středověké cesty osudu

lord Donthal z Morwoldu 5

,,Můj králi, je mi potěšením, že tě zde mohu přivítat v mém domově, hradu špičák a seznámit tě s mojí manželkou Hedwikou." Donthal přivítal vřele krále a jeho doprovod.

Král za celou tu dobu nepromluvil. Rozhlížel se okolo. Jeho pronikavé tmavé oči zapadlí v hlavě a blízko posazený vedle sebe se rozhlíželi po zdech kde vyseli tapiserie na , kterých byli vyšitý stateční lordové a jejich činy tohohle hradu. Jejich oči se dívali vždy na vás ať jste byli na jakýkoliv straně, jako by stále hlídali hrad Špičák.

 Králův dlouhý špičatý nos a jeho dlouhé černé vlasy spadajíc mu na ramena mu dodávala smrtonosný sevření. V jeho znaku byla lebka s korunou a překříženými meči .Jako pirátský znak, ale k němu se to hodí pomyslel si král, okrádá poddaný a ničí zemi ještě víc než je. 

,, Rád vás uvidím na naší hostině připravenou pro vaší počest. A teď jestli mě omluvíte musím ještě pár věcí připravit."

 mladý lord kolem třiceti ,s modrýma očima a špinavými blond vlasy nařídil sloužícím, aby krále a jeho služebnictvo odvedlo do pokojů. Sám odešel do svého pokoje s manželko aby se připravil na hostinu. 

V pokoji plápolal ohýnek v krbu, který dodával teplo v kamenné skromné místnosti, i když venku foukal studený, prudký zimní vítr. 

Hrad byl stavený tak,aby ho nikdo nedobil, jenže v zimních měsících jako je toto nemohou z hradu ven ani jeho obyvatelé. Hrad stál na útesu z jedné strany pěnilo ledové, rozbouřené moře a z druhé vedla jen jedna úzká cestička podél útesů dolů do propasti.

,, Král měl v plánu zaútočit na Farélii z moře přelézt hory a zaútočit na hrady, které se spoléhají na to, že hory je ochrání před útokem pirátů a dalších nájezdníků. Do tohohle plánu mu vlezlo špatné počasí a tak se usadil na našem hradě."řekl manželce, když se koukal z okna ven. 

Jeho manželka si vybírala šaty ze šatníku.,, To však není všechno co tě trápí,že jo?" řekla šibalsky a sedla si mu na klín. 

Usmál se takoví štastný pocit se mu rozlil tělem, že má někoho koho miluje a i on je od ní milován.

Jeho mladá manželka s krásnými dlouhými, hnědými kudrnatými vlasy. Zabořil do nich nos a vdechoval vůni po jablkách z jejích vlasů. ,,Nic čim by sis měla lámat hlavu."řekl a sesadil ji aby si mohl sundat lovecký kalhoty a obléct společenský šat. 

,, Jaký si mám vzít ?" dala manželovi možnost vybrat z dvou šatů, které se ji nejvíc líbili. Posadil se na postel Jeho manželka byla o jedenáct led mladší. Sňatek domluvily jejich rodičové a protože věděl jaké je pro ni si vzít staršího,neznámého člověka. Snažil se od začátku na ni být milí a dělat pro ni všechno co bylo v jeho silách. Hedwika ze začátku dělala  problémy , když ji provdaly za něho. Mladá osmnáctiletá dívka plna života si život lásky představovala jinak ,ale jak čas utíkal začali mít mezi sebou hezký a krásný vztah. 

Čím více se poznávaly tím líp poznávali dobré vlastnosti, které každý z nich měl.

,, Je jedno co ti řeknu. Stejně si vybereš ty druhé, které neřeknu." To jsou ženský,ptají se co si mají vzít a když jim dáme odpověď tak si stejně vyberou jiný šaty, protože si myslí,že nemáme vkus něco vhodného vybrat. Pomyslel si a hned se tomu pousmál.

Ten král se mi vůbec nelíbí. Kuje něco za mými zády a to mi nahání hrůzu.Přejel mu mráz po zádech. Otřepal se, jako kdyby chtěl pochmurný myšlenky setřást,jako vodu. 

Sesedl si blíž ke krbu a začal si mnout ruce a zamyšleně sledoval oheň. 

,, Ty se ohýnku tak máš jsi volný nikdo ti nevládne můžeš si dělat co chceš. Proto jsi tak veselý, posmíváš se nám jaký my jsme blázni, že si necháváme od krutých panovníků ubližovat."bylo mu smutno oči se mu zalili slzami. 

Vzpomínky se mu vracely a on zdálky slyšel jejich hlasy, které na něho volaly. 

V plamenech vyděl svojí matku sebe a brášku. Sebe v šesti letech a ještě mladšího brášku v náručí matky. Moc si na tu noc nevzpomínal byli to jen útržky. Z ohně jako by na něho mluvili. Jeho matka vystrašeně držíc své dítko v náruči v roztrhaných špinavých šatech bez bot utíkala hlouběji do lesa.Za ní v dálce bylo slyšet vití vlků. Vystrašená na pokraji sil. Pustila jeho ruku , kterou držela ,, Nemůžu vás zachránit oba" se slzami v očích se k němu sklonila a dala mu pusu na čelo. Rozběhla se pryč otočila a křikla:,,Utíkej můj synu, utíkej pryč!" ta vzpomínka byla nesnesitelná ,že ho matka opustila.

Omlouvám se mami ,ale nevím jestli ti to dokážu odpustil, měli jsme být spolu.Nemohl si vybavit co se stalo ,před čím utíkali, věděl jen že jeho otec , matka a bratr jsou mrtví. 

Prodělal jako dítě šok a vzpomínky se objevovali náhle ,ale občas nedávali smysl ani jemu. Něvěděl co se stalo. Jeho dětství byla záhada, která se nečastými vzpomínkami dávala dohromady.

 Nesmím být slabí,otřel si slzy z očí a zvedl se. 

Hedwika už byla oblečena do teplých, červených šatů a nedávala najevo ,že si toho co se stalo všimla. 

,,Tak už půjdeme můj muži?" 

políbil ji tak moc ji miloval ,,už bychom měli." Usmál se i když bolest ze vzpomínky přetrvávala.Nabídl ji rámě a vydali se spolu po schodech do dlouhé jídelny.