Fallout New Vegas-Legie

Svět bez omezení

mezitím...
"Takže ty jsi Vulpese Incultu vyléčil. Bez toho aniž bych ti to přikázal..." přecházel Lanius kolem Caiuse tam a zpět. "[Chtěl jste se vyhnout trestu. Toto bylo řešení.]" řekl bezbarvě Caiuse pozorujíc Lania hadíma očima. "Na jednu stranu máš pravdu. Na tu druhou. Jeho smrt by mi za ten trest stála. Ale pak bych přišel o tebe.." řekl Lanius. Caius zvedl trochu překvapeně hlavu. Stáhl zornice a ohlédl se směrem ke vchodu do stanu. "Vulpes Inculta je při vědomí.." řekl Caius bezbarvě. "Hmmm...uzdravil se dříve než jsem čekal. Tvá práce? Ale jak.." přemýšlel Lamius. "Kdyby se stalo něco mě. Uzdravil bys mě také?" zeptal se zvědavě Lanius. "Pokud by nebyla jiná možnost. Ano. Ale vybírá si to svou daň." odpověděl Caius. "Otázkou je jakou daň." řekl Lanius a pozvedl Caiusovu hlavu. Chvíly se dívaly jeden druhému do očí. Lanius mu druhou ruku položil na pravé rameno. Po nějaké chvíly se Caius začal nenápadně ošívat. Dech měl nepravidelný. Lanius se podíval na Caiusovo rameno na kterém měl položenou ruku. Caiusovo rameno bylo celé od krve. Lanius sundal ruku a prohlížel chvíly krev odkapávající z jeho ruky. Pak se podíval pořádně na Caiusovo rameno. Rány se objevovaly. Vypadaly jako ty které měl Vulpes. Caiusovy oči modře probleskly. Lanius ustoupil. Caius sténal bolestí. Vulpes vkročil do stanu. Caius škubal řetězi. Vulpes s Laniem se zaraženě dívaly na Caiuse cítily jak se nemohou hýbat. Temnota jej obklopovala. Caius mluvil řečí, jež nerozuměli. Znělo to jako vyvolávání. Poslední slovo znělo jako řvané zavití. Temnota vyšlehla ve sloupu nahoru. Lanius s Vulpesem stály uprostřed lesa. Caius stál opodál otočen zády k nim. "Kde to u Martha jsme?" řekl Lanius. "Šam bych to rád věděl. Ale je mi to tu z nějakého důvodu povědomé." řekl Vulpes a následoval Caiuse, který zatím začal odcházet hlouběji do lesa. Lanius je následoval. Šly již nějakou chvíly. Caius jim zmizel z dohledu. Šly dál. Oslepilo je denní světlo. Když si zvykly naskytl se jim pohled na Římský venkov. Před nimi se rozléhalo pole se zlatými klasy. A v dály bylo velké bílé stavení kolem kterého se tyčily cypřiše. Zapadající slunce dávalo všemu zlatý nádech. Caius procházel polem a rukama pročesával zlaté klasy. Vulpes s Laniem se vydaly dolů ke stavení. Caiuse již nevyděli. Jako by se rozplynul. Když došly dolů nenašly ani živou duši. Po chvíly zaslechly dusot kopyt. Černý válečný vraník v plátové zbroji. V jehož sedle seděl Caius ve své Černé legionářské zbroji za ním jela početná družina jak jezdců tak pěších. "Kde jsme, Caiusi?" obořil se na něj Lanius. "Nevyskakuj si smrtelníku." řekl Caius opovržlivě zatím co jeho kůň zlověstně frknul a pohodil hlavou. Ke Caiusovy přijel voják v červeho zlaté zbroji. Jeho bělouš zahrabal kopytem. "Caiusi co se děje? Ty si na nás nevzpomínáš?" zkusil se zeptat Vulpes. "Jak se opovažuješ Generála Caiuse oslovovat přímo jménem?!" rozkřikl se voják přičemž jeho bělouš neklidně přešlapoval. " Klid Tulie Cornelie. Oni jistě rádi vysvětlý co jsou zač. Před tím než je popravíme.." řekl Caius a sadisticky se usmál pod helmou. "Chyť-te je!" zavelel Tulius Cornelius a tasil meč. Pěší vojáci je okamžitě obklopili. Vulpes s Laniem byli donuceni se vzdát. Neměli žádné zbraně narozdíl od pěších vojáků. "Co má tohle znamenat?! Možná si vzpomeneš kdo jsem. Jmenuji se Lanius a jsem legátem Caesarovy legie." naštval se Lanius. Všichni se rozesmály. Neznělo to lidsky. Přecházel z toho mráz po zádech. "Jeho si možná nepamatuješ ale já ti jsem povědomí ne? Vulpes Inculta Frumentarii Caesarovy legie." řekl Vulpes a díval se Caiusovy do očí. "Frumentarii Vulpes Inculta říkáš. Zní to pravděpodobněji než tady tvůj přítel Legát.... heheheh...už jen pro to že ty Vulpesy vipadáš jako říman ale 'Legát' Lanius ne. Připomíná mi ty divošské kmeny z Germánie daleko na severu." řekl Caius. "Ty si...opravdu nevzpomínáš na nic?" řekl Vulpes a přiblížil se ke Caiusovy ale pěší vojáci jej okamžitě donutily k ústupu kopími a krátkými meči. "A na co bych si podle tebe měl vzpomenout Frumentarii. Na bolest kterou jste mi vy dva a jiní tobě podobní způsobyli? Víte vy dva kde se teď nacházíte? A hlavně proč jste tady?" řekl Caius. Jeho válečný kůň netrpělivě přešlapoval na místě. "V minulosti?" hádal Vulpes. Znovu se ozval smích a kopí se nebezpoćně přiblížila. "Špatná odpověď...."zazněl Caiusův studený kovový hlas. Válečný kůň zatančil na zadních a omráčil Vulpese s Laniem. "Ikdyž ne tak úplně... Hahahahaha...."