středověké cesty osudu

Prolog

,,Princi, to není dobrý nápad. Měl bys ses vrátit zpátky."řekl zašedivělí Tormund Harwikovi. 

,,O mě mít strach nemusíš. Umím s mečem zacházet stejně dobře jako otec. Dokonce jsem starší než tvůj společník Gill, pokud ti Tormunde jde o věk."

 Gillovi se to nelíbilo, ošil se v sedle. 

Tormundovi bylo jedno kolik princi je. Viděl jen nezkušeného, sebejistého mladíka, který nikdy nezažil boj. Mladíka kterého musel vzít na rozkaz krále. Navíc se na cestu oblíkl, jako šašek. Měli být nenápadný , ale on byl opak nenápadnosti. Na černé košili měl zlatou zbroj , která zářila když na ní dopadalo sluneční světlo.

 Začal padat sníh. Malé bílé tanečnice padaly na lidské a koňské hřbety a roztávali. Ze třech úst a třech nozder stoupal k nebi obláčky chladného vzduchu. Sníh pod kopyty koní křupal , jako by si stěžoval.

,,Tormunde za jak dlouho tam budeme?" Gill si třel promrzlé ruce a díval se na Tormundův zmrzlí vous. 

,, K večeru bychom tam měli být." odpověděl a Gill se zamračil. To znamenalo ,že budou ještě cestovat celý den a noc. Jeli už dlouho a své promrzlé obličeje schovávali pod šátky. 

Podél cesty vyjeté vozem se stromy skláněli až k zemi, pod tíhou mokrého sněhu.

 Tormundův a Gillův plášť byl šedozelený a nepropouštěl vodu. Takže pod ním bylo teplo. 

Gill sedmnáctiletý mladík se zelenýma, smějícíma se očima. Gill se nikdy nedokázal mračit. Luk a toulec se mu zhoupl a praštil ho do zad vždy , když se kůň zhoupl v kroku. 

Tormundův kůň najednou zneklidněl. Zastavil a zastříhal ušima. Tormund měl hned v pravé ruce meč a druhou připravenou na vrhacím noži. Gill vycítil strach koní. Sesedl a vložil si do luku šíp připravený ho vystřelit. Harwikovi trvalo déle než něco udělal. Nešikovným způsobem vyndal meč z pochvy. Vyklouzl mu z ruky a spadl na zem. Sesedl aby ho sebral. 

Najednou z křoví vyletělo kopí mířící na něho. Gill reflexně skočil před něho. Strčil do Harwika a on slítl na zem. Kopí se  zabodlo do Gillova stehna. Kopí bylo skrz na skrz. Gill nečekanou bolestí upustil luk a spadl na zem. 

Krev barvila sníh do ruda. Pod Gillem byla obrovská kaluž krve. Hlava se mu zdála nesmírně lehká. Uši měl zalehlí , připadalo mu že boj slyší z ohromné dálky. Projela jím vlna bolesti. Upadl do temnoty.