Od mého prvního setkání s Nathanem uplynulo již několik týdnů. Díky kouzlu ignorantia si nikdo nevšiml mé nepřítomnosti ve škole. Nathan mi vysvětlil, že toto kouzlo je slabší verze toho, které Damon použil když jsem byla s ním. Také mě naučil pár dost užitečných obraných kouzel, scutum. Zjistila jsem, že i přes nepříliš dobré první dojmy, je s Nathanem fakt sranda. Baví mě si ho dobírat. Před třemi dny jsme začali s útočnými kouzly, a od té doby musím být pořád ve střehu, neboť Nathan se rozhodl, že nejlepší výcvik je, když nevíš kdy čekat útok. Takže on se snaží blokovat mé útoky, a já ty jeho. Většinou to pěkně schytám a on vyvázne bez problémů, ale včera ke konci tréninku se mi podařil perfektní útok. To když už vypadalo že je po všem, všimla jsem si víření vzduchu kolem Nathanových prstů. Dobře jsem věděla, co to znamená. Chystal se mi kouzly podrazit nohy. Avšak kvůli svému pokusu o nenápadnost si nevšiml mého vlastního kouzla, reversio, které zařídilo že se jeho kouzla obrátila proti němu. Přála bych vám vidět jeho výraz, když si uvědomil co jsem udělala. To už ale bylo pozdě. Takže nakonec to byl on, kdo skončil na zemi, celý potlučený a s přeraženým nosem. Chvíli mu trvalo, než si vyléčil všechna zranění, a na mou nabídku pomoci zamručel jen pár sprostých nadávek. No, každopádně kouzlo na vyléčení pochroumaného ega ještě nikdo nevymyslel.
Doufám, že už mi to odpustil, a že neplánuje pomstu.
Čím dál častěji myslím na Damona Vídám ho ve snech, schouleného v rohu nějaké místnosti, řvoucího bolestí. Avšak kdykoli se na něj zeptám Nathana, jen obrátí oči v sloup a ignoruje mě. Bojím se, citím že mi chybí. Avšak nevím jak mu pomoci. Vím, že takhle trpí kvůli mně. Musím mu nějak pomoct, Nathan snad bude vědět jak. A pokud ne, najdu si odpovědi na své otázky sama. Díky výcviku se o sebe umím postarat, a už vím, že existují kouzla prakticky na všechno(kromě toho ega) Musí tedy existovat i takové, které zachrání Damona před jeho osudem.
ČTEŠ
Unesená démonem
FantasíaHlavní hrdinka je 16. letá Lucy, která se od davu nijak neodlišuje. Kamarádky si z ní vždy dělali legraci, když se jich ptala, jestli není někdo schovaný v tom křoví za nimi. Postupem času si toho přestala všímat, až na jeden večer...