Chris & Cory

1.

4.12, datum, které Alice už dlouho očekávala. Vlastně by se dalo říct, že se na něj těšila více než na Vánoce a to už je opravdu zvláštní, protože pro Alice je 24.12 nejdůležitější den v roce a každoročně už měsíc dopředu všem oznamuje, jak moc je zase nadšená, z nastávajících svátků.
Důvod proč je to tentokrát jinak a Alice namísto řečí o Vánocích řešila tenhle den, je velmi prostý. Dnes totiž do města přijíždí kapela Skillet, kterou Alice naprosto miluje a snaží se využít každé příležitosti aby je mohla slyšet naživo. Je to jediná rocková skupina, kterou Alice poslouchá, tedy aspoň ze současnosti. Jinak má mnohem radši než hudbu současnou, hudbu z 70., 80. a 90.let.
Už od rána nemyslela na nic jiného. Koncert měl začít až v půl deváté, ona
byla nachystaná už v šest. Až do sedmi však musela čekat na Emmu, její nejlepší kamarádku, která šla na koncert s ní. Nebyla sice tak velký fanoušek jako Alice, kapelu ale občas poslouchala i ona. A navíc Emma nikdy neodmítla příležitost užít si nějakou zábavu.
V sedm hodin a pět minut zastavil před domem stříbrný mercedes, který patřil mamce Emmy. Její mamka by se dala popsat jako velmi důležitá osoba, i přesto, že pracovala jako prodavačka a většinu věcí měla díky svému manželi, který naopak byl velmi veselý a pro každou srandu. Emmy mamka se usmívala málokdy, většinu času měla vážný výraz. Velmi dbala na pořádek a dochvilnost. Pro ni samotnou tahle pravidla nejspíše neplatila, protože téměř vždy přijela pozdě. Emma byla podobná otci, milovala zábavu a pořádek nebyl její silná stránka.
Sotva auto stihlo zaparkovat, Alice se vyřítila ven a samou radostí málem zapomněla zavřít a zamknout dveře. Emma vystoupila z auta aby mohla svoji nejlepší kamarádku na uvítanou obejmout. 

"Nazdar zvíře" zasmála se. 

Emma milovala přezdívky, pro všechny své přátele nějakou měla a velmi často je měnila. Když stály vedle sebe, na první pohled každý mohl poznat, kdo je větší fanoušek. Emma byla nenápadná bruneta, ovšem pouze do doby než začala mluvit. Dnes si na sebe vzala černé tílko s velkým výstřihem na obou stranách a džínové roztrhané kraťasy. Na rozdíl od ní Alice působila jako přesný opak. Měla červené vlasy a zelené oči, což poutalo pozornost. Na druhou stranu byla ale velmi tichá mezi cizími lidmi a tak působila stydlivě. Na sobě měla, jako správný fanoušek, tričko s nápisem Skillet a rukou, přes kterou je napsáno Sick of it. Natáhla na sebe stejné kraťasy jako měla Emma.

"Tak jedeme, ať stojíme někde blízko pódia" rozhodla Alice "Dobrý den" pozdravila slušně mamku její přítelkyně a nastoupila si dozadu.

"Chovejte se slušně, žádné omamné látky a po koncertu ihned zpět k autu. Je vám to oběma jasné?" změřila si je paní Blake přísným pohledem. 

"Nebude nakonec lepší, když půjdeš s námi, mami?" zeptala se ironicky Emma.

 "Ne, to asi ne. Takové koncerty nejsou nic pro mě."

"Tak po koncertu jsme tady. Zatím na shledanou," táhla už Alice Emmu dovnitř.
Sotva prošly přes kontrolu lístků, ocitly se v hlavním sálu. Zamířily si to rovnou k pódiu, těsně před ním už ale nebylo místo a tak stály asi ve třetí řadě. Než koncert začal měly možnost se porozhlédnout po okolí, zdali nepotkají někoho známého. Nikde nikoho neobjevily, tedy až na jednoho metalistu z vedlejší třídy, s tím se do řeči ale nedaly.
Vystoupení začalo, jako poslední dobou pokaždé, písní Whispers in the dark, která u obou dívek patřila k nejoblíbenějším. Po ní začala další, tu Alice zrovna nemusela a tak se odhodlala dojít oběma pro Colu.
U baru byla dlouhá fronta, mnohem delší než Alice předpokládala. Když konečně přišla na řadu, usmála se na barmanku a rychle ze sebe vysypala objednávku. Od pódia zaslechla tóny skladby Awake and Alive a proto urychleně zaplatila, popadla dvě otevřené láhve Coca-Coly a rozběhla se zpět na svoje místo. Naposledy chtěla, jen tak pro jistotu, zkontrolovat jestli u baru nic nezapomněla a tak otočila hlavu a přestala dávat pozor na cestu.

 "Pozor!" ozval se před ní výkřik, bohužel už bylo pozdě. Alice na poslední chvíli zabrzdila, nehodě ovšem nezabránila. Obsah jedné z lahví se vylil na kluka, který momentálně díky nepozornosti Alice ležel na zemi. 

"Do háje! Promiň, hrozně se omlouvám, to nebylo úmyslné" pokoušela se omluvit a natahovala přitom ruku před sebe aby pomohla tomu klukovi na nohy. Až když stál před ní, došlo jí, že je to ten metalista z vedlejší třídy, kterého s Emmou viděli už před začátkem. 

"V pořádku, kromě politého trika a naraženého pozadí se mi nic nestalo," promluvil poprvé, pokud nepočítáme ten výkřik, metalista. Svůj pohled přitom zaměřil na dívku, co ho zaujala i ve škole, popravdě se mu docela dost líbila, o to více byl nadšený teď, když zjistil, že je i velmi milá. Nějaké mokré tričko ho teď absolutně nezajímalo, mnohem více ho bavilo zkoumat její obličej takhle zblízka. 

"No ještě jednou se moc omlouvám, teď už půjdu zpátky, tak...Ahoj" rozloučila se Alice a cítila se přitom velmi trapně, nevěděla totiž co ještě má říct, klukovi jenž na ni koukal jako na zázrak. "Ahoj" hlesl za ní, to už však byla opět u své kamarádky, vychutnávala si koncert a na něj téměř zapomněla.

On už na koncert neměl ani pomyšlení a to i přes to, že Skillet patřili k jeho nejoblíbenějším. Jeho mysl momentálně zaplňovaly pouze myšlenky na to, jak se s dívkou dostat znovu do kontaktu.

Ahoj,

vítám vás u svého nového příběhu :) Doufám, že si příběh získá své čtenáře. Do komentářů mi můžete napsat vaše očekávání a o co podle vás v příběhu půjde. Děkuji @CatieeTwii za nádherný Cover,

Lucky-Lee