středověké cesty osudu

Gill 2

Gill se probral na studené zemi. Bylo už po bitvě a Tormund se nad ním starostlivě skláněl.,,Stratil si moc krve" řekl když si všiml, že se probral. 

Jak je to vážný? chtěl se zeptat, ale vyšlo jen zachrčení. Všechnu svou sílu vynaložil na to, aby se opřel o lokty. Když spatřil kopí trčící mu z nohy udělalo se mu zle a musel se pomalu zase položit na sníh. Sebemenší pohyb mu způsobil hroznou bolest.

 Tormund si sundal plášť a poskládal ho a dal  to Gillovi pod hlavu.Gill si však nebyl jistý jestli mu to přidalo na pohodlný a nebo ne.

,,Harwiku potřebuju nůž." Harwik nemluvil, byl bledší než Gill, ani se nedokázal dlouho dívat na ránu. 

Gill se i přes tu bolest musel pousmát, když  viděl jak se strnule pohybuje k Tormundovi, aby mu podal nůž. 

Tormund pak opatrně rozřízl látku kalhot prosáklou krví. 

,,Harwiku sedni si za něj a chytni ho za pas ať se ti nevykroutí". Harwik zbaven své nadřazenosti udělal vše co mu řekl. 

Nebudu, nebudu křičet. Kéž by my ho vytáhl, když jsem omdlel řekl si v duchu. Zaťal ruku v pěst a zavřel oči. Tormund mezitím vytáhl z ohně kotlík s teplou vodou. Namočil do ní svůj šátek a ten dal Gillovi do pusy. Abych si nevylomil zuby a nekousl do jazyka. Pomyslel si. 

,,Kdybych ti mohl pomoct od bolesti udělám to!"řekl a přečuhující konec kopí zlomil. Přesto že si dal za cíl nekřičet a přesto že měl v puse šátek vykřikl. 

 Křik byl plný bolesti a strachu z toho co příjde. Ležel tam bezmocný s vědomostí, že ještě nepříde konec. Chtěl omdlít tak moc si to přál ,ale mdloba se mu obloukem vyhýbala. Bolest a horečka způsobily, že Gill přestal myslet normálně. Jako by ho všechna odvaho a síla upustila.Snažil se vykroutit z princova sevření. I přesto že mu každý pohyb připadal nesnesitelný. 

Harwik  nestačil rychle sehnout a dostal od Gilla pořádnou ránu. Stratil rovnováhu a spadl. Tormund vyskočil na nohy a snažil se mu ruce znehybnět přimáčknutím na zem. Harwik si pak na něj sedl obkročmo a ruce mu přitiskl k zemi.

 Gill za chvíli omdlel. Splnilo se jeho přání. Tormund mu sáhl na čelo, bylo rozpálený. Pak vyndal kopí. Ránu vymyl a zašil. Harwik měl spoustu práce s tím se ovládat, aby  také neomdlel.

......................

Gill otevřel oči. Nad ním se rozprostírala nádherná noční obloha poseta hvězdami. Zachvěl se zimou a snažil se hlavu zvednout co nejvýš, aby se rozhlédl. 

Tormund seděl u ohně. Drží hlídku uvědomil si zraněný mladík. 

Vedle něj ležel Harwik , který pochrupkával. 

Leželo se mu špatně. Ležel na větvičkách a silnou dekou přehozenou přes ně. Bylo to dělaný tak,  aby nešel od země chlad. Byl zabalený v teplé kožešinové přikrývce. Zachumlal se do ní ještě víc. 

Tormund si všiml pohybu a přiblížil se k němu. Měl schopnost chodit potichu aniž by se o to nějak snažil. Gill si ho proto  nevšiml ,že stojí vedle něj.

,,Jak ti je?" zeptal se potichu otcovsky. 

Lekl se, a prudký pohyb mu způsobil hroznou bolest. Zkřivil tvář.

,,Promiň"omluvil se když si všiml ,že nechtěně  způsobil bolest.

,, Docela je mi fajn, když pominu to kopí ,které se mi zabodlo do nohy a tu hroznou zimu. ." zašeptal ,aby nevzbudil Harwika. 

Hlava se mu najednou zatočila a zdála se mu tak těžká zavřel oči a položil se na deku. ,,To že jsem zavřel oči neznamená že chci spát."

 Tormund se usmál to u něj byla vzácnost , ale Gill měl tu smůlu že to neviděl.

,,O čem si budeme povídat?"Zeptal se vousatý muž.

,,Je mi to jedno. Hlavně ať to není ten tvůj slavný příběh o souboji s obrem Wigem."

,,Gille, Gille připravuješ se o úžasný příběh statečného mladíka. To jako mě."řekl a poposedl si blíž k Gillovi. 

,,Tormunde, nejsem malí kluk abych věřil v obry, trpaslíky a víly." 

,, Ale to se doopravdy stalo. Myslýš si že je všechno vymyšlený, ale uprostřed naší země se táhne velká zarostlá plocha lesa, která sousedí s horama, a do kterého se všichni bojí strčit nohu." Namítl Tormund.

,,A ty si myslýš že tohle mě přesvědčí? Ten les znám říká se mu Smrtící Kouzlo. Takovýhle jména určitě vymýšleli matky, které se báli o svoje děti ,aby se jim neztratili a aby je neunesli lapkové. To je celá věda strašidelného lesa." musel se trochu překulit na bok poloha na zádech mu nebyla příjemná.

 ,,A jak vysvětlíš podivné zvuky a světýlka u lesa?" Zeptal se protože od toho dle tématu nechtěl jít pryč. 

,,Strach má velké oči."

 ,,Stejně mě mrzí, že mi nevěříš" na chvíli se odmlčel ,, Až budeš dělat zkoušky na Ochránce spravedlnosti budeš muset v tom lese strávit týden. Uvidíš pak sám jestli tam něco je a nebo není." 

,,Tormunde, já jsem na to už přišel. Vám co jste ty zkoušky udělaly dělá radost to ztížit ostatním. Pokud se člověk bojí, strašidelné zvuky slyší všude. Takže vy nás takhle strašíte ,abychom měli co dělat nezačít křičet hned při prvním houknutí sovy a vy abyste nám pak mohli říct že jsme bábovky , které nevydrželi v Smrtícím Kouzlu ani den. Přiznej to." otevřel oči a zahleděl se na něho 

,, Nějak to tak bude." Poraženě Tormund přitakal.