středověké cesty osudu

Elja 3

Na návsi panoval chaos. Losy o tom zda budou mít koně byli rozdaný. 

Sedláci nadávali, když jim braly jejich koně. A ještě víc když zjistili, že jejich ženy si vytáhli los, že nepojedou. Děti měli strach cítili že se něco děje. Některé děti nechtěli bez matky odjet a tak se připravovaly k pochodu přes hory a údolí. Aspoň se tak uvolnily koně pro další starší děti na ,které koně nezbyly. 

Pobíhalo tam spousta lidí a zvířat. Všude bylo moc hluku. Děti plakali. Některé ženy se loučily s muži kteří se rozhodli zůstat a bojovat za vesnici. 

Ženy nakládaly věci na muly a osly. Mladíci ve věku 17 let shromažďovali kozy, aby měli v horách mléko. To znamenalo sebou brát ještě potravu pro zvířata. Než se všechno připravilo byla noc. 

To je poslední noc kdy budeme všichni vesničané pospolu. Pomyslela si a smutek ji pohltil.,,Wille a Katy, co vy dva tady děláte." dvojčata se na ní podívala a řekla:,, Táta, všechny svolává do hospody u Žaludu. Bude rozloučení a dodání odvahy mužům,kteří tu zůstanou."

,,Děda je hodně mrzutý. Nevíme, ale kvůli čemu"dodal Will. Otočil se a utíkal za Katy. Jejich zrzavé vlasy kontrastovaly se sněhem kolem. 

Pousmála se a pomalým krokem vyšla. Věděla proč je děda a otec mrzutý. Ona si schválně vylosovala že pude pěšky. Její otec na to přišel a pořádně jí vynadal.,, Přišel jsem o tvojí matku o tebe už přijít nechci."

,,Odpusť mi to, ale nemohu mýt koně. Jsem dobrý střelec já se o sebe dokážu postarat. Ale ty děti a ostatní ženy to neumí. Musí se co nejrychleji dostat do bezpečí." 

Otec měl na tváři nesouhlasný a starostlivý výraz.,,Pojeď místo mě, když říkáš že jsi dobrá v lukostřelbě."namítl. 

Otec a děda si vylosovali ochranu žen a tak jim byli přiděleny koně a zítra odjedou.

,,Nemůžu, lístky byli rozdaný."  ten to rozhovor se jí protínal hlavou celou cestu do hospody. 

Z hospody se rozléhal zpěv. Většinou falešný, ale lidi na chvíli zapomněli na svoje problémy. Otevřela dveře a přivítal jí teplý vzduch z krbu a voňavá pečínka.Asi stihli zabít krávu. Pomyslela si a začaly se jí zbíhat sliny. Dokonce tu noc tam i zazněla hudba ,děvčata si zatančila a mladíci, muži se napili piva a vína.

.....................

Ráno přestalo sněžit. Bylo nádherný ráno. Slunce ozářilo hory. A sníh zdálky vypadal jako rozzářená pochodeň.

 Všichni vstali brzy a připravovali se na cestu. 

Připravila si hromádku sněhových koulí a schovala se za hromadu dřeva. Uslyšela vzdálený dětský smích a skrčila se ještě víc. Dětské brebtání se přibližovalo. 

Vyskočila ,a sněhové koule začala házet po Willovo a Katy. Začali vřískat a běželi hledat si nějaký úkryt. A tak začala sněhová bitka. 

K jejím sourozencům se přidali  jejich kamarádi. Nestíhala dělat koule tak se dala se smíchem na tváři na ústup s křičícíma dětma v patách.

,,Tati chyť ji!"zakřičel Will, když probíhala kolem něho. 

Její otec se za ní rozběhl chytil ji a svalil  do sněhu a nahrnul jí sníh za kožešinový kabátek. 

Děti se smíchy  popadaly za břicha, když jí viděli celou od sněhu.

,,To studí. A navíc to není fér."prohlásila k otci vyčítavě. Ten se jen usmál a otočil se ke koni, aby mohl zapnout podbřišník. 

Všechno bylo hotovo a zástup se pomalu hrnul z vesnice.

,,Buď opatrná zavolal na ní otec ze sedla a zamával jí." 

Will a Katy mají štěstí že s nimi  jede otec a děda. Umí zacházet se zbraněmi a to je důležité, proto ,aby byli v bezpečí. Usmála se a zamávala jim na cestu.