Fallout New Vegas-Legie

První setkání

"Musel jsi ho tak zřídit? Vdyť bude na zítřejší misi nepoužitelný." řekl Vulpes Laniovy. Jejich hlasy zněly jako pod vodou. Caius poslouchal a po nějaké chvíly mu odlehly uši. "Pleteš se. Máme změnu plánu. Caius bude hrát vězně a nechá se "osvobodit" NCR."řekl Lanius. "Děláš si ze mě prdel? To o něj chceš přijít takhle brzy? Uteče ti jakmile bude mít příležitost. A jak ho chceš po té dostat zpět hm?" odporoval Vulpes. "Sejmeme menší  hlídku Rangerů. Dá se predpokládat že jej dovedou do nejbližšího tábora. Rangerský tábor Foxtrot blízko Jacobstownu. Napíchne jejich novou freqvenci a vypadne od tamtut. Vyvraždí je pouze v nouzi. Tak zní Caesarovy rozkazi."řekl mrzutě Lanius. "Kdo sním cestuje?" zeptal se Vulpes. "Dead sea a Alexus společně se svími oddíly. Vzhledem k tomu že jej byli schopni udržet nehybného. Jsou ideální eskortou. Počkají na něj u hor lemující Jacobstown." řekl Lanius a založil si ruce. "Budou si cestou muset dávat pozor na hlídky. Toto území nemáme obsazené až za čtrnáct dní se plánuje Hra." řekl Vulpes s určito obavou. "Klid, v tu dobu už budou zpět." řekl Lannius a opustil stan. Vulpes si pozdechl, opřel se o dřevěný stůl a přejel si rukou po obličeji. Obystřil, když uviděl jak sebou Caius cuknul. Rázným ale tichým krokem k němu přišel. Chytil jej za stříbrné vlasy a zvedl mu hlavu. Zadíval se mu do očí. Spíš do jednoho zbývajícího. Jeho zornice zareagovala a zaostřila na Vulpesovy Světle modré oči. Vulpes naklonil hlavu na stranu a usmál se. "Nevíš, že poslouchat cizí rozhovory je neslušně Caiusi?" řekl Vulpes a očekával odpověď. "Copak Lanius ti vyřízl jazyk?" Caius na něj vyplazl jazyk a při tom si olízl pomalu zasichající krev ze rtů. "Hm vidím, že ne. Huh Lanius a jeho uspávací techniky. Zřejmě ti narušil hlasivky. Aaa tady je ta rána. Zvláštní, stále celkem hluboká." řekl a naklonil Caiusovu hlavu na stranu aby ránu prohlédl. "Budu tě muset obvázat. Takhle bys přitahoval predátory. To při eskortu není chtěná společnost. Ty bys to prežil, ale ti co budou s tebou by nemuseli mít štěstí. Ti dva jsou dobří dekanové. Nesmíme o ně přijít tak na ně dávej pozor." řekl přísně Vulpes a odešel pro obvazy. Po nějaké chvíly se Vulpes vrátil. Držel dezinfekci a obinadla. "Možná to trochu zabolí." řekl sarkasticky a škodolibě se usmíval. Caius se taky pousmál. Vulpes vzal dezinfekci a šplíchl jí do hluboké rány na levém predloktí. Caius sebou cukl. Vulpes vyměnil dezinfekci za obvazi. Uvolnil Caiusovu ruku a obvázal ji. "Zkus pohnout prsty." vyzval jej Vulpes. Caius se zamračil, hýbal pouze malíčkem, ukazováčkem a trochu palcem. Zbytek se téměř