Umíte si představit, že se během jednoho večera stanete naprosto jiným člověkem s naprosto jiným pohledem na svět? Přesně tohle se stalo Mie, dříve uznávané čelistce se stypendiem na prestižní škole.
Co bude muset obětovat, aby mohla být tím, kým do...
Nedělní rána nemám vůbec ráda. Je to jen připomínka toho, že je zítra opět škola. Musím tedy dnes vstát dříve než kdy jindy, abych udělal všechny mé povinnosti, na které jsem se v předchozím dni naprosto vykašlala. Vstala jsem tedy ze své milované postele a automaticky, jako každé ráno jsem šla směrem do koupelny.
Promnula jsem si své modré oči a asi minutu jsem na sebe zírala do zrcadla. Jak jsem upřeně koukala do odrazu zrcadla, všimla jsem si maličkého lístečku, který ležel pod mým psacím stolem. Hned jsem se za ní vydala. Zvedla jí ze země a chvíli na ní jen blbě zírala. Krásným písmem na ni bylo napsáno mé jméno. Pro sebe jsem se usmála a opatrně ji otevřela.
,,Nejdražší Mio, už pár dní přemýšlím, jak se Ti odvděčit. Ptáš se za co? Odpovím jasně. Za to, co teď ze mě je. Dřív jsem byl jen sebestředný hlupák, co si vážil jen sám sebe, ale co jsem tě poznal (i když to nebylo zrovna dokonalé poznání), od té doby, co jsi mi vstoupila do hlavy jsem jiný. Dívám se kolem sebe a vidím i ty hezké věci, ne jen ty zlé. Začal jsem se víc zajímat o mojí malou sestru, kterou jsem velice dlouho opovrhoval. Musím ti za to velice poděkovat. Probudila jsi ve mně naději na nový začátek.
Rád bych tě osobně někam někdy pozval. Třeba kafe nebo pizza? Chtěl bych tě víc poznat. -Caleb."
Cože?
Celou dobu jsem si myslela, že jde o dopis a květiny od Lukase.
Šlo o Caleba.
O toho kluka, kterého jsem potkala na letišti, když jsem běžela, abych se rozloučila s Lukasem.
O toho kluka, který bůhví kde sebral moje číslo.
Zmatek v mé hlavě začal opět putovat.
Musela jsem vypadnout.
Rychlým krokem jsem šla ke své skříni, kde jsem vytáhla úzké džíny s bílým tričkem a černou koženou bundou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do jedné ruky jsem si vzala svou tašku a do druhé kafe v termosce. Venku už se docela ochlazuje a tak musím zůstat v teple.
Procházela jsem se po našem okolí, až jsem to zabalila na jedné lavičce u nás na kopci, kde je krásný výhled na San Francisco.
Seděla jsem tam a přemýšlela o všem, co se v uplynulém týdnu vlastně stalo.
Vyrušil mě mužský hlas.
,,Mio, ahoj." objal mě někdo za mnou.
Byl to Matt.
,,Ahoj Matte." řekla jsem nejvíc šťastně, jak jsem uměla. Nechtěla jsem, aby se vyptával.
,,Co tu děláš tak sama?" vypadal starostlivě.
,,Jen tak se tu porozhlížím a přemýšlím."
Matt si ke mně přisedl a položil si hlavu na moje rameno.
,,Víš Mio. Myslím, že Stephanie někoho má." Vypadlo z něj najednou.
,,Ale co to plácáš Matte? Steph tě moc miluje." Ujišťovala jsem ho.
Chvíli jsem tak oba seděli.
Asi po pěti minutách naprostého ticha Mattovi zapípal telefon.
,,Mio, nebude ti vadit, když se tady za námi staví můj kámoš?"
,,Jistěže ne." Usmála jsem se na něj.
Bylo mi jasné, co to za kamaráda bude. Kluk, o kterém Steph nemluvila moc hezky. Spíš na něj žárlila a já se jí ani nedivím. Matt s tím klukem tráví snad celé dny a na Stephanie ani nemyslí. V tomhle ohledu jsem na Matta byla naštvaná.
Konečně se dozvím, co je ten kluk zač.
Za nedlouho ten kluk dorazil.
Matt mě s ním chtěl seznámit, ale já ho už dávno znala.
Přede mnou stál Mattům nový nejlepší kamarád - Caleb.
Další část tedy za námi. Co se bude dít dál, když je teď Caleb Mattův nový nejlepší kamarád? Zamiluje se do Caleba Mia nebo to spíš bude naopak a ona ho nebude moct ustát?
