Parodie

Dobrodružství země Spell

Dámy a pánové, přicházím s další parodií. Tentokrát se po velice vzrušujícím úvodu dostaneme do země Spell, kde neohrožená hrdinka Jane porazí hlavního záporáka, aneb parodie na fantasy. Když už střílet do vlastních řad, proč ne pořádně, že?

Ahojky, jmenuju se Jane Smithová. Je mi 15. Mám mladšího bratra, kterému je 10. Je blázen do kouzel, stejně jako já. Teda, nemyslím si, že umím čarovat, ale hrozně moc bych chtěla. No představte si, jenom mávnete rukou a máte všechno, co jste chtěli.

Crr!

Bože, jak já nesnáším školní zvonek! A už vůbec ne ve středu první hodinu, to máme češtinu. Já češtinu nesnáším, je to nuda. Do třídy vešla profesorka Carterová a doprovázel ji nějaký kluk. Očarovaně jsem na něj zírala. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Proč? No, měl hezké nagelované vlasy a svaly.

„Milí studenti, tohle je váš nový spolužák. Představ se."

„Čau," řekl. Oh bože, on měl tak sexy hlas! Okamžitě jsem se do něho zamilovala. „Jmenuju se James Carter."

„Dobře, Jamesi, sedni si zatím vedle Jane, její spolusedící dneska chybí." V břiše mi poletovali motýlci a v hlavě vybuchovaly ohňostroje. Když si sedl na prázdnou židli vedle mě, ještě to zesílilo.

Hodina skončila a kolem našeho stolu se shromáždily třídní královny. Všechny holky k nim chtěly patřit, ale já ne. Byly tak nafoukané! Jenda z nich mě shodila ze židle a sedla si místo mě.

„Ahoj, Jamesi," řekla a nasadila sexy úsměv. S ní jsem nemohla soupeřit. Dostala každého kluka, kterého chtěla.

„Ahoj," odpověděl James. On jí odpověděl a zlomil mi tím srdce! Vyběhla jsem se na chodbu a rozbrečela se.

Slyšela jsem za sebou kroky. Neotáčela jsem se. Pak jsem ale slyšela, jak někdo křičí moje jméno. Byl to James! On za mnou běžel! To je tak šíleně romantické!

„Jane!" zakřičel znovu a já jsem se zastavila. „Co se stalo?"

„Nic," odpověděla jsem.

„Mně to můžeš říct." Měl tak krásné hnědé oči, a proto jsem se rozhodla mu to říct.

„Líbí se ti Rebecca," fňukla jsem.

„Ta fiflena? Ani náhodou. Líbíš se mi ty."

„Vážně?"

„Jo."

„Já tě miluju!" Dal mi pusu. Ach bože, to bylo nádherné!

„A stejně, nejsem tady, abych balil holky."

„A proč tady jsi?"

„Jsem ze země Spell. Je to kouzelná země, každý tam ovládá nějaký živel. Ty jsi vyvolená, ovládáš všechny čtyři a máš zachránit svět."

„Tak jo," odpověděla jsem, protože mi to, co říkal, vůbec nepřišlo divné.

„Pojď se mnou. Nemáme moc času, než zlo zahltí náš svět." Společně jsme se rozběhli ven ze školy. Při běhu mi vysvětloval další velice podstatné věci. „Od teď se nejmenuješ Jane, ale Janela. A já nejsem James, ale Jamesil."

„Aha."

Zastavili jsme se před úzkou štěrbinou ve skále, která se tam vzala kdovíjak, ale to mě vůbec nezajímalo. Vlezli jsme dovnitř. Když jsme vyšli na druhém konci, byl tam úplně nový svět. Byli tu draci, elfové, trpaslíci a spousta lidí zrovna používala nějaký živel. Když mě viděli, se vším přestali.