Fallout New Vegas-Legie

Střípky minulosti

Později...
Naštvané syčení doprovázené škubání řetězy se rozléhalo po stanu. Náhle se ozvala rána pěstí. Stan utichl. "Jak mam udržet Vulpese naživu...aaarrr... doufal jsem že jej zabijí při misi nebo okamžitě podlehne zraněním co jsi mu způsobyl. Čeká nás oba trest pokud zemře." přecházel Lanius z jedné strany na druhou. Caius se jen zasmál za což schytal další sadu ran. "Anxius poena, domine? [Bojíš se trestu můj pane?] " Řekl Caius chladně držíc kamennou tvář. Lanius se na něj otočil. "Jak bys to mohl vědět?" štěkl po něm Lanius. "Ego ne vorabit vos. Ego sum ​​desperationem, ut impleam vobis . Ego sum qui delebo te virtus . Mors solum initium est....[I am fear that consumes you. I am despair that fulfil you. I am the power that will destroy you. Death is only beginning]" odpověděl Démoním hlasem Caius načež se rozesmál. Nachvíly se změnil do Sïlbra Daemon podoby. Lania zamrazilo, zamračil se. Nasadil si elektrické ostnaté boxery a mlátil do Caiuse do bezvědomí, alespoň si to myslel. "Heh síla, která mě zničí. To určitě. Dokud tě mám v moci tak si nemůžeš nic." řekl opovrhovačným tónem a odešel si lehnout do svého stanu. Caius jakmile ucítil že se Lanius vzdálil zvedl omlácenou zkrvavenou hlavu. Rány na tváři se rychle zacelili. Zařezával si pouta do rukou dokud z nich nezačala kapat krev. Vykroutil se z pout a osvobodil se i ze zbývajících přesek, které jej držely na místě. Z ran kapala krev. Chvíly čekal na místě než se zahojily rány na rukou, aby nezanechal krvavou stopu, která by jej prozradila. Vyplížil se ze stanu kde jej držel Lanius. A vlezl do lékařského stanu, kde ležel Vulpes. Cítil pach jeho krve až ke stanu kde byl vězněn. Vplížil se dovnitř. Díval se na těžce dýchajícího Vulpese. "Ještě nenastal tvůj čas Vulpesi Inculto..." řekl Caius a rozkousl si zahojené zápěstí. Kapal krev na Vulpesovy rány a do pootevřených úst. Vulpesovy rány se pomalu začínaly zacelovat. Vulpes se najednou probudil a v bolesti se prohl. Naprázno zalapal po dechu a zatápal zdravou rukou okolo. Caius jej znehybnil. Vulpes měl tvář skřivenou bolestí a zmatkem. Jeho žíly černaly stejně jako Caiusovy. Vulpes se náhle uklidnil a zavřel oči. Caius zaslechl stráže a rychle se vytratil. Zanechávajíc krvavou cestičku. Stráž okamžitě spustila poplach když viděli spícího Vulpese s obličejem od krve a mizejícími účinky Caiusovy krve. Ošetřovatel přišel spolu se stráží do stanu kde byl Caius. Našly jej celého od krve. Čerstvé krve. Caius naznačil stráži aby jej připoutala. "Tvá krev vypadá že má léčivé účinky." začal ošetřovatel. Caius na něj obrátil hlavu. Vytáhl ruku z pout a rozkousl si čerstvě zahojené zápěstí nakapal si na jazyk trochu krve a nechal ránu zahojit. Pak to udělal znovu ale tentokrát ruku natáhl k ošetřovately a kývl na něj aby si tu krev vzal. "Zachráníš Vulpese Incultu. Lanius nebude z tebe nadšen si si jistý?" řekl ošetřovatel zatím co odebýral černou krev. Caius odevzdaně kývl. "Potřebuješ ošetřit? Tyhle rány se ti neléčí." řekl ošetřovatel zkoumajíc četné rány. Caius zavrtěl hlavou a přiložil ruku zpět do pout. Kývl a ošetřovatel jej připoutal. Caius svěsil hlavu a zavrel oči.
Ošetřovatel se vrátil za Vulpesem Incultou a dal mu kapačku s Caiusovou krví. Vulpes spal ale vzhledově vypadal jako Caius až na blonďaté vlasy. Vulpesovy se zdály sny. V nich byli Caiusovy vzpomínky. Procházel tichý zelený les. Nic takového v životě neviděl. Vzpomínky jej přenesly do časů kdy sloužil Caius Juliu Gaiusu Caesarovy. V době kdy byl šťastný. To vše ale rychle zešedlo s Caesarovou smrtí. Viděl jak Caiuse nechal odvést zbylími strážemi. Cítil psychyckou bolest, kterou Caius zažíval. První pouto, velice silné. Bylo násilím přetrženo. Caius bez domina běsnil. Jeho moc byla ohromná idkyž to byla jen vzpomínka zapomenutá v čase. Za doby císaře Nera vypálil Řím. Nero byl šílený stejně tak Caligula. Vzpomínky nezkutečných jatek. Bolest a smrt vysela ve vzduchu ještě staletí po té. Ale žádná se nevyrovnala té kterou cítil Caius. Vulpes si z prvu myslel že se Caius mstí. Problém byl v tom že Caius s přibívajícím utrpením které jej sužovalo ztrácel zdravý rozum. Jeho předešlí Páni se různě měnily ale všichni chtěli pouze jedno. Jeho moc. A ta je nakonec zničila. Vzpomínky se náhle dostaly do stádia kdy se díval na každé mučení, tresty a pokusy zažil. Ikdyž to byly jen zlomky vteřin bylo to cítit jako věčnost. Chladná, bolestivá, prázdná. Lidé se přetahovaly o jeho moc. A aby se zbavili vlivu předchozího násilně jej odtrhly buď tím že jej zabily nebo Caiuse mučily tak dlouho dokud to jak jeho vědomí tak tělo nevzdalo a nepodvolilo se silnějšímu. Nebyla to msta za čím se hnal. Chtěl aby lidé pocítily to co cítil on každou vteřinu svého nesmrtelného života. Bez naděje na vysvobození. Když Vulpes procitl. Měl rány zahojené. Ale cítil že se něco v něm změnilo.