Parodie

Jsem upírka!

Název mluví za vše. Trochu mi ujela ruka a je to inspirováno hlavně Stmíváním, ale je tam i pár prvků, které se objevují i v podobných příbězích tady na Wattpadu. Mimochodem, při vymýšlení jména jsem vycházela z toho samého, co autorka Stmívání - Bella Swan = krásná labuť, Bonnie Dove - Bonita Dove = krásná holubice.

Chcete vidět děj děl, které mají i stovky kapitol, v kostce? Máte jedinečnou příležitost. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby někdo odebral všechnu vatu.

Jmenuju se Bonnie Doveová a je mi devatenáct. Nejsem moc hezká. Mám jenom modelkovské míry, hebké vlasy, bezchybnou pleť a velké oči s dlouhými řasami. Dneska se stěhujeme do nového města, jmenuje se Magic Fangs. Ne, vůbec mi nedochází, proč se tak jmenuje. Sedím v autě a jsem smutná. Musela jsem opustit všechny svoje kamarádky a taky svého kluka Brada.

„Jsme tady," řekl táta a zastavil. Viděla jsem dům. Byl nádherný. Vystoupila jsem z auta a rozběhla se do svého pokoje, který jsem našla svými úžasnými superschopnostmi, které jsem právě objevila. Skočila jsem do postele a začala brečet. Musela jsem přesně opustit všechny svoje kamarádky a Brada!

Byl už večer, tak jsem šla spát. Ráno jsem měla jít do nové školy. Co když se s nikým neskamarádím? Hned u dveří si na mě začali ukazovat a pokřikovat nadávky. Sklopila jsem hlavu. Ach jo, proč jsou na mě všichni tak zlí?

Škola byla nudná. Najednou byl čas na oběd. Šla jsem do jídelny a sedla si k jedinému prázdnému stolu. Všichni měli nějaké kamarády, jenom já ne. Ach jo, proč jsem taková chudinka?

Najednou ke mně přistoupilo několik lidí. Nejvíc jsem si všimla toho, co šel první. Bože, ten byl krásný! Byl tak mužný, svalnatý, bledý a měl tak hezké oči! Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Já jsem hleděla na něj a on hleděl na mě. Dívali jsme se na sebe asi hodinu a on pak promluvil svým božským hlasem.

„Ahoj, já jsem Sebastian."

„Já jsem Bonnie," odpověděla jsem. Znovu jsme se na sebe dívali. Byl tak krásný!

„Bonnie, chceš se mnou chodit?"

„Samozřejmě, Sebe!" odpověděla jsem. Celá jídelna se otočila. Všichni cítili tu pravou lásku mezi námi! Já vím, že jsme se znali tak pět sekund, ale byla to láska na první pohled. Políbil mě. Bylo to tak nádherné! Pak jsem si ale všimla něčeho divného.

„Sebe, ty jsi hrozně studený!" Odtáhl se ode mě.

„Bonnie, miláčku, já ti musím něco říct. Já jsem upír!"

„Aha," odpověděla jsem bez stopy jakýchkoli emocí. „V tom případě chci být taky upírka!"

„Ale já tě neproměním!" Ďábelsky se zasmál. S brekem jsem utekla ze školy a doma skočila rovnou do postele.

Bé, já mám tak hrozný život! Pořád mě jenom šikanují, a když už potkám někoho, kdo mě miluje, tak mě nechce proměnit v upírku! Byl tak zlý! Už jsem ho neměla ráda. V slzách jsem usnula.

Najednou jsem v noci probudila. Zdálo se mi, že se na mě někdo dívá, tak jsem otevřela oči. Uviděla jsem někoho, jak mizí v okně. Byl to Sebastian! Přestože mě nadlidskou rychlost, skočila jsem za ním a dohnala ho.

„Sebe, ty jsi byl v mém pokoji?" zeptala jsem se.

„Bonnie, jsi hrozně krásná, když spíš. Sledoval jsem tě, protože tě miluju!"

„Sebe, to je tak romantické!" Vrhla jsem se mu do náruče. Nejprve jsme na sebe zase asi hodinu zírali a pak mě políbil. „Proměníš mě v upírku?"