středověké cesty osudu

Wulf 8

,, Vstávat, máme před sebou dlouhou cestu." Zařval Hugo. Jeho hlas byl hlučný a dobře se nesl.

 Spousta utahaných lidí začalo mrmlat , ale přesto začali vstávat do zimy ,aby jim ostatní neutekli.

 ,,Fuljo, stávej." jemně do něj Wulf strčil, ale bratříček se jen otočil na druhou stranu. Zkusil to podruhé  silněji, ale bez úspěchu. Má smůlu, žádné jemné chování. Rozhodl se, a chytil konec spacího pytle a spící ho Fuljiho vyklepal na zem. 

Ten se na bratra rozkřikl a málem se rozbrečel protože okolní děti se mu smáli. 

,,Nefňukej, radši se běž obléct do čistého, brácha." 

Fulja naštvaně dupl nohou což vypadalo dost legračně, protože mu podjela noha a  slítl na zem. Tentokrát výbuch smíchu okolo Fulja rozbrečel a uraženě utekl.   

Budu mu muset zabalit sám, abychom to stihli. Uvědomil si, když se dlouho nevracel. 

,, Ahoj Wulfe" 

,, To je ale náhoda. Není to snad zlobivá, všechno vědoucí sokolnička Elja" dobíral si ji a  k tomu se i poklonil.

 ,,Nech toho pokud nechceš mít rozbitý obličej." Uraženě odsekla.

,, Nemusíš se hned urážet."řekl  Wulf a  dál pokračoval v balení. ,,Proč si nejela s nima na koních?" zeptal se jen tak mimochodem. Pozoroval její obličej, bavilo ho to, v jejím obličeji byl vepsaný výraz , který by se dal přeložit takto. Proč tato hloupá otázka.   

 ,, Všiml jsem si, jak si nenápadně z kapsy vytáhla  lístek s křížkem , který značil že jdeš pěšky. Zajímalo by mě o co ti šlo? Místo toho , abys byla s rodinou. Znám tě od malička a přesto bych nemohl nikomu říct, že tě znám. Nedokážu říct co jsi schopna udělat..."   pokračoval dál Wulf.  

  ,, Wulfe to stačí ! Je mi šestnáct a můžu si dělat co chci. Třeba mezi mé důvody nejet s otcem, dědou a dvěma sourozenci je ten ,že si chci od nich odpočinout. Přeber si to jak chceš." řekla a naštvaně odkráčela  pryč.  

,,Jediný co o tobě s jistotou vím je, že chceš vypadat přísně a dosáhnou úcty, ale přitom jsi milá, citlivá holka." Řekl pološepotem k Elje , sledujíc její hnědé vlasy, které lítali z jedné strany na druhou. 

 ,, Dnes máš, ale den."  Wulf se otočil a spatřil Huga

 ,, Poč myslíš?" 

Hugo se zasmál ,, Stihl si naštvat , každého kdo měl chuť se s tebou bavit.

,, Na tom něco je." Uvědomil si ,, Tak to doufám, že ty ode mě  neodejdeš naštvaný."  

  ,,Tak to  budeš muset být na mě slušnej, mladej."   Zakřenil se. Tím způsobil že byla  vidět díra po chybějícím zubu. 

Asi se zase porval, no ale tentokrát mu už nedoroste, bezzubák. Zasmál se.

,,, Čemu se směješ?"

 Wulf pokrčil jen rameny.  

,,Wulfe, umíš řezničit po otci?" 

 Wulfa tato otázka zasáhla na ego. ,,Samozřejmě , učil mě od malička jeho řemeslo.  Prý abych to měl v krvi, alespoň to tak říkal."

 ,, Tak pojď se mnou, Dick říkal že něco chytil a potřebujeme ,abys to rozřezal."

...........................

,, Skvělá práce. Dobře si  rozčtvrtil  tu zvířenu." 

 ,, antilopu  bongo." opravil ho Wulf. 

,, Jako by záleželo jaký zvíře rozkucháš." odpověděl  suše Jack. 

Z Jacka měli hrůzu všichni. Padesátiletý obr s mastnými vlasy a žlutými zuby a s neuvěřitelnou pružností, kterou dokázal použít  proti svému nepříteli

,, Máte pravdu" radši sním souhlasil, jelikož dostat od něj i lehký pohlavek znamenalo tři dny  utrpení. Jednou si to vyzkoušel, když byl malí a hrál si na schovávanou a schoval se mezi jeho krávami. Ono by nevadilo kdyby tam jen byl, ale když ho našli tak vykřikl a splašil krávy. Za to dostal jeden pohlavek. Jack řekl že se hlídal, aby nedal větší ránu .Přesto ta malá rána mu způsobila tři dny nevolnost a hroznou bolest při každém pohybu.

 ,, Ztratili jsme hodinu. Musíme už vyrazit. Wulfe běž si pro věci a vyrazíme." Hugo pak mávl na Pepu, který dvakrát hvízdl což znamenalo připravit se na pochod. 

Rozběhl se ke  věcem. Kde je Fulj? Začal panikařit měli už vyrazit a on nikde nebyl a věděl že se na nikoho čekat nebude. Rozhlížel se všude a spatřil Fuljiho kamaráda Mika. 

,, Miku ,kde je Fulj." Mik se vylekal, když Wulf  na něj zbrkle a hlasitě promluvil. 

,, Já nevim." promluvil plačtivým hlasem.

 Wulf neměl náladu ho konejšit a tak se rozeběhl dál. 

,, Paní Ječmenová neviděla jste bráchu?" 

,, Neumíš pozdravit ty nezdvořáku?     Ráno jsem ho viděla jak běžel směrem na horu k vesnici." 

Wulfovi se všechno sevřelo, pocítil žaludeční nevolnost ze strachu o bratra a z hrůzy jít zpět směrem k vesnici.Napadlo ho že se  Fulj chtěl vrátit k otci. 

,,Můžu vás o něco požádat?" promluvil hlasem zastřeným strachem. 

,, Pokud to bude něco rozumného." odpověděla dospělecky povýšeně. 

,, Pokud mě bude někdo hledat tak jsem šel hledat bratra a budu se snažit co  nejrychleji vrátit. A ještě jedna věc ,kdybyste na svého osla vzala bráchovu  brašnu. To proto ,aby mě nic nezdržovalo. Děkuju moc." nečekal ani na odpověď. Rozběhl se ke své tašce přes rameno. Vzal si ji a co nejrychleji se rozeběhl na horu do příkrého svahu. V agónii strachu o bratra  si nevšiml páru očí sledující ho z blízkého křoví. 

Děkuji všem co pořád čtete můj příběh.  :o)