Ztracená...

2.

Přišla jsem před školu, u které čekal autobus a většina mých spolužáků. Všichni se zaujatě bavili, nejspíš o nadcházejících testech, či co. Cítila jsem se trochu nervozní, ale nic strašného. Prostě jsem jen nevěděla, co čekat.

Postávala jsem před autobusem a pokukovala po ostatních, když v tom jsem uslyšela nadšný hlas. Hned jsem věděla, komu patří.

,,Hayley, ahoj", pozdravila mě Bella, vysoká blondýnka s oříškovýma očima, které se na mě dívaly a umívaly se spolu s jejími ústy.

,,Ahoj, bloncko", pozdravila jsem jí nazpět s úšklebkem. Nesnášela, když jí někdo takhle říkal. Zamračila se a skřížila ruce na prsou. Jen jsem se uchechtla a přitáhla si jí do objetí. ,,Promiň, zase jsem se nechala unést", vysvětlila jsem jí a pustila jí. Bella byla moje nejlepší kamarádka už od základky, naprosto jsem jí věřila a měla jsem jí hrozně moc ráda. Neustále jsme spolu vymýšlely blbosti a chovaly se jako naprosté nány. Tomu se říká spřízněná duše. Ne jako nějaký kluk, který vás hned podvede a při tom tvrdí, jak moc vás miluje. Takhle nějak to měla Jenn s Clayem. Byli spolu, ale Clay jí podváděl snad s celou školou a Jenn jeho taky. Nevím, jestli to o sobě navzájem věděli, ale tvrdili, že se milujou a takový ty kecy. Já zatím kluka mít nechtěla. Chtěla jsem dokončit školu, přihlásit se na dobrou vejšku a vystudovat moje povolání snů: tajnou agentku.

,,Rogersová, Rayensová, pojďte se podepsat", křikl na nás naštvaný hlas učitelky. Podívaly jsme se s Bellou na sebe a vydali se k učitelce, která zrovna pobízela nějakou partu k tomu, aby nastoupili do autobusu. Pak obrátila svou pozornost k nám a podala nám propisku. ,,Tady se podepište", ukázala nám na papír. Když jsme tam napsaly naše jména, učitelka nám pokynula směrem do autobusu. Sedli jsme si zhruba doprostřed a sledovali další příchozí. Mezitím jsme si s Bellou povídaly snad o všem, probraly jsme naše rodiny, modu a školu...

Vyjeli jsme od školy na dálnici, po které se dostaneme ven z města. Nikdo nevěděl, kam nás vezou, ale nezdálo se, že by jim to nějak vadilo. Autobusem se nesl vřískot a pištění, takže každých deset minut nás musela učitelka okřiknout. Já ležela opřená o opěradlo a poslouchala Bellu, která teď mluvila o svém klukovi.

,,Já prostě nechci, aby se tak choval. Už několikrát jsem ho na to upozornila, ale on to pořád dělá. Myslíš, že jsem udělala správně?" Natočila jsem na ní hlavu a pousmála se.

,,Dělej, jak cítíš, ale rozhodně nelpi na tom, že spolu musíte být až do vysoký nebo tak něco." V razení ohledně vztahů jsem nikdy nebyla nějak extra dobrá, už jen proto, že jsem sama nikdy v žádném nebyla, ale Belle to očividně stačilo. Usmála se a odhalila rovné a bílé zuby.

,,Tak jo. Děkuju." Povzdechla jsem si a znovu se zadívala před sebe. Už jsme jeli tak hodinu a půl a moje nervozita zase trochu vzrostla. Chtěla jsem, abych to už měla za sebou, abych propadla a mohla dodělat školu, najít si kluka, založit rodinu... Prostě takový ty hrozně klišé věci, který chce snad každý.

Asi za další hodinu autobus konečně zastavil. Drcnutí přerušilo tok mých myšlenek a já se podívala z okýnka ven. Byli jsme na nějaké pláni a byly tu tři velké budovy. Absolutně jsem nevěděla, co to znamená, ale to asi nikdo, protože za mnou bylo slyšet zběsilé šeptání mých spolužáků. Nechápavě jsem se otočila na Bellu, která měla stejný výraz jako já. Moje srdce se teď zběsile rozbušilo a začaly se mi potit ruce.

,,Jsme na místě", rozlehl se autobusem hlas učitelky, ,,všichni vystupte a počkejte před autobusem." Jakmile to dořekla, všichni se začali hrnout ke dveřím a cpát se ven. Já počkala, až se ulička trochu vyprázdní a pak jsem konečně opustila teplo mého místa. Když jsem stála před autobusem, pozorovala jsem ty budovy. Byly šedé a hodně velké. Odhadovala jsem, že ty testy nás čekají právě uvnitř. Učitelka, která vylezla hned za námi, nám dala další příkaz. ,,Teď vás seřadím do řady podle abecedy. Budu vyvolávat jména a koho vyvolám, ten půjde za mnou a ostatní se seřadí za něj. Takže, Abbeyová!" Postupně vyvolala všechny, až se dostala až ke mně. Postavila jsem se za Kelly Powellovou a za mě si stoupla Bella, takže jsem měla alespoň nějakou oporu.