Unesená démonem

Co jsi? 2.část

Na umyvadle leželo čisté oblečení. Musel ho tam dát ten muž. Naskočila mi hudí kůže. Tohle všechno musí být jen sen, všechno se mi to zdá...
Oblékla jsem si černé džíny a tmavě známé modré tričko s odhalenými rameny. Přesně takové co leží úplně v nejvyšší poličce u mě doma ve skříni.
Hřebenem který jsem našla ve skřínce pod umyvadlem jsem si rozčesala vlasy.  Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Pokusila se o úsměv... Nešlo to, jsem moc vyděšená a potřebuji odpovědi na své otázky.
Otevřela jsem dveře do ložnice, ale viděla jsem pouze tmu. Oslepla jsem, ale proč? Jak? „Otoč se a zavři dveře" řekl hlas za mnou. Poslepu jsem zašátrala po klice a zavřela. Teď už jsem viděla ale opět jsem se nedokázala ani pohnout. „Jak to děláš?" zeptala jsem se ale hned jsem se opravila. „Kdo jsi a co ode mně chceš???" „Slečna je zvědavá" řekl posměšně. To mě dost vytočilo, po tátovi jsem zdědila celkem výbušnou povahu a tohle si nenechám líbit. „Co si o sobě myslíš? Koukej mi hodně rychle říct kde jsem a jak se dostanu domů!!!" odsekla jsem mu. „Nejsi trochu naštvaná, zlato?" Ten hnusnej parchant... „HAJZLE!!!" zařvala jsem na dveře před sebou a jen stěží zadržovala slzy. Ucítila jsem tlak na krku a začala se dusit. Jakási neviditelná síla mě škrtila. „Pomo.." Docházel mi kyslík. Ještě chvilku a dojde mi úplně. Před očima se mi začaly dělat mžitky. Vtom sevření na krku ustalo. Sesunula jsem se na zem a lapala po dechu. Pálilo měv krku a do očí se mi nahnaly slzy. „Ukaž se mi" vypravila jsem ze sebe mezi vzlyky. „Chci aby ses mi podíval do očí." Najednou jsem se mohls hýbat. Stoupla jsem si, otočila se a zalapala po dechu. To není možný... Pane na nebesích.
„CO JSI???"

----------------------------------------------
Po dlooouhé době další část. Budu se teď snažit přidávat minimálně jednu kapitolu týdně.

Co říkáte na to jak se příběh vyvíjí? Prosím komentujte, jsem ráda za každou zprávičku... (-: