návrhy. Mike se opřel o opěradlo a dal si ruce za hlavu.

,,Podle mě to bude lehký", řekl s jistotou. Bylo divný, že jsem nebyla nervózní, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Prostě jsem byla v pohodě, takže jsem v duchu souhlasila s Mikem. Uslyšela jsem zvonek oznamující začátek přestávky, což znamenal konec našeho oběda. Všichni se zvedli a začali odcházet, tak jsme se k nim přidali. Po cestě do tříd ještě řešili testy a to, co s nimi souviselo, takže jsem jen poslouchala a ukusovala ze svého jablka. Došli jsme na schodiště, kde jsme se rozloučili a pokračovali dále do svých tříd. Já měla mít Francouzštinu, která byla ve druhém patře a měla jsem ji mít s Clayem. Schválně jsem šla před ním, aby mě nezásoboval řečmi o testech a tím všem ostatním. Došla jsem do třídy a sedla si do lavice, na kterou jsem si nachystala věci a poté si na ní položila hlavu. Chtělo se mi spát. Tak moc, že bych klidně usnula i teď a tady, když byl ve třídě nehorázný hluk. Bohužel moc zazvonilo a já byla donucená zvednout hlavu.

O chvíli později do třídy vešla učitelka a hned za ní nějaký muž v černém policejním obleku. Upřímně jsem mu to nezáviděla, protože pařit se v tomhle ve třiceti stupních bych opravdu nechtěla. Došli před tabuli a učitelka si ve třídě zjednala ticho.