nepohl. Zlostně škubl pravačkou v poutech. Povolila. Trochu ale prece jenom. Všiml si toho Vulpes? Přemýšlel Caius. Ale po té nějaké plány na útěk zavrhl. Proč by to dělal. Takhle se nabavil už staletí. Hezky ve starém stylu. Vulpes mu stříkl dezinfekci na hojící se rýhy na hrudi. Caius se ani nepohl. Vulpes se přesunul ke krku. "Zatracenej Lanius, musel mi probodlout ten krk zkrz na zkrz?" pomyslel si Caius a jeho obličej se zkřivil bolestí když mu Vulpes ránu čistil. Obvázal mu krk a podíval se mu do oka. Caius jej stále sledoval. Vulpes chytil Caiusovu hlavu a prohlížel poškození pravého oka. "Tohle dokážeš vyléčit taky?" zeptal se trochu nedůvěřivě Vulpes. Oko bylo skoro celé pryč a to co zněj zbylo, čehož nebylo mnoho, bylo rozsekáno nožem. Caius na chvilku uhl pohledem, ale krátce přikývl. Vulpes si oddechl "Tohle chce stoprocentně vyčistit a Ano bude to bolet." řekl Vulpes a přitlačil Caisusi hlavu ke sloupu. Caius nezavřel zbývajíci oko. Stále pozoroval Vulpese. Vulpes začal čistit co z pravého oka zbylo. Caius zacukal pravou rukou, tlumeně sténal znělo to jako kňučení, jak jeho hlasivky začínaly fungovat. Vulpes byl po chvilce hotov. Vzal obvaz a obmotal Caiusi hlavu. "Díky" řekl Caius skoro neslyšně. "No vida už skoro i zase mluvíš. Ale před Lanniem radši ještě nemluv ma blbou náladu že tě nemohl použít dle svého uvážení." zasmál se Vulpes. Caius se usmal také.

"Hej si v pohodě? Vypadáš hůř než když jsem tě naposledy viděl." řekl Dead sea klidným hlasem zatím co sundával Caiusova pouta. Přehodil si jeho ruku přez rameno a pomohl Caiusovy vztát. "Heh...Žiju." řekl Caius sarkasticky stále tichým hlasem a pousmál se. Cítil jak se mu krev vrací do odkrvených nohou. Nepříjemný pocit než se krev rozproudí. Levá ruka se mu bezvládně houpala podél těla. "Wow ksakru kdo tě tak zřídil?! Budeš vůbec schopen cesty? Nerad bych prenášel 'mrtvoly'." vyhrkl Alexus. "Mluv za sebe." štěkl po něm Dead sea a sundal si z ramene Caiusovu zdravou ruku. Caiusův výraz říkal svoje 'Vážně chlapče'. "aaa k čemu jsem se to zase upsal.. karma je fakt svině." pomyslel si Caius a protíral si zdravé oko. "Máme tě svázat."řekl rekrut, který přišel i se zbytkem oddílu čítajícího 10 rekrutů a 2 dekany. "Bezva rekruti. Tak tady máme nezbytné oběti." říkal si Caius. Rekrut mu nasadil ocelové želízka. Caius je chvilku prohlížel a zkusmo je zkusil roztrhnout. "Hmm..jo tohle půjde. V dnešni době ocel už není to co bývala." říkal si Caius. "Seřadit do zástupu! Vyrážíme!" zavelel rázně Dead sea. "Vy taky a pohněte se svími rekrutskými zadky! Tady nejste na cvičišti!" přidal se Alexus. "Ano pane." zvolali jednohlasně rekruti.
Cestou nenarazili na nějaké zvláštní potíže. Pár přerostlích štírů a mravenců. Dorazili až na místo. "Musíme počkat. Jsme blízko jejich tábora. Hlídka bude nedaleko." řekl Dead sea a otočil se ke Caiusovi. "Víš co máš dělat. O nás se nestarej. Budeme čekat v lese na západ od Jacobstownu." řekl a podal mu bojoví nůž. Caius jej schoval do pravé boty. Zbystřel a ohlédl se směrem kde byl rangerský tábor. "Máme společnost. Připravte se." řekl vážně Alexus a poté se šíleně rozesmál. Rageři náhle zahájili palbu. "Kryjte se!" zařval Dead sea. Rozběhli se k nejbližším stromům a skalkám. Dead sea s Alexusem stříleli samopali ráže 8mm zatím co rekruti se rozdělili. Jeden tým se plížil do zad rangerů s mačetami zatím co je druhý tým kryl palbou z magnumů. Caius se kryl nejblíže rangerům za skalkou. Kulky mu svištěli nad hlavou a zasahovali skalku. Tým jedna s mačetami dostali dva rangery, ale byli téměř všichni zabiti. Stáhli se zpět. Rangerka s blonďatými vlasy a červeným šátkem kolem krku se přesunula ke stromu poblíž skalky' za kterou se kryl Caius. Odvážil se vyběhnout z úkrytu. Než se ale dostal za strom trefila jej rangerská střela do levé achylovky. Spadl a snažil se odplazit do úkrytu. Náhle jej zvedli dva rangeři za svázané ruce a odtáhli jej do krytu. Dead sea a Alexus postupovali se svími tými vpřed a nutili rangery k ústupu. Nakonec rangeři utekli i s Caiusem do tábora Foxtrot. Byl to malí kemp s vysílačem, skrytý mezi skalami. Uprostred campu stál obrovsky vojenský stan obeskládaný bednami se zásobami. Caiuse dovedli do vnitř a posadili jej na lůžko v nemocničním koutku. "Koho jste to přitáhly?" zeptal se ranger v polní středně těžké zbroji s kloboukem na hlavě a slunečními brylemi. "Narazili jsme na oddíl Legie. On byl jejich zajatec." řekla blonďatá rengerka s červeným šátkem. "Zavolejte medika ať jej prohlédne." řekl ranger v polní zbroji. Doktor měl bílí laboratorní plášť a krátké tmavé vlasy. Ošetřil Caiusovi prostřelenou achilovku a prohlížel zranění od Laniuse. Obvazi byli prosáklé krvý. Odkryl zvědavě obvazi a naskytl se mu pohled na těžce poškozené předloktí. Když chtěl ránu zašít Caius uhnul pokaždé když se s jehlou přiblížil. Po chvili to vzdal a jen vyměnil obvaz. Chtěl vyměnit i ostatní obvazi ale Caius jen zavrtěl hlavou a odstrčil jej. Doktorovi to nedalo o přizval si pomocníka. Ten chytil Caiuse zezadu a držel jej na místě. Po nějaké chvíli, se solidními obtížemi doktor sundal zkrvavený obvaz zakrývající pravé oko. "Ssssss... to muselo bolet." řekla blonďatá rengerka když viděla co bylo pod obvazi. "Chybí mu téměř celé oko. Legie jsou doopravdy zvířata. Jak mu tohle mohli udělat." kroutil hlavou doktor. Caius se při těch slovech zatvářil dost nešťastně. "Hej  jak se menuješ stříbrnovlasý?" zeptala se hrubším hlasem blonďatá rangerka. Žádná odpověď.
"Jsi hluchý?" řekla po chvíly. Caius nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Takže mluvit můžeš." řekla rangerka a založila si ruce. Caius protočil zornici. "Hej nebuď drzí." rozkřikla se rangerka. "Však ty promluvíš, jen počkej." zamumlala si pro sebe. Caiusi cukali koutky jak moc se jí chtěl vysmát ale udržel pokerface. Mezitím doktor vytáhl nové obazi a začal obmotávat Caiusovi hlavu. "Tak co stříbrnovlasí, promluvil?" zeptal se starý ranger. "Ne nepromluvil. A nevím proč. Vdyť jsme jej osvobodili od těch divochů." namítala blonďatá rangerka. "Možná proto že jsi jej střelila do nohy puškou." popíchl blondsku starý ranger. " To není pravda! Vyběhl na mě. Byla to sebeobrana." bránila se blanďatá rangerka. "Jasně. V tom případě jsem teď v prezidentském apartmá a držím sklenku martini. Byl neozbrojen a obklopen vojáky z obou stran. Jen se snažil utéct." řekl starý ranger a kývl hlavou na Caiuse."A když už jej tak ošetřujete, hodláte mu snad sundat ta pouta. My nejsme Legie, ale NCR. Jak se jmenuješ chlapče?" zeptal se mile starý ranger. Caius si ukázal na krk a naprázdno otevrel pusu. "Němí. To ti udělali oni?" řekl soucitně starý ranger. Caius přikývl. "Určitě se jim chceš pomstít. Neníliž pravda?" řekl starý ranger. Caius se ani nepohl. "Neboj tady jsi v bezpečí. Tohle byl jen průzkumný tým že ano? Takhle daleko na Legii normálně nanerazíš." řekl starý ranger. Caius dělal že chvíli přemýšlí ale po té pokrčil rameny že neví."Nu což. Tak ti nějaké jméno dáme co ty na to?" navrhl starý ranger. Caius se na něj tázavě díval. "Co třeba Jack?" řekl po chvíly přemýšlení starý ranger. Caius po chvíli přikývl. "Dobře Jacku pojď za mnou ukážu ti zbytek kempu." řekl starý ranger. Když procházeli kolem blonďaté rangerky chytla starého rangera za ruku "Co to sakra děláš? Nevíš jestli to není léčka." starý ranger sundal její ruku z jeho "Zlato. Kdyby tohle byla léčka nebyl by takhle vážně zraněn pravděpodobně jej vedli na popravu." řekl klidně starý ranger. Rangerka se obrátila na Caiuse (Jack) a vraždilaje pohledem "Sleduju tě. Radím ti abys neudělal hloupost." řekla a nechala jej projít. "Na tuhle si budu muset dávat pozor. Odstranit ji by možná nebylo na škodu." říkal si Caius. Starý ranger prošel kolem menšího stanu. Uvnitř byla lehátka. U každého z nich byla železná vojenská truhla. Prosly kolem stříbrnočerveného vysílače. Minuli dvě stráže. Jeden měl plnou zbroj, druhý pobýhal v bílém tryku s krátkým rukávem a bezprstými rukavicemi, vojenské kalhoty s vysokymi kanadami a na kolenou měl chrániče. Zahlédl jednu věž Mark-II. "Zatracené střílny." přemýšlel Caius zatím co kulhal za starým rangerem zpět do hlavniho stanu. "Vysílačka ano to je to co hledám. Budu muset počkat pár dní. Zatracená blondska tohle jí neprojde. Ale zatím ji zabít nemůžu. Mohl bych namíchat jed. Heheh to by nebylo špatné. Neviděl bych ale jak umírá. O to se nechci připravit." přemýslel Caius. "Jacku. Umíš psát?" zeptal se starý ranger. Caus přikývl. "Hloupá otázka starče." ušklíbl se pro sebe Caius. Sedl si k ocelovému stolu a přitáhl si k sobě pero a papír. Začal psát ostrým zdobným písmem. "Díky za jméno." napsal jako první. "Není zač Jacku" řekl starý ranger dívajíc se Caiusovi přez rameno. "Tak jak ses dostal do zajetí Legie?" zeotal se starý ranger. Caius chvíli psal "Vyvraždili moji vesnici. Celou rodinu a mě si nechali na hraní v aréně. Pak mě odvedli sem, když jsem jim nebyl k užitku." Starý ranger chcíli četl a pak soucitně položil ruku na Caiusovo rameno. "Sežral to i s navijákem heh kdo by to byl čekal." přemýšlel Caius. "Můžeš zde zůstat nebo pokud chceš můžeš odejít až se ti rány zacelí." řekl po chvíli starý ranger. "Díky vážím si toho. Nechci vám být na obtíž. Až se uzdravím odejdu do Novacu" napsal Caius. Starý ranger jen pokynul. "Měl by sis jít odpočinout." řekl a zavedl jej k volnému lůžku. Caius se klidně natáhl a usnