středověké cesty osudu

Wulf 4

Wulf s bratrem pochodovali s velkou skupinou lidí z vesnice. 

Koně co jeli před nimi, se dávno ztratily z dohledu.  Zůstala po nich jen rozbahněná cesta od kopyt. 

Wulf šestnáctiletý mladík s černými vlasy ,jako vrána a s hnědýma očima jako kaštany vedl za ruku svého bratra Fulja. 

Fuljovi bylo deset a přesná kopie svého bratra až na to že byl menší a baculatější. 

Sestupovali dolů do údolí  a šetřily  své síli na hory , které je čekali na konci cesty. Vesnice ležela dost vysoko. Takže když sestupovaly ,sněhu čím dál tím víc ubývalo, ale zato přibývalo stromů.

 Wulf nikdy v údolí Stínu nebyl říkalo se ,že je to tam nebezpečný ,prý se tam může člověk rychle ztratit a už nenajít cestu domů. 

Wulf si pod slovem údolí představoval rozlehlé plochy trávy a proto nechápal jak by se tam mohl někdo ztratit. Ale teď to z výšky uviděl.  Ze z hora to vypadalo jako bludiště.

 V údolí byly všude skály zvětralé větrem, který neustále do nich fučel a odlamoval od nich kusy hornin.

 ,,Musíte procházet kolem a doufat, že na vás nic nespadne. Je tu spousta cest, ale jen jedna je správná ostatní buď nikam nevedou nebo vedou k Sopce Urga nebo k hlubokým propastím."řekla stařenka Wulfovi a jemu přeběhl mráz po zádech. 

Na noc se utábořily vedle údolí. Ve skupině bylo jen pár dětí a ty se s kamarádili a někde pořád pobíhali, kvůli tomu  Wulf  nevěděl kde Fulja je. 

Sice tu nebyl sníh, ale zima tu byla pořád. 

Opřel se o skálu a zachumlal se do svého spacího vaku a pozoroval noční oblohu. Zvolený doprovod  této skupiny byl  mladý Pepa a Hugo. Pepa neuměl vůbec bojovat, ale zato byl sečtělí a věděl toho o údolí spoustu. Wulf ho obdivoval jak dokáže ty kliky  háky přečíst ,on se nikdy číst nenaučil a ani to neuměla většina vesnice. 

Pepa dal rozkaz, aby každý přinesl dříví. 

Wulf se vyškrábal ze spacího pytle a šel na dříví.

,,Tady je, a na co ho potřebuješ?" Pepa se na něho podíval a řekl:,,Tady dole žijí medvědi a vlci ,oheň je odláká aby si na nás nezačali dělat chutě." 

Dobrý nápad pomyslel si a šel shánět Fulja. Ten si hrál na schovávanou s ostatními. 

Zavolal ho a šel zpátky s ním ,spát. V noci přemýšlel o tom jestli ještě někdy spatří svého otce. Na matku si moc nevzpomínal, ale chyběla mu. Fulja se k němu přitiskl a po chvilce usnuli oba dva.