Dej svému životu jméno.

11.kapitola

Se zvlástními pocity jsem se vrátila domů. Všude bylo prázdno a podezřele ticho. Vzala jsem si tedy svůj notebook a usedla s ním do obýváku. Najela jsem na FaceBook a do pozadí si pustila televizi, kde zrovna hrál nějaký dětský seriál.
Projížděla jsem sociální síť, když v tom mi zapípalo okénko s chatem.

Stephanie: Ahoj Mio, co dneska něco podniknout? Za hodinku v kavárně?

,,Mám sice ještě dost práce, ale potřebuju přestat alespoň na chvíli myslet na Lukase." Řekla jsem si pro sebe.

Mia: Budu tam;)

Sbalila jsem svůj notebook a vklouzla do svého pokoje, kde jsem si v rychlosti vzala své oblíbené černé džíny a k tomu modrý svetřík se zeleným šátkem.

Už jsem byla na cestě z domu, když mi zapípal telefon.

Neznámé číslo: Dnes Ti to moc sluší.

Kdo to je?

Mia: Kdo jsi? Neznám tvé číslo.

Mezitím, co jsem jela ke kavárně mi přišlo dalších pár smsek od ,,neznámého čísla". Pro tentorkrát jsem to nechala být. Chtěla jsem se soustředit jen na Steph.

Po příjezdu do naší obíbené kavárny na mě u vchodu už mávala Steph.
Už mi moc chyběl její vysmátý obličej.

Pár týdnů jsme se neviděli a tak jsme si měli co vyprávět.
Mezi ní a Mattem to teď docela dře, mají v týmu novýho kluka se kterým Matt moc vychází a skoro nikdy není doma.
Je za tím opravdu neznámý kluk z fotbalového klubu?

Já vylíčila Steph, jak Lukas odjel a jak se vrátí až za tři měsíce.

,,Mio, tři měsíce zvládneš. Není to taková doba." Utěšovala mě Steph.

,,Za tu dobu se ale může stát hodně věcí. U mě i u něj." Vzlykla jsem.

Steph mě vší silou objala.

,,Bude to dobrý, uběhne to rychle." Šeptala mi do vlasů.

Po vypití mého díňového latte jsem si z kapsy vytáhla telefon.

Neznámé číslo: Jsem to ale nezdvořák. Caleb. Z Letiště, vzpomínáš?

Mia: Kde jsi vzal moje číslo?!

,,Mio, jsi v pořádku?" Vyrušila mě Stephanie.

,,Jo.. Jen se teď stalo něco zvláštního." Odpověděla jsem.

,,Co se stalo?"

Dala jsem jí přečíst mou konverzaci s Calebem.

,,Mio, na jednu stranu to je fakt divný." Vyprskla smíchy ,,A na druhou stranu je divný, že jsi mi zapomněla říct o tajemném Calebovi." Udělala na mě svůj známý svůdný-ironický pohled.

,,Steph, nestojí to za zmínku. Když jsem byla za Lukasem na letišti a oni odlétali zarazil do mě. Nic víc."

,,A navíc, žadný tajemný Caleb mě opravdu nezajímá." Ukázala jsem jí prostředníček a vyplázla jazyk.

Obě jsme se začali smát na celou kavárnu.

Byly jsme na odchodu, když do dveří vstoupil Matt.

,,Ahoj Matte." Plácli jsme si.

,,Ahoj Mio!" Usmál se.

,,Nojo vy Emka (= Mia + Matt) vím, že jste nejlepší kamarádi, ale třeba by Matt mohl pozdravit svou přítelkyni, kterou neviděl dva dny, když je pořád nacpaný u svého nového kamaráda." Řekla se šibalským pohledem.

Matt k ní přišel a dal jí krásný a dlouhý polibek.
Popravdě mi z toho bylo blbě, ale hluboko v srdci jsem jim to záviděla.

Rozloučila jsem se s Mattem a Steph a šla ke svému autu.
Ještě jednou jsem si zkontrolovala telefon. Žádná zpráva. Díkybohu.

Zasedla jsem za volant a vydala se směrem domů, kde na mě čekala Rosie s úsměvem na tváři.

,,Holčičko. Dneska, když jsem šla domů, tohle bylo před dveřmi." Usmála se a ukázala na puget krásných růží.

Rozzářily se mi oči a já hleděla s otevřenou pusou na krásné světle růžové růže, které byli pro MĚ!

Nevěděla jsem od koho jsou - i když jsem tušila.

Vyběhla jsem nahoru do svého milovaného pokoje a růže dala do velké vázi.

Převléka jsem se do svého pyžama a ulehla do postele.

Usnula jsem, aniž bych tušila, že mi z růží vypadla obálka s nápisem ,,Mia".

Konečně jsem se odvážila napsat další díl. Asi nebude nic moc, protože to píšu cestou do školy. Jezdím daleko, takže mám dost času něco vymyslet.
Chci se omluvit za neaktivitu, ale musíte mě pochopit. Začátek školního roku a k tomu jsem v prváku, že mám toho všeho opravdu nad hlavu😄😩.

Budu se snažit více vydávat.

Co je Caleb zač? Kdo je nový kamarád Matta? Co je napsané v obálce od květin?
Pište vaše názory😘.
Miluju váš💞
VeronikaBrooks xx