Dej svému životu jméno.

8.kapitola

Cesta autem plynula snad nejpomaleji, jak mohla.
Když se člověk na něco těší, tak to pokaždé trvá snad miliony let. Pomyslela jsem si, když jsem se dívala z okénka spolujezdce a odpočítávala kilometry do našeho cíle.

Po příjezdu mě Stephanie vysadila u vchodu klubu, kde měli The Rocks hrát a objela směrem na parkoviště.
Čekala jsem na ní asi pět minut, když v tom mi zapípal telefon. Hned jsem věděla, že jde o sms.

Stephanie: Mio, trošku se zdržím, ty blbci chtějí parkovné a neberou karty. Nemám hotovost, musím jít vybrat.

Tohle se může stát jen nám..

×píp×

Lukas: Hledám v davu okouzlující hnědovlásku, ale nemůžu jí najít. Kdepak jsi?
Mia: Jsem před vchodem, čekám na Steph.
Lukas: Dobře, nikam nechoď - za chvíli jsem u Tebe.

Ještě v rychlosti jsem se podívala do kapesního zrcátka, upravila jsem si make-up a vyčkávala na Lukase.
Po necelých třech minutách jsem zahlédla Lukase v davu lidí. Čekala jsem, jestli si mne všimne. Všiml a šel směrem ke mně.
Moje motýlci v břiše začaly opět poletovat a já cítila ne moc známý pocit štěstí.
Byl ode mě už asi deset kroků, jenže ho zastavili nějací dva kluci a táhli ho zpět do klubu.

Můj úsměv se náhle proměnil ve smutný výraz. Ani jsme se nestihli pozdravit a on už musel jít pryč.
Prosím, řekněte mi, že tohle nebude celý večer..

Stála jsem tam sama a cítila se hrozně hloupě. Mladá dívka na rockovém koncertě bez doprovodu. Musela jsem vypadat jak absolutní pošuk.

Asi po deseti minutách konečně přišla Stephanie.

,,Díky bohu, že tu jsi" oddychla jsem si,
,,Copak se děje?" viděla můj smutný a otrávený obličej.
,,Vlastně skoro nic.. Jen .. Měla jsem příležitost vidět Lukase."
,,A neviděla?" byla zmatená.
,,Byl už skoro u mě, když ho nějací dva kluci odtáhli zpátky." fňukla jsem.
,,Notak, Mio. Noc je ještě dlouhá, tolikrát se ještě můžete vidět" chtěla mi zvednout náladu.

A tak jsme se vydaly směrem do klubu, kde nám vyhazovač dal razítko loga klubu na zápěstí. Když jsme vešly dovnitř, atmosféra a koncert byl už v plném proudu. Musím přiznat, že jejich hudba není zas tak špatná a v celku i chytlavá. Snažily jsme se se Stephanie dostat do nejvíc do popředí, abychom měli pěkný výhled.
Nemohla jsem z něj oči zpustit. Byl tak okouzlující a měl takovou energii.
Neustále jsme navazovali oční kontakt a já často viděla, jak se mu na tváři rýsuje malý nevýrazný úšklebek.

Celý večer probíhal v úžasném světle a až budu konečně mluvit s Lukasem, tak bude dokonalý.
Užívaly jsme si hudby, popíjeli drinky a seznamovaly se.

×píp×

Táta: Vím, kde jsi. Když za deset minut budeš před vchodem a pojedeš se mnou domů, matka se nic nemusí dozvědět.

Sakra!

,,Stephanie!" volala jsem.
,,Steph!" volala jsem asi pětkrát, ale přes tu hlasitou hudbu mě nemohla slyšet.
,,Steph, slyšíš mě?!" zařvala jsem jí do ucha.
,,Co je Mio?"
,,Musím ihned pryč" řekla jsem jak nejvíc nahlas jsem mohla.
,,Ale proč?" byla naštvaná.
,,Promiň, prostě musím. Ozvu se ti později, Moc to mrzí" řekla jsem a v mžiku jsem se vytratila.

Jsem strašná kamarádka a ještě horší dcera. Snad jsem si nemyslela, že by mi tohle mohlo projít. Jsem naprosto blbá.

Otec mě vyzvedl přesně za dvacet minut. V tichosti jsem nastoupila na místo spolujezdce a neměla jsem nejmenší chuť bavit se.

,,Mio, neměla jsi lhát" řekl tiše.
,,Já vím tati. Omlouvám se" odpověděla jsem.
,,Víš Mio, mně vlastně nevadí, že jsi na rockovém koncertě"
,,Počkej, cože? Jsi můj otec vůbec?" řekla jsem se smíchem.
,,Samozřejmě, že jsem, jen něco o mě a mamince nevíš zlatíčko" začal vyprávět
,,Když jsme byli s maminkou mladí, asi jako ve tvém věku, byli jsme snad ti největší rockeři v našem městě. Jezdili jsme snad na všechny koncerty co v okolí byli. Rock nás s maminkou spojoval a kdykoliv jsme uslyšeli nějakou rockovou píseň, tak jsme se víc a víc milovali, ale .. teď tomu tak není." klesl hlasem.
,,Ale .. Co se stalo tati?" byla jsem zvědavá
,,Maminka dostala práci v módním časopise, postupem času měla tolik práce, že přestávala poslouchat naše staré cédéčka a až úplně nakonec přestala hudbu poslouchat naplno. My se od sebe oddalovali a už si tolik nerozuměli - pak jsi přišla Ty. Maminka otěhotněla ještě před tou novou prací, ještě, když jsme se bezhlavě milovali." viděla jsem, jak mu ztéká slza po tváři.

Jen jsem mlčky seděla. Neměla jsem odpověď.
Chytla jsem ho za ruku a hladila mu ji tou mou.

×píp×

Lukas: Kde jsi?
Mia: Musela jsem akutně domů, omlouvám se.

Byla jsem na sebe tak naštvaná, že jsem ho tam jen tak nechala, ale .. Neměla jsem na vybranou.

Tak a další část je tu:) Snad nejste zklamaní, ale tak nic není nikdy dokonalý a kdo ví, třeba se potkají jinde nebo už vůbec?
Děkuju za všechny hvězdičky a views <3 !!
VeronikaBrooks xx

[Na otázku Lukas]