Parodie

Má nehynoucí láska

Také vás již rozčilují stále stejné romantické příběhy o lásce, která není vůbec láskou a zakládá si jen na vzhledu a fyzickém kontaktu? Také převracíte oči, když vidíte nějaký milostný trojúhelník? Nebo naopak nechápete, co mi na tom vadí? Poté jste na správném místě.

Dokonalá a krásná Elizabetha si hledá muže, který by si ji zasloužil. Jak daleko ve své touze může dojít?

Mé jméno zní Elizabetha. Jsem nezávislá a silná moderní žena 21. století. Jsem moc krásná, srdce všech mužů při mém pohledu zažehnou plameny nehynoucí touhy. Nikdo mi nedokáže odolat. Ale málokterý muž je pro mne ten pravý. Již vůbec ne ten, kterému jsem slibovala věrnost. V poslední době mě sužují myšlenky na to, že naše láska není opravdová. Sex s ním mě totiž vůbec nebaví.

Chystám se vyrazit do zaměstnání. Míjím toho, jenž si mě vyvolil. Možná by se také dalo říct, že já jsem si vyvolila jeho, ale muž je přeci vždy ve vztahu ten dominantní, to žena si ho musí zasloužit. Když kolem svého druha procházím, svůdně a žensky, uvažuji nad tím, jak silná a nezávislá jsem.

„Zdravím tě, má nejkrásnější ženo." Vřele se na něj usměji. Přemýšlím nad tím, proč mě takto oslovil. Snad jeho touhy naplňuje i nějaká další? Ale na tom přece nezáleží, on je muž, může mít, kolik družek chce, hlavně když já budu ta nekrásnější. Nakloní se ke mně a vášnivě ochutná mé rty. V tom okamžiku si vzpomenu. Já ho přece již nemiluji. Jak bych mohla, když kolem sebe nešíří správnou mužnou auru? Ale já takového muže potřebuji! Nechám práci prací a zamířit do nedalekého baru s úmyslem se tam s někým seznámit.

Po několika skleničkách si všimnu, že mě barman upřeně sleduje. Zkušeným pohledem ho hodnotím. Dosti se mi líbí, snad bude tak dobrý i v posteli. Smyslně si olíznu rty. Vidím na něm, jak ho to vzrušuje. Vtom si ke mně někdo přisedne. Je to snad samo slunce?

Okamžitě vím, že toto je ten správný muž pro mě. Je krásný, hlavně svými vypracovanými svaly a ohněm v očích. Zakloním hlavu a přejedu si prsty po šíji. Zabírá to na něj. Vidím, že mě chce. Nasadím svůj nejpodmanivější hlas.

„Ahoj."

„Ahoj, Elizabetho."

Světla divadelního jeviště na okamžik zhasínají.

„Ale ty ještě neznáš moje jméno!" vynadá mu. „Řiď se podle scénáře!

„Hele, to je fuk," hlesne. „Čtenáři budou tak zasaženi naší hlubokou a citlivou láskou, že si téhle nelogické blbosti nevšimnou."

„No jo, to je fakt."

Světla znovu zazářila.

„Ahoj, Elizabetho," zopakuje pro případ, že by diváci zapomněli.

„Také tě zdravím, Mariane."

„Mám se jmenovat Maxmilián!" protestuje on šeptem.

Elizabetha mávne rukou. „Marian je stejně hezčí."

Sleduji, jak si muž mých snů odkašlal. „Elizabetho, již od prvního okamžiku, kdy jsem tě viděl, jsem věděl, že jsi ta pravá! Pojď se mnou do mého domu, kde budeme hovořit o vášnivém milování, kdy se muž a žena spojí v jednu bytost!"

„Oh, ano, Mariane!" vykřiknu a mé nitro naplňuje teplo. Nabídne mi rámě a společně odejdeme. Nezapomenu však barmanovi podstrčit lísteček se svým telefonním číslem, kdyby mě Marian omrzel.

Celou cestu mne líbá a hladí. Lidé na nás hledí s pozdviženým obočím, ale já vím, že mi jen závidí tak dokonalého muže. Náhle mě však na pár sekund pouští, protože si potřebuje upravit límec svého kabátu. Já učiním několik kroků přes zamrzlou kaluž. Náhle mi podklouzne noha. Důstojně a elegantně se skácím k zemi. Kdyby mě Marian na ten okamžik nepustil, nestalo by se to. Je to všechno jeho vina. Ale já jsem silná a nezávislá, a proto mu odpouštím.