Unesená démonem

Chci mu pomoct

„Ahoj"
„Nazdar Lucy"
„Nathane, dnes nechci cvičit, chci si promluvit. Potřebuju odpovědi."
„Bože, vy holky jste fakt za trest. Chci si promluvit." pitvoří se a obrátí oči v sloup. Vytáhne si z lednice pivo a lehne si na pohovku.
„Tak co chceš?" ptá se poraženecky „Jestli se to bude zase týkat toho kl-"
„Ano, chci mluvit o Damonovi. Chci mu pomoct. Vidím ho ve snech jak trpí. Zachránil mě, neublížil mi. Nezaslouží si to co se mu děje."
„Neublížil ti? To povídej holubům a těm jizvám od tesáků, co máš na krku. Kdyby ti chtěl fakt pomoct, nevytvořil by mezi vámi to zatracený pouto. Už týdny se ho snažím překonat, ale je dost silný. Nikdy jsem tak silný pouto neviděl."
„Co tím myslíš? O jakém poutu to mluvíš?"
„To proto ho ve snech vidíš, občas jakoby zaslechneš jeho myšlenky. A on tvoje. Nějak se mu podařilo mezi vámi utvořit pouto, díky kterému je stále naživu, i když jen stěží. Čerpá sílu z tvé moci, překvapuje mě že sis doteď nevšimla toho podivného pnutí když používáš svou moc. Není totiž plná, kousíček si jí krade on. A ano, trpí, neboť se začíná přeměňovat v to, čím doopravdy je. Zrůdou. Nic jiného mu ani nepřeju. Takových jako je on už jsem potkal dost, a věř mi, tvé dobro je to poslední na čem by mu záleželo. Jsou to splozenci pekel, zaprodali svou duši ďáblu, ale když přišel čas na srovnání účtů, bránili se. Tak jsou teď nuceni toulat se po světě v jeho službách, konat co jim nařídí. Nemají duši, holka. Ať už tě jeho kouzla oklamala jakkoli, je to jen zrůda. Zapomeň na něj. "
Slyšela jsem co Nathan říkal, ale věděla jsem že to tak není. Damon má duši. Viděla jsem ji. Viděla jsem ho se smát, a byl to upřímný, šťastný smích. Viděla jsem jak bojoval s tou zrůdou uvnitř. On není jako ostatní. On svou duši nezaprodal. Nemůže za to, co se mu děje. A jestli že to pouto mezi námi je jediný důvod proč žije, nikomu nedovolím aby ho zrušil.
Zavřela jsem oči a zkusila zapátrat ve svém nitru, v tom uzlíčku magie co se ve mě neustále kroutí. Hledala jsem něco neobvyklého, něco co by bylo jinak než-. Našla jsem to, malá, jakoby nepodstatná šedá nitka úplně uprostřed mé zlaté zářící moci. Natáhla jsem k tomu svou mysl, chtěla jsem to poznat blíž.
Proces přeměny už začal. Místo chodidel mám odporné pařáty, kůže mi zčernala a pokryla se peřím. Nemohl jsem s tím nic dělat. Je jedno kolik kouzel na uzdravení použiju, kolik lektvarů vypiju, přeměnu nezastavím. Nevím jak se mi podařilo uchovat si zdravou mysl. Jakoby v té černočerné tmě bylo malé zlaté zářící místo. Jakoby tam byla ona, vidím její tvář. Modré oči plné strachu a nevinnosti. Nikdy už v nich nechci vidět ten strach. Nedokázal bych jí ublížit, věděl jsem to už když jsem ji sem přivedl. Byla moc dobrá, nezasloužila si zaplatit za můj osud.
„Damone, jsem tady." bylo to zvláštní, chvíli jsem viděla jeho očima, slyšela jeho myšlenky jako by byly mé a zároveň cítila samu sebe a své vlastní myšlenky. Konečně se mi podařilo promluvit.
„Lucy?" zvedl jsem se z podlahy. Že bych přece jen zešílel? Nemohla tu být, nesměla. Měla na mě zapomenout, vymazal jsem jí přece všechny vzpomínky. Teď žije dál svůj život, je šťastná.
„Slyším tvé myšlenky."
Nic jsem nechápal. To je nemožné, musel jsem se zbláznit. Leda že... Pouto? Konečně jsem si uvědomil co bylo to zlatavé místo v mé mysli. Ale jak? Vytvořila ho ona? Proč?
„Lucy!" pokusil jsem se přes to pouto promluvit.
„Slyším tě, jsem tady. "
Nevím proč ale najednou mi začaly z očí téct slzy.
„Damone, řekni mi, jak ti můžu pomoct?"
„Bože Lucy. Jak jsi to dokázala? Mělas na mě zapomenout!"
„Ale..."
Něco mě obrovskou silou praštilo do břicha.
Propojení s Damonem skončilo. Zase jsem viděla svýma očima.
„Co to sakra???"
„Plesk!" dostala jsem facku na pravou tvář.
Použila jsem Scutum, obrané kouzlo a vytvořila kolem sebe štít. Další rána narazila do něj.
Byl to Nathan, to on mě praštil ale proč? Všimla jsem si že krvácím. Z nosu mi vytékala teplá krev a kapala na podlahu kde se vytvářela malá loužička.
Už jsem nedokázala dál udržovat ochranný štít. Motala se mi hlava a celé tělo mě bolelo. Kdyby mě Nathan nechytil, praštila bych sebou o zem.
„Co se stalo?" celá omámená jsem se ptala, zatímco mě Nathan pokládal na pohovku.
„To bys mi snad měla vysvětlit ty!" odvětil rozzuřeně „Byla jsi mimo skoro hodinu, jen jsi tu stála a civěla na strop, najednou si začala křičet a z nosu ti vytékala krev. Byla jsi úplně v tranzu, nešlo tě probrat." frustrovaně si prohrábl vlasy.
„Viděla jsem Damona. To pouto funguje. Mohu s ním komunikovat." Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na to, že Damon žije. A na to jak trpí. Cítila jsem jeho strach, viděla co se s ním děje. Takhle to nemůžu nechat. Zachráním ho, ať to stojí cokoli. Tohle si nezaslouží.