Parodie

Nový kluk

Chcete vědět, jak jednoduché je napsat dívčí románek ze školního prostředí? Velmi. A ani na to nepotřebuji stovky kapitol, stačí mi pouhých 1528 slov. Tak se se mnou ponořte do strhujícího příběhu, kde vůbec nebudete vědět, co se stalo v další scéně, a ne, vůbec to není jako tisíce podobných příběhů!

Ashley

Čauky. Jmenuju se Ashley Simona Amelia Sarah Johnsonová. Je mi patnáct a právě chodím do třetího ročníku na střední škole v Praze. Jsem totiž tak chytrá, že jsem přeskočila několik tříd. Mám doma jednu sestru, jmenuje se Jane a je ji sedmnáct let, a dva bratry, Tima a Toma, kterým je pět (jsou to dvojčata, protože v každé rodině by měly být alespoň jedna dvojčata).

Vstala jsem z postele. Oblíkla jsem si růžové tričko s nápisem „SWAG" a černé legíny, protože je to cool. Moc mi to slušelo, protože vypadám jak modelka. Stáhla jsem si blonďaté vlasy dlouhé až k zemi do drdolu a šla se nasnídat.

„Dobré ráno," řekla jsem mamce, kterou jsem potkala. Vzala jsem si cornflakes a zalila je mlíkem.

„Dobré ráno," odpověděla. „Máš hotové domácí úkoly?"

„Jasně," řekla jsem. Domácí úkoly jsem si vždycky dělala hned potom, co jsem přišla ze školy domů. Nechtěla jsem být jako ty fifleny z naší třídy.

Jmenovaly se Emma, Hannah, Megan a Susan. Na školu jsem přišla tenhle rok nová a ony mi kvůli tomu ztrpčovaly život. Měla jsem jen jednu kamarádku (Tamarru) a kluci o mě kvůli jejím pomluvám neměli zájem.

Stejně měly nejhezčí kluky ze školy ony. Emma chodila s Markem, Hannah s Bobem, Megan s Christopherem, a Susan s Peterem. Nechápu, proč chodili s takovými fiflenkami. Kvůli nim jsem nerada chodila do školy, protože mě šikanovaly.

Pípl mi mobil. Přišla mi esemeska od Tamarry.

Jdeme spolu?

Rychle jsem ji odpověděla.

Jo. Stavím se k tobě.

Tamarra přeskočila několik tříd stejně jako já, takže ji byla taky patnáct. Měla husté černé vlasy dlouhé do půlky zad, ale to proto, že ji za ně EHMS (tak si Emma, Hannah, Megan a Susan říkaly) tahaly. Jinak by je měla stejně dlouhé jako já. Měla modré oči.

Došla jsem k jejímu domu. Byl obrovský a růžový. Zazvonila jsem. Tamarra vyšla. Na sobě měla bílé tílko s nápisem „I'm the best", černé kraťasy a conversky. Ty jsem měla i já. Koupily jsme si je před týdnem spolu. To mi připomíná, že budeme muset jít do obchodu znovu, protože týden staré boty už jsou out. EHMS si je kupovaly každý den.

„Ahoj," řekla jsem.

„Ahoj," odpověděla. „Slyšela jsi, že dneska ve škole má být nějaký nový kluk?"

„Ne. Nekecej!" Se zájmem jsem se na ni dívala. Pak mi ale něco došlo. „No jo, jenomže on bude určitě chtít někoho z EHMS."

„Ach jo, to je fakt," povzdechla si. „Proč nás nikdo nemá rád?"

„Ach jo," povzdechla jsem si taky „Za to můžou EHMS."

„Jo. Přesně tak."

Došly jsme ke škole. EHMS už na nás čekaly. Emma na sobě měla krátké červené minišaty a lodičky, Hannah to samé, ale modré, Megan zelené a Susan růžové. Byly hrozně zmalované. Vůbec jim to neslušelo, ale ostatní si mysleli opak. Stáli tam i jejich kluci.

„Hele, kdo přišel," vysmívala se mi Emma. Je tak zlá! Do očí se mi tlačily slzy, ale nebudu před ní brečet.

„Chudinko. Je mi líto, že máš špatný den. Ráno ses asi vykoupala v rajčeti," platila ji to Tamarra. Byla tak statečná! Obdivovala jsem ji za to, já bych se EHMS nikdy tak postavit nedokázala! Emma zalapala po dechu. Plácly jsme si a prošly kolem nich.