Fallout New Vegas-Legie

Výhody nesmrtelnosti

"Můj pane, přivedl jsem nesmrtelného." řekl uctivě Vulpes Caesarovy. Caesar pokynul rukou. Čtyři muži obklopovali jednoho. Byl v řetězech a měl dvojitý obojek. Stříbrný s červeným led světýlkem elektrického typu a druhý byl černý a vedli z něj čtyři tyče, každou držel jeden ze čtyř mužů v dekanské zbroji. "Poklekni stojíš před Caesarem." zarvčel legát Lanius. Nehl se. Ani když se jej snažili stráže stáhnout dolů nepomohlo to. Kopli mu zezadu do kolen, to jej ale donutilo jen trochu podřepnout ale ihned se znovu narovnal. Lanius kývl na Vulpese, který držel v ruce ovladač od elektrického obojku. Stiskl tlačítko. Stříbrnovlasý zacukal koutky úst ale stál dál. Vulpes pomalu zvyšoval napětí. Stříbrnovlasý začal vzdorovitě a pomalu klesat. Nakonec klesl na jedno koleno, hluboce skláněl hlavu. Bolestí přidušeně sténal, dlouhé minuty. "Caiusi, prý jsi nesmrtelný je to pravda?" řekl Caesar pozorujíc stále klečícího Caiuse. "Tch.. Co bys řekl....umírající smrtelníku..." sledujíc Caesara ledovýma očima, odpověděl nenávistným hlasem. Následované bolestivím výkřikem jak Vulpes drasticky zvýšil proud. "Jak bys tohle mohl vědět." řekl Caesar a rukou dal znamení Vulpesi aby snížil proud zpět na úroveň před drastickým zvýšením. "Heheheh....Vážně si myšlíš ......., že nepoznám nádor na tvém mozku?.......Žiju tak dlouho.....viděl jsem až příliš mnoho....abych...nevěděl.." odvětil Caius a plivl krvavou slinu. Caesar se zamračil. "Kvůli čemu jsi byl v té kobce? Určitě to nebylo jen tak. Co jsi provedl, že jsi tak dopadl." obrátil řeč Caesar. Caius mlčel. Vulpes znovu zvýšil úroveň. Caius tlumeně zaskučel. Vulpes úroveň zvyšoval nad únosnou a bezpečnou mez. Caius se prohl do záklonu, všechny svaly měl napjaté. Křičel v nesnesitelných bolestech. Jeho okovy chrastily, napínaly se a probíjely. Minuty ubíhaly. Caesar po chvíli vyštěkl na Vulpese "To stačí." Když viděl jak se Caiusovy modré oči zchovávají pod široce rozevřenými cukajícími víčky, spouští se mu krev z nosu v rudé stužce po maramorově bílé kůži a mrtvolně bílích rtech. Vulpes neochotně vypl elektřinu. Caius cítil Vulpesovu sadistickou povahu, to se mu na něm líbylo. Z Caiusovy bílé kůže se kouřilo. Oči vztyčené v sloup zakmitaly a rychle se zavřely. Přerývavě dýchal, chtěl tu bolest znovu. Vychutnával si pomalu odeznívající bolest. Vyčerpaně se zakymácel, svaly mu cukaly. Otevřel oči. Pohledem přejel po Vulpesi a zaměřil svůj pohled na Caesara. "Měl jsi mluvit, když se Caesar ptal." zavrčel Lanius. Caius stále mlčel. "Tak či onak jsi zpět, kde to začalo. V Legii. Necítíš se snad jako doma?" řekl po chvíli Caesar. (je o dost menší než to původní) "Nenech se zmílit to já dal záminku. Řím vznikl kvůli mě. Kdysi nejmocnější zbraň, služebník a voják. Všichni chtějí to samé. Otázkou zůstává přežije to co vybuduješ nebo to zanikne i s tebou?"řekl ochraptěle Caius. Laniovi povolili nervy, uchopil Caiuse za krk a vyzvedl jej z kleku do vzduchu. "Vážně si myslíš, že mě zabiješ Laniusi?" řekl Caius. "Komu patří tvá věrnost, Caiusi?" zeptal se hrubím hlasem Lanius. "Hádej... máš tři pokusy..." odpověděl přidušeně Caius. "Caesar" odpověděl Lanius. "To je dost nepřesné...v historii jich...již..ně..kolik bylo....a všichni jsou několik století po smrti." usmál se jemně Caius stále vysíc v Laniově sevření. "Chceš nápovědu? Ty to nejsi." řekl posměšně Caius. Lanius s ním mrštil o zem. "Stále máš ještě jeden pokus. Jelibo další nápovědu Lanie..?" řekl Caius po té co jej čtyři dekanové tyčemi uzemnili. Lanius se na něj podíval přez rameno. Caius přelétl pohledem na Vulpese. "Vulpes Inculta.." pomyslel si překvapeně Lanius. Vulpes se na Caiuse výtězoslavně usmál. Caius se pousmál. "Budeš sloužit Legii." přerušil ticho Caesar. "Donuť mě.." odpověděl ležící Caius. " Možná se na tobě Vulpes málo vyřádil. I kdybys nesouhlasil, budeš vysílán na mise s cílem zneškodnit co nejvíce NCR vojáků. Budeš-li dělat problémy Vulpes se o tebe postará." řekl Caesar. "Fajn...jen malá drobnost Ó Caesare. Nenašli jste čirou náhodou mou výzbroj?" odpověděl Caius poněkud otráveně zvedajíc se zpět na nohy. "Máš na mysli tuhle?" řekl Caesar a luskl prsty. Jeden z vojáků přinesl Stříbrnočernou helmici s dlouhým černým chocholem. Černou legionářskou zbroj se znakem stříbrného orla. Dva jednoruční římské meče s černými jílci. A čtyři zdobené dýky s černými jílci, dvě byli delší. "Ano myslel. Zdá se, že ti padla do oka, Caesare." řekl Caius. "Je to vzkutku mistrná práce. Je až zarážející, jak je zachovalá." řekl s obdivem Caesar. "Původně k tomu byl i černý plášť s černou kožešinou, nápadně připomínající ten, co máš na sobě Caesare." řekl Caius a pohodil hlavou na Caesara. Caesar se usmál. "Byl to dar od Julia Caesara, za věrné služby. Dal mi ji když mě jmenoval osobním strážcem. Senátor Brutus z toho nebyl zrovna nadšený. Považoval mě za démona v lidské podobě zatím co Julius Caesar mě považoval za dar od Boha války Martha. Vyhrál jsem mu každou bitvu, do které mě poslal. Cítil jsem, jak se den jeho smrti blíží. Věděl to a schoval mě. Nechtěl abych jej ochránil. Heh poslední vladař, kterého jsem opravdu uznával a nechal se zabít. Heh blázen." řekl Caius nostalgicky. "Tolik k historii zbroje. Stejnou nenajdeš rozhodně ne funkční." řekl Caesar. "Ne. Je jediná svého druhu." řekl Caius. "Jak je možné, že přežila tak dlouho? Je jako nová." ptal se Caesar. "Má zbroj nestárne, je věčná stejně jako já." zněla Caiusova odpověď. "Zbroj ti vrátím až se osvědčíš, Caiusi." řekl Caesar. "Hmm tohle je po druhé co vyslovil mé jméno. Jaká čest." říkal si pro sebe sarkasticky Caius. "Eh..já se ke svému majetku snad nedostanu. Nu což aspoň to nebude nuda."přemýšlel Caius dál.

Caius spolou s Vulpesem se procházeli mezi stany hlavního tábora Legie. Minuli Dekany Dead sea a Alexuse sedíc u dřevěného stolu. Dead sea mlčky jedl zatím co Alexus vyprávěl vtipnou historku. "Máš hlad?" zeptal se náhle Vulpes. "Nepotrebuji jíst, ale ano dám si." odpověděl Caius. Přišly ke stanu, ve kterém vydávali jídlo. Vulpes vzal dvě porce. Jednu podal Caiusi. Byl to brahmí stejk s pečenými bramborami. Sedly si k prázdnému stolu. Caius se na jídlo chvíli smutně díval, až po té se do něj pustil. Když skončili s jídlem, zvedli se a pokračovali v procházce. Došly a z na okraj útesu. Dole útes omívalo sladké jezero. Caius se zadíval na načervenalou oblohu, na které pluly šedivé mraky. Caius si povzdechl a sklonil hlavu. Vítr mu jemně cuchal stříbrné vlasy. "Líbí se ti tu?" řekl Vulpes. "Ano, je příjemné být znovu venku po takové době." řekl Caius a pousmál se. "Za tvích dob to zde muselo vypadat úžasně." mluvil Vulpes dál dívajíc se do pusté krajiny. "Bylo to tady zelenější, a zvěř nebyla nepřirozeně zmutovaná." řekl Caius a otočil se na Vulpese. "Jak jste mě našli? Nikdo o tom místě nevěděl ani ze záznamů." zeptal se Caius. "Známe tě z legend ale jeden záznam o tobě existuje. Od těch co tě tam zavřeli." řekl po chvíli Vulpes. "Nacisti" odpověděl Caius neutrálně.