Parodie

Zamilovaná do holky

Tuto parodii jsem vytvořila, protože už delší dobu tady na Wattpadu i v tištěných knihách hledám dobrý příběh s LGBT tématikou. Pár jsem jich našla a jeden jsem si i sama napsala, ale štve mě, jak valná většina vypadá přesně jako z téhle parodie. Chcete vědět, jak vypadá skutečný lesbický vztah? Pokud se budete řídit podle této parodie, zaručeně ho najdete! Bavte se.

Jmenuju se Katka Nováková a je mi patnáct let. Mám krátké hnědé vlasy ostříhané na ježka, hnědé oči a nosím zásadně klučičí oblečení, nejraději flanelové košile.. Hodně lidí si mě plete s klukem. Bydlím sama, protože mě rodiče nenávidí. I ve škole mě šikanují, bijou mě. Jsem totiž lesbička a používám zásadně tohle slovo, protože lesba je urážlivé a tohle nezní ani trochu úchylně.

Rychle jsem na sebe něco hodila a vyrazila do školy. V autobuse jsem si detailně prohlížela úplně všechny holky. Všechny byly tak hezké a úplně všechny se mi líbily, protože lesbičkám se líbí úplně všechny, na rozdíl od lidí zaměřených na opačné pohlaví. Jedna se mi ale líbila obzvlášť. Nikdy jsem ji tu neviděla, ale byla krásná. Měla blonďaté vlasy dlouhé až po zem a modré oči. Na sobě měla rudé plesové šaty odhalující ramena a na nohách boty na dvaceticentimetrovém podpatku. Co na tom, že šla jenom do školy a že byla zima. Ona je na sobě prostě měla.

Přešla jsem k jejímu místu. Vedle ní seděla nějaká holka, ale když mě viděla, tolik se mě lekla, že rychle odešla. Sedla jsem si vedle své vyvolené. Seděla jsem samozřejmě s rozkročenýma nohama, protože všechny lesby tak sedí. Podívala jsem se na své velké klučičí hodinky, abych zjistila, že jdu zase pozdě. No co, stejně mě i všichni učitelé kvůli mé orientaci nenávidí. Nápadně jsem položila ruce tak, aby viděla můj duhový náramek, který nosí úplně všechny lesby, ale tak, aby neviděla mé jizvy, protože se samozřejmě kvůli své orientaci řežu. Podívala jsem se na její zápěstí.

Do očí mi vnikly slzy. Ona duhový náramek neměla! To znamenalo, že na sto procent není na holky! Moje vyvolená mě nemiluje! Rozbrečela jsem se a bylo mi úplně jedno, že mě vidí a slyší celý autobus. Stejně mě všichni nenáviděli.

„Proč brečíš?" zeptala se mě a naprosto si tak získala mé srdce.

„Protože," fňukla jsem. „Ty mě nemiluješ!"

Objala mě a bylo to moc hezké. „Proč si myslíš, že tě nemiluju, ehm... jak se vlastně jmenuješ?"

„Katka. A ty?"

„Jana."

„Protože nemáš duhový náramek! Fňuk!"

„Ale Kate! Samozřejmě, že tě miluju! Je mi fuk, že se známe asi tak pět sekund, vím, že je to láska na celý život! Nemám duhový náramek, protože mám přítele."

„Ty máš přítele?" zeptala jsem se. Tolik mi to lámalo srdce.

„Jo. Ale samozřejmě ho vůbec nemám ráda a bije mě, týrá mě a je alkoholik a já se s ním chystám rozejít. Neměla jsem na to odvahu, ale když jsem potkala tebe, jsem si úplně jistá, že to udělám. Doteď jsem nevěděla, že jsem na holky, ale stačilo pět sekund" Až teď jsem si všimla, že má kolem zápěstí modřiny a pod okem monokl.

„Ach, Jano, ty jsi taková chudinka! Mně zase rodiče nenávidí a vykopli mě z domu a ve škole mě šikanují!"

„Ach, Katko," odpověděla. „Tolik tě miluju!" Začaly jsme se líbat. Nikdy předtím jsem se nelíbala, ale samozřejmě jsem v tom byla nejlepší.

„Půjdeme do gay baru?" zeptala jsem se, když jsme se dolíbaly.

„Jasně," odpověděla a ani jednu z nás v tu chvíli netrápilo, že jdeme za školu. Vystoupily jsme z jedoucího autobusu a našim superčichem našly onen bar. Sedly jsme si někam do rohu a chvíli se zase líbaly a povídaly si. Nakonec jsme se rozhodly porovnávat naše gaydary, tedy schopnosti rozeznávat lidi patřící do LGBT, protože ty má přece každá lesba.