Unesená démonem

První den

Vzbudila jsem se a všimla si lístečku na podlaze ložnice. „Ve skříni máš nové oblečení. Celý den si dělej co chceš, ale večer... Nezapomeň."
Vstala jsem a podívala se z okna. Slunce svítilo a odráželo se od moře. Byl to krásný pohled.
Prohlédla jsem skříň. Oblečení které obsahovala se hodně lišilo od toho co jsem měla doma. Vše bylo značkové,ještě s visačkami. Prohlédla jsem si visačku krásných, oceánově modrých šatů. Značku jsem neznala, ale ta cena mi vyrazila dech. Sto dvacet pět eur. Kristepane...
Skoro všechno byly šaty, kalhoty jsem našla pouze troje a asi dvacet triček. Zato tu bylo hned pět různých plavek. Měla bych se naučit plavat...
Zašla jsem do koupelny, umyla se a převlékla do modrých džínů a černého trička s nápisem: Miror, miror on the wall. I'm so sexy fuck you all!!!
Mám hlad. Došla jsem do kuchyně a hledala něco k snědku. Otevřela jsem ledničku ale byla prázdná. V mrazáku taky nic nebylo. Zotvírala jsem všechny skřínky ale nikde žádné jídlo. No super. Takže až do večera budu držet hladovku.
Zaslechla jsem tichý smích. Otočila jsem se, ve dveřích stál Damon a uculoval se. Už neměl křídla, tomu jsem nerozuměla ale co. Tady jsem nerozuměla tolika věcem.
Když se usmíval, moc mu to slušelo...
Zamračila jsem se. Máma vždycky říkala: „Ty dokud se nenasnídáš tak jsi strašně protivná."
Byla jsem naštvaná. Měla jsem hlad a on se mi smál. Zamračila jsem se víc a on propukl v neskrývaný záchvat smíchu. Když se konečně přestal smát prošel kolem mě k ledničce a otevřel ji. Ta přímo přetékala jídlem.
„Ale, ale..." zakoktala jsem se. Předtím byla prázdná, za to bych klidně ruku do ohně strčila. Přistoupila jsem k němu, už zase se mi smál. Zavřela jsem ledničku a otevřela. Opět byla prázdná.
Tady už ale přestává všechna legrace. „Mám hlad a chci snídani. " řekla jsem mu a probodávala ho pohledem. On se pořád usmíval. Kdybych neměla hlad, a neznala ho, sedla bych si z toho úsměvu na zadek. Takhle, mě ale pouze štval.
„Zapoměla jsi na kouzelné slůvko."
„Prosím." procedila jsem mezi zuby.
„Na co máš chuť ?"zeptal se a otevřel lednici.
„Sním všechno." odpověděla jsem a on dával na stůl všemožné jídlo. Když už stůl přímo přetékal jídlem, zavřel lednici a otočil se čelem ke mně. Já si mezitím sedla ke stolu a čekala až si sedne i on. Ale on stále stál a na něco čekal. Nakonec řekl: „Já... Můžu si přisednout?" V očích jsem mu viděla jak doufá. Byl jako vyměněný. Nebyl to ten egoistickej blb jako včera. Naopak, teď vypadal dost ztraceně.
„Samozřejmě, vždyť jsi tu pán ty."
odpoveděla jsem mu. „Navíc, tolik jídla bych nesnědla ani za týden."
Přisedl si a vzal si jednu palačinku se šlehačkou.
„To není pravda. Podle dohody máš celý den právo veta ty."
Zakousl se do palačinky. Vzala jsem si taky jednu. Byly ještě teplé, což bylo divné. Vždyť je vytáhl z lednice. Chvíli jsem nad tím dumala, ale když jsem se do ní zakousla všechny myšlenky šly stranou. Jediné na co jsem teď dokázala myslet byla ta palačinka s rybízovou marmeládou a šlehačkou. Mňam.
„Máš už nějaký plán na dnešní den?" zeptal se mě když jsem se natahovala pro další palačinku.
„Zatím ne. " usrkla jsem trochu kakaa.
„Já jen... Napadlo mě... Nechtěla bys se naučit plavat? Teď když jsi na moři tak by se ti to celkem hodilo."
Musela jsem uznat že má pravdu. Všude kolem mě je voda. Přikývla jsem a jemu se po tváři rozlil šibalský úsměv. Nejradši bych svou odpověď vzala zpátky, vypadal že má něco zaluben.
„Za deset minut u bazénu." řekl a byl pryč.
Bezradně jsem se dívala do skříně. Plavek tu bylo hned pět, nevěděla jsem které si vybrat. Dvoje jsem vyřadila hned. Odmítám nosit tanga. Ale i tak mi tu zbyly troje plavky, ale všechny odhalovaly hrozně moc kůže. Kdybych si mohla opravdu vybrat, plavala bych v neoprenu.
Nakonec jsem si vybrala tmavě modré které aspoň zahalovaly celý zadek.
Když jsem si je oblékla a podívala se do zrcadla, připadala jsem si strašně nahá. Podívala jsem se na hodiny co visely na zdi. Už jsem tam měla pět minut být. Vyrazila jsem.
Když jsem otevřela ty vždycky zamčené dveře, do očí mě udeřilo slunce a horko. Muselo být nejméně 30 stupňů, to byl oproti domovu, kde jsme měli největší teplotní rekord za posledních sto let 26 stupňů, obrovský rozdíl.
Přede mnou byla obrovská paluba s bazénem, uprostřed byl ostrov s pralesem. Všimla jsem si Damona. Zrovna skákal do bazénu šipku. Nevšimnul si mě, takže jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Že je svalnatý jsem věděla i předtím, ale že je bez trička tak strašně sexy... To jsem nečekala. Otočil se čelem ke mě.
Ten na koho jsem se dívala musel být bůh, není možné aby někdo tak krásný mohl být člověk. Jeho vlasy na slunci vypadaly o pár odstínů světlejší. Ale jeho oči už nebyly modré. Byly černé.
„Ale on není člověk, nezapomeň..." pošeptal mi protivný hlásek v hlavě.
„Tak pojď! Jde se plavat!" zavolal na mě ten bůh, ehh teda vlastně Damon.
Když jsem šla k němu, cítila jsem jeho oči všude. Naskočila mi z toho husí kůže. „Dobrý den, vítám vás na první lekci plavání. "spustil monotóně „Náš první krok bude.." Zničeho nic mi dal ruce kolem pasu a skočil se mnou do vody. Zadržela jsem dech. Společně jsme se ponořily pod vodu. Začala jsem kopat nohama a mávat rukama. Vyplavala jsem na hladinu. Sice jsem sebou zmítala jak blázen ale dokázala jsem se udržet nad hladinou. Lapala jsem po dechu a nějakým způsobem se mi podařilo dostat ke břehu. Vydrápala jsem se ven z bazénu a lehla si na záda. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit své bušící srdce. Zavřela jsem oči. Po chvíli sem na mě přestalo svítit slunce. Něco mi stínilo. Otevřela jsem oči a uviděla Damona jak se nademnou sklání. Jeho vlasy mi zabránily vidět jak se tváří. Najednou jsem jen viděla jak se má ruka napřahuje k němu a odhrnuje mu vlasy z obličeje. „Idiote." řekla jsem a vstala. „Sorry." řekl ale úsměv měl od ucha k uchu.
„Tak a teď začíná lekce plavání číslo dvě." řekla jsema strčila Damona do vody...
                          ...
Po asi čtyřech hodinách v bazénu jsme dostali hlad. Damon mě zavedl do kuchyně a konečně mi prozradil jak funguje ta záhadná lednička: „Stačí když budeš myslet na určité jídlo. Musíš si ho co nejlépe vybavit. Jeho vůni, chuť...
Představila jsem si tu výbornou svíčkovou, co vařila má babička.
Otevřela jsem lednici. Už nebyla prázdná, ale to co se v ní nacházelo rozhodně nebyla svíčková. Nebyla jsem si jistá jestli TO je vůbec jedlé.
Jakási řídká nelibě páchnoucí tekutina, dva rozvařené knedlíky (velké jen o trochu víc než padesátikoruna) a podivné těleso, které nejspíš mělo představovat maso. Jediné co vypadalo jedle, byla brusinka uprostřed talíře. Ležela tam a vypadala, že vůbec nechápe jak se tam ocitla.
Zírala jsem na svůj výtvor s otevřenou pusou.
Damon se rozesmál. „Chce to trochu praxe, zkus to s něčím jednoduším, dobře známým. " řekl a položil mi ruku na rameno. Při jeho dotyku jsem ucukla a on ruku rychle stáhl.
„Prosím Tě, zavři tu lednici, strašně to páchne. "
Zavřela jsem lednici a představila si sázená vejce. Velký, ještě tekutý žloutek uprostřed a lahodný bílek okolo. Úplně jsem cítila tu vůni, které byl každé nedělní ráno plný dům. Ta vůně celé rodině oznamovala, že mámina specialita, snídaně po anglicku, je hotová.
Když jsem otevřela lednici, opravdu tam byla dvě sázená vejce. Akorát jedno bylo nedodělané, bílek byl ještě tekutý, a to druhé připálené. Rozhodně to byl pokrok.
Po pár dalších pokusech jsem se vítězoslavně usmála. Vajíčka byla hotová.
Hrdě jsem se podívala na Damona. Ten se celou dobu opíral o linku, paže složené na hrudi a pozorně mě sledoval.
Podala jsem mu vejce a on se usmál. Měl tak krásný úsměv. Takový velký, opravdový, odhalil své bílé zuby a já si všimla že pravý horní špičák má o trochu kratší než ostatní zuby. Líbilo se mi to, dělalo to z něj obyčejného člověka.
V jeho očích jsem viděla pýchu, stejnou jako když jsem se poprvé rozjela na kole bez pomocných koleček. Tehdy se tak na mě díval můj otec.
Při vzpomínce na rodiče se mi zastesklo. Co teď asi dělají? A co Nick s Jessicou? Jak se mají mí malí sourozenci? Co si myslí o mém zmizení? Určitě mají hrozný strach.
Nechala jsem Damona aby nám "uvařil" oběd.
----------------------------------------------
Tak prázdniny už nám skončili. Uteklo to až moc rychleXD
Doufám že se vám tento příběh líbí. Budu se teď snažit přidávat kapitoly častěji. Minimálně jednu týdně.
Ps: Moc děkuji za krásné komentáře❤️❤️❤️