Ztracená...

14.

Ráno si nás ještě před snídaní zavolal do své kanceláře Carter. Nemusela jsem být detektiv, abych věděla, kvůli čemu to bylo. Takže jsem před jeho kanceláří seděla společně s Tess, ale ani jedna jsme nemluvily. Ráno byla jako omámená a já se jí ani nedivila. To, čím si prošla, změní každého.

Asi za pět minut dorazil Liam. Pozorovala jsem jeho vypracované tělo, když okolo mě procházel, ale on se na mě ani nepodíval. Prostě jen zašel do kanceláře svého otce a mě píchlo u srdce. Nevím, co jsem si myslela.

Konečně si nás Carter zavolal. Nervozně jsem si promnula ruce a vešla do kanceláře hned za Tess, kde jsem se posadila na židli za velitelovo stůl. Cítila jsem se docela nesvá, když jsem věděla, že za mnou sedí na gauči Liam, a upřeně nás pozoruje. Sklopila jsem pohled do klína a čekala.

,,Dostal jsem hlášení, že se včera stala velmi nemilá událost", začal velitel a mně při jeho klidném hlasu přeběhl mráz po zádech. Nepatrně jsem pohlédla na Tess, která nepřítomně hleděla do zdi. Takhle se chovala už od rána. ,,Prosím, slečno Varnerová, mohla byste nám říct, jak se to stalo?" Upřel pohled na ní pohled a čekal. Ale ona jakoby nevnímala. Prostě jakoby vypla. Natáhla jsem se pro její ruku a uchopila jí do své.

,,Tess, vím, že je to nepříjemný ale Carter ti chce jen pomoct. Vím, jak se cítíš-"

,,Ne, to nevíš!", vykřikla najednou a prudce se postavila. Také jsem se postavila. ,,Tobě nevyhrožoval, tebe neosahával, ty nic nevíš! Tak se do toho nepleť!" Na to vyběhla z kanceláře. Okamžitě jsem jí následovala, ale něčí ruka mě zastavila.

,,Nech jí", uslyšela jsem Carterův hlas. Ještě chvíli jsem se vzpínala, ale nakonec jsem se nechala odtáhnout zpět do křesla. ,,Potřebuju vědět, jak se to stalo." Tak jsem mu řekla všechno. Vynechala jsem jen tu část u nás na pokoji.

Celý den jsem Tess neviděla. Ani na obědě, ani na večeři. Snažila jsem se před Benem vypadat co nejvíc v pořádku a myslím si, že se mi to i docela dařilo. Smála jsem se jeho vtipům, přispívala do konverzace a vyprávěla mu o životě před táborem. Večer jsem se s ním rozloučila a naoko šla na pokoj. Stále jsem se před ním nezmínila o tom, že budu mít dodatečnou hodinu s Liamem.

Asi pět minut před devátou jsem se sebrala a potichu se vykradla ven. Tess stále nepřišla, tak jsem se nemusela strachovat, že by mě práskla. Večerní vánek, který byl docela chladný, se mi zavrtal pod kůži, takže jsem se ještě víc zavrtala do své mikiny, a pokračovala do tělocvičny. Tiše jsem otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Byla tam tma, takže jsem začala přemýšlet o tom, že na to Liam zapomněl. Udělala jsem několik kroků do středu tělocvičny a moje srdce se na chvíli zastavilo.

,,Máš přesně dvě minuty a třicet sedm sekund zpoždění", vyčetl mi sarkasticky Liam. V tu chvíli se rozsvítilo a světlo odhalilo můj vyděšený obličej.

,,Neblbni, někdo nás uvidí", zasyčela jsem. Jen se zasmál a něco na tom zvuku způsobilo, že se motýlci v mém břiše dali do pohybu.

,,Nikdo sem nepřijde, ty posero. A teď pojď, nechci tady strávit celou noc." Nejistě jsem pokročila směrem k němu. Já bych tady tu noc klidně strávila, kdyby to znamenalo, že budu s ním. Sama jsem byla zaskočená myšlenkou, která mě napadla, takže jsem se v duchu jen okřikla a pokračovala dál.

Začali jsme s chvatem, který jsme spolu zkoušeli jako první. Postavila jsem se tak, jak mi řekl, a začali jsme. Nejdříve mi to vůbec nešlo, ale postupně jsem začala chápat, co mám dělat. Nakonec se mi ho podařilo shodit. Když jeho tělo dopadlo na zem, úžasem jsem otevřela pusu a začala jásat. Liam se mi jen zasmál a vyměnili jsme si pozice. Takhle to pokračovalo asi půl hodiny, než se konečně rozhodl, že to stačí. Znaveně jsem sebou kecla na žíněnku a zhluboka oddychovala.