Unesená démonem

První večer (2.část)

„Na co se ho mám zeptat?"
Mozek mi pracoval na plný výkon.
Vzpomněla jsem si na kamarádku Jane, a její posedlost Twilight. Vybavila se mi ta stupidní scéna:
Bella: Kolik Ti je?
Edward: Sedmnáct.
Bella: Jak dlouho už je ti sedmnáct?
... bla bla bla
„Proč jsem tady?" zeptala jsem se a pozorně sledovala jeho reakci. Trochu mu cuklo v pravém oku, ale stejně si udržel kamený výraz. Už nevypadal jako ten kluk od bazénu.
„Protože Tě potřebuji." zašeptal.
„Více vyhýbavou odpověď jsi nevymyslel? Co znamená že mě "potřebuješ"? řekla jsem podrážděně.
Doufala jsem že se dozvím aspoň jednu odpověď. Že aspoň trochu pochopím.
„Na svou dnešní otázku si už odpověď dostala. Na další nemáš právo." řekl s náznakem výsměchu v hlase „Teď mám já hodinu."
Měla jsem chuť mu jednu vrazit. Tohle nebylo fér. Asi minutu jsem tam jen tak stála, a nasupeně se na něj dívala.
„Zbývá Ti už jen 59 minut, to tady budeme celou dobu jen tak stát?" odsekla jsem naštvaně.
„Řekni mi něco o sobě."
Damon se opřel o zábradlí a zadíval se na oceán.
„Co bys chtěl slyšet?" zeptala jsem se a stoupla si vedle něj.
„Cokoli. Jaká je tvá oblíbená barva, co ráda děláš. To je fuk."
„Mám ráda modrou, ale červená je taky fajn. Miluju knihy, kdybych mohla, nedělala bych nic jiného než si četla." na chvíli jsem se odmlčela „Zajímalo by mě, co baví Tebe." řekla jsem a podívala se mu do obličeje. Naše oči se setkaly. „To není otázka, ale ráda bych to věděděla."
„Mám rád hory. Nejradši asi lezu. Tady na lodi mám umělou stěnu, tak kdybys chtěla, můžeme to někdy zkusit spolu." zněl trochu nejistě, jako by se mi to bál navrhnout. Vůbec jsem se v něm nevyznala. Čím víc jsem ho poznávala, tím jsem byla zmatenější.
„Ráda to někdy zkusím, ale musíš mi slíbit, že mě nebudeš strašit. A že mě nenecháš nikam spadnout. "
„Neboj, to bych neudělal."
Snažila jsem se zjistit jestli mluví vážně. Dnešní zkouška ohněm, nebo spíše vodou, mi stačila.
Dívali jsme se na vodu a mlčeli. Večerní vánek mi foukal do vlasů, a navzdory horku které zde panovalo přes den, se pořádně ochladilo. Naskočila mi husí kůže.
„Pojď ke mě." řekl a ze zad mu začala vyrůstat černá křídla „Zahřeju Tě."
Opatrně jsem se k němu přiblížila. Nemohla jsem vzdorovat, ani kdybych chtěla, tak zněla naše dohoda.
Přitáhl si mě k sobě, zády jsem se se opírala o jeho hruď. Obejmul mě, jeho křídla nás chránila před větrem. V jeho náručí mi bylo teplo. A musím přiznat, moc se mi tam líbilo. Připadala jsem si v bezpečí, což bylo divné, zrovna u něj jsem moc v bezpečí nebyla.
Ucítila jsem jeho rty na svém uchu. Malými polibky si vyhrazoval cestu k mým rtům. Věděla jsem, že tohle je špatné, ale zároveň tak příjemné.
Úplně vzadu v hlavě, kde zbýval ještě kousek mého rozumu, křičel pronikavý hlásek: „Lucy!!! Vzpamatuj se! Ten muž je zlý! Je to stvůra! Vem nohy na ramena!"
Neposlechla jsem. Chtěla jsem ten otravný hlásek umlčet.
Otočila jsem se čelem k Damonovi a políbila ho. Když se naše rty setkaly, bylo to neuvěřitelné. Tak příjemné...
Damon si mě přitáhl ještě o kousek blíž a já mu rukama zajela do vlasů.
Nachvíli jsme se od sebe odtáhli. Nevěděla jsem, čí srdce tak splašeně bije. Jestli mé, nebo to jeho. Zadívala jsem se mu do očí.
„Na co myslíš?" zeptal se mě, a jemně mě políbil.
„Mám velký problém. Zřejmě trpím velmi závažným Stockholmským syndromem. " oplatila jsem mu polibek.
Uchechtl se. V očích mu tančily jiskřičky.
„Tak já mám zřejmě Limský syndrom."
„To jsme teda dvojka." usmála jsem se. Cítila jsem se uvolněně, tak jako nikdy předtím.
Znovu jsem ho políbila, ale něco bylo jinak. Podívala jsem se mu do očí.
„Promiň." řekl a s pohledem zrůdy se mi zakousl do krku. Počáteční bolest z kousnutí brzy vystřídala bolest mnohem větší. Bolest zrady.
Omdlela jsem. Polední co jsem viděla, byl Damon. Oči měl celé černé, nehty se mu proměnily v pařáty a ze zubů mu kapala krev. Jizva na tváři mu žhnula jak žhavé uhlíky. Nic děsivějšího jsem v životě neviděla.
----------------------------------------------
Tak po hooooodně dlouhé době další část. Měla jsem teď trochu blok, a nevíc teď bylo dost rodiných problémů.
Strašně děkuji vám, kteří se mnou máte trpělivost a sledujete tento příběh. Doufám že vás tato část nezklamala.
Řekněte mi své názory v komentářích:-)
BlackLucia
Ps: Ten obrázek sice moc vzhledově neodpovídá hrdinům. Třeba křídla mají být černá a Damon má triko. Jenže mě přijde naprosto fantastický.❤️