Fallout New Vegas-Legie

Projevy moci

Po pár dnech dorazili do Cottonwood cove{=zátoka}. Cursor Luculus je přepravil zpět do Pevnosti. Došly až do vnitřniho okruhu na vyvýšeném místě uprostřed Pevnosti. Dekanové Dead sea a Alexus doprovodili Caiuse do Caesarova stanu. "Ave Caesare. Mise byla úspěšná." řekl Dead sea a podal Vulpesi stojícímu vedle trůnu lístek s kódem. "Dobře. Vulpesi víš co máš dělat." řekl Caesar Vulpesovi. Ten přikývl podíval se na Caiuse a odešel z Caesarova stanu. "Vidím, že jsi v pořádku pouze tvé oko prozrazuje skutečnost, že nepatříš mezi smrtelníky." řekl Caesar podpírajíc si hlavu. Caius mlčel. "Donesl sis trofej?" řekl Caesar a ukázal na červený šátek na Caiusově ruce. Caius se podíval na šátek. Stále se tvářil neutrálně. "První ranger, co padl mou rukou na svobodě. Sladký to pocit." zavrněl Caius. "Ne úplně na svobodě. A zabíjet si měl povolenou pouze ve stavu nouze." odvětil chladně Caesar. "Pouze jsem využil příležitosti. Zabít a rychle se zbavit těla bezestopy." řekl Caius. "Stále jsi neuposlechl přímí rozkaz. A budeš za to potrestán." řekl Caesar. Caius se sadisticky usmál. Lanius tiše stál po Caesarově boku. Caesar pokynul Laniovi. Vytáhl Vulpesův ovladač od elektrického obojku. Caius zaměřil svůj nelidský pohled na Lannia. Stiskl tlačítko. Něco bylo špatně elektřina měla jiný efekt. Nejen, že bolest se stala nesnesitelnou velmi brzy, což bylo velice překvapující. Ale nedávno zahojená rána měla za následek stažené hrdlo což značně stěžovalo dýchání. Oči se mu rozšířili v údivu. Zavrávoral a téměř okamžitě klesl na kolena. Nehty si rozedral krk ve snaze povolit obojek aby se mohl lépe nadechnout. Nepovolil. Lapal po dechu a řval bolestí. Řev přecházel ve stále více nelidský. Schoulil se do klubíčka. Spičáky se zostřili a narostli mu další dva. Žíli se stávali viditelnými a pomalu černaly. "Jděte odemě!!! Aaaarrrrrrgg..." zařval Caius démonickým hlasem. Dekanové se okamžitě stáhly. Stráže se semkly okolo Caesara zatím co Lanius s Caesarem pozorovali jak se obloha zatahovala do temných mračen. "Omnis vita supplicium est. {Celý život je trestem}" řekl Caius v démonickém hlase zatím co se zvedl na všechny čtyři. Zaryl drápy do země a vrávoravě se přiblížil k Laniovi. Náhle ucítil jak mu zkrz hruď prochází dlouhá čepel která jej srazila na zem a přišpendlila jej k ní. Caius se snažil nahmatat čepel trčící mezi jeho lopatkami. Rukojeť držel Vulpes. Vrátil se. Cítil změnu. Když uviděl co se dělo rozběhl se, vyskočil, srazil a přišpendlil Caiuse v jeho probouzející se Silbra dämon podobě mačetou k zemi. Caius syčel a vrčel. "Přestaň..." přikázal Vulpes. Caius se začal smát. "Vulpes non iterum capitur laqueo. {Liška se nedá chytit dvakrát}" řekl Caius a začal se zvedat zkrz čepel. Vulpes vytáhl z opasku druhou mačetu. Napřáhl se a srazil Caiuse zpět na zem. Caius cítil obrovskou chuť na krev a maso. Chtěl zabíjet. Nelidsky zařval a udělal drápy hluboké rýhy do země. Znovu se začal prodírat zkrz mačety. Zvedl se i s Vulpesem. Ten rychle vyškubl mačety Caiusovi ze zad. Caiusovy černé žíli se na chvilku objevily a znovu vybledly. Obcházeli se v kruhu. Vulpes držel mačety v rukách a kroužil s nimi zatím co Caius byl neozbrojen. Když nepočítáš drápy a pěsti. Vulpes zaůtočil a vírem sekal Caiuse mačetami. Ten se vyhýbal. Jeho pohyb se zrychloval. Náhle chytil Vulpese za zápěstí udělal otočku a mrštil s ním o zem. Okamžitě jej uzemnil. Vulpes se jej marně snažil setřást. Sebral Vulpesovy mačety. Zkřížil je do X takže připomínali obří nůžky. Vulpes chytil čepele a snažil se je udržet od krku. Caius se usmíval. Jeho oči začínaly zářit. Náhle sebou cukl. "Caiusi...přestaň.." Vulpesi začínali docházet síli. Čepele se nebezpečně přibližovaly. Caius se zarazil. Díval se na něj jako by se probudil ze zlého snu. Zmateně. Odskočil od Vulpese. Chytil se za hlavu. Jeho hlas se měnil z démonického na jeho původní. "Occidere {zabít}...occidere...ha..arrrr" říkal v démonickém hlase. "Jdi odemě....." řekl Caius napůl démoním hlasem Vulpesi. Řval bolestí démoním hlasem i originálním. "Pomoz...mi..." řekl tiše ve svém originálním hlase Caius a padl na kolena. Vulpes se vymrštil na nohy. Caius si obímal hruď a drápy si zarýval do žeber. Vulpes k němu přistoupil. Caius se na něj díval. Měnil dva výrazi. Jeden byl smutný zatím co druhý plný hněvu. Jako by se na Vulpese dívaly dvě osoby. Vulpes si klekl na Caiusovu úroveň a objal jej. Caius stále bojoval s pokušením Vulpese kousnout do krku. Náhle jím projely dvě čepele. Caius se zatvářil překvapeně. Jeho ruce se uvolnily a bezvládně spadly podél těla. Caius se tvářil uvolněně. Jemně se pousmál a pomalu zavřel oči. Vulpes vytáhl mačety z Caiusových zad. Caiusovy černé žíli mizeli a jeho zranění se rychle hojila. Vulpes zvedl Caiusovo bezvládné tělo a odnesl jej z Caesarova stanu. Caesar se za celou tu dobu ani nepohl jen vypadal mírně znepokojeně. Lanius se díval na stříbrný ovladač v jeho ruce. "Pokud tohle nebyla ještě jeho plná síla tak ji nechci pocítit na vlastní kůži." přemýslel Lanius. "Jeho síla bude v závěrečné bitvě velice užitečná." řekl Lanius. "Je ohromující. Zajímalo by mě jestly to byla Vulpesova zásluha, že se Caius uklidnil." řekl Caesar. "To nevím Caesare, ale také mě to zajímá." řekl Lanius. "Pozoruhodné, vzkutku pozoruhodné." řekl Caesar.

"Co to bylo..."premýšlel Vulpes sedíc ve svém stanu. Prohlížel si zkrvavené ruce. Poté zaměřil pohled na Caiuse ležícího nehybně na postely. "Cítil jsem jak se mění. Ta nenávist, bolest, hněv.." vydechl Vulpes unaveně. Caius otevřel oči a prudce se nadechl. Otocil hlavu na Vulpese. Natáhl po něm ruku. Vulpes sebou trhl, když zpozoroval pohyb. "Vzbudil ses rychle...Jak se cítíš?" řekl Vulpes. "Na tohle bych se měl zeptat já. Ty jsi to cítil." řekl Caius. Vulpes na sobě nedal znat své překvapení. "Nechceš mi vysvětlit co se stalo?" řekl Vulpes. "Co myslíš, že se stalo..." odpověděl Caius. "Cítil jsem tvou sílu i emoce. Má to znamenat že to je ten důvod proč jsi mi neamputoval hlavu mými mačetami?" řekl Vulpes. Caius se zasmál "Ano je tu určité pouto. Které mi zabraňuje zabít svého pána. Proto jsi mě dokázal uklidnit. Jestli tě někdo zabije. Toto pouto se přeruší a má lidská forma bude pryč dokud se nenajdu nového pána. Natolik dominantního aby si mě dokázal zkrotit." řekl poté. "Proto jsem tě našel v kobce. Neměl si pána..." přemýšlel Vulpes."Vybral sis mě ale Lanius s Caesarem o tebe měli zájem také. Kdy ses rozhodl?" řekl Vulpes. "Nerozhodl..." řekl chladně Caius. Vulpesovy oči se rozsířili v údivu. "Cože...?" řekl nevěřícně. "Vytvořil si pouto bez mé vůle. To se mi stalo jen jednou." řekl Caius naštvaně, ale jeho tvář byla klidná. Vulpes cítil jak je naštvaný, dělalo mu to mírné obavy. "A co Lanius..?" zeptal se Vulpes. "Lanius si vytvořil pouto spolu s tebou. Je trochu odlišné od tvého. Prakticky jste mě donutili abych měl dva pány. Každý z vás mě chce z jiného důvodu. Tobě jsem byl více nakloněn. Tvé pouto bylo silnější než Laniovo. To se dnes změnilo. Lanius je důvod proč jsem ztratil kontrolu. Má sílu mě donutit abych vyjevil svou pravou podobu. To jej může jednou stát život." rekl chladně Caius. "Proč si zaútočil." ptal se Vulpes dál."Laniova vůle. Chtěl abych tě zabil. Chtěl vidět co by se stalo. Po té co viděl jak se měním." řekl Caius. "A mé pouto tě donutilo abys neuposlechl?" řekl Vulpes. "Dá se to tak říct." řekl Caius. "Jaká je má moc, kromě toho že poznám jak se cítíš a jestli se měníš." řekl Vulpes. Caius se na něj zadíval "To brzy zjistíš..." odpověděl.