středověké cesty osudu

Gill 7

Gill se probudil mezi prvními. Svěží raní vzduch s radostí dýchal. Jeho koník Šíp se na něj podíval a zakýval hlavou, jako by na pozdrav.

Šíp s Tormundovým koněm Lilkem u sebe stáli v těsné blízkosti a udržovaly si vzájemné teplo. Šíp a Lilek byli koně menšího vzrůstu ,ale na svou výšku byli neuvěřitelně rychlí a vytrvalý. Dokázali běžet v kuse celí den, dokázali klusat dvě hodiny a pak jim jen stačilo na chvíli se zastavit, aby se napili a napásli. Tímto tempem však jezdili, jen v nevyhnutelných vážných situací. Neměli důvod svoje koně vyčerpávat pro nic za nic. Šíp svým huňatým hnědým krkem zatřepal a sprška malých sněhových hrudek se rozlítila všude. Lilek se po něm koukl pohledem, který mluvil za vše. Lilek se soudkovitým tělem a delší šedou srstí vypadal jako velká přerostla myš. Vedle nich stal princův kůň Pocta velký černý kůň s vojenským výcvikem. Byl ještě mladý a ježdění na něm bylo obtížné. Od obou poníků stál dál a spoléhal se, že skalní výběžek zabrání studenému větru, aby mu foukal pod srst.

Noha sice bolela ,ale Gill už nebyl sužován horečkou, která ho připravila o všechnu sílu a smysli. Chtěl se posadit do sedu , když si všiml nepatrného pohybu za stromem. 

Mladý kolouch zaujatý věcmi, které byli v táboře, se přiblížil na blízkou vzdálenost. Zaujal ho kotlík nad již žhnoucím uhlí. Malí ,plný nevinnosti a neopatrnosti se ke kotlíku přiblížil. 

Nevšímající si nebezpečí číhající za ním. Gill si po chvíli všiml, že Harwik potichu vstal a vzal si nabitou kuši , kterou měl položenou vedle lůžka. Gill bezmyšlenkově vykřikl a mladý kolouch se polekal a vzal do zaječí. 

,,Proč jsi to udělal?" vykřikl rozhořčeně nahlas začal nadávat. 

Gilla poctil spousty nadávkami, jako mladý nekňuba, potrhlí blázen, poddaný k ničemu a dalším nevybíravým způsobem. 

Gill byl na Harwika také rozlobený. Zabít mladého koloucha? To se nedělá. Gill svíral ruku pěst a snažil se ovládnout, aby i přes tu bolest nevstal a nevrazil mu pár facek ,kterou by označil za výchovnou, snažil se ho nevnímat. 

Tormund se probudil a chvíli poslouchal nadávky, když se rozhodl do toho zakročit.

 ,, Harwiku, to by snad už stačilo" Když Tormund princi neprojevil úctu znamenalo to, že došel daleko, ale Harwik si změnu v tónu nevšiml a tak pokračoval. 

,,HARWIKU" Tormud zařval a nastalo ticho. 

Princ nezvyklí na takové zacházení se zachoval , jako malí kluk. Ohrnul ret a ruce si založil na prsou.

 ,, Co se tady děje?" 

Princ již chtěl něco říct ,ale pohybem ruky ho rázně umlčel a pohledem se zahleděl na Gilla a pokývl hlavou, aby ho vyzval mluvit.

 ,, Chtěl zastřelit srnečka a já ho vyplašil." řekl v hlase byl pod tón zloby. ,, Nemůžu dovolit ,aby někdo i dokonce princ narušoval pořádek v lese. Každý ví že mladý zvířata se nesmí lovit. Jen starší kusy." 

Za stromem se ozval hlasitý hrubý smích. Gill se podivil ten hlas neznal. 

,,Je tu něco k smíchu!!" rozhořčeně promluvil směrem k stromu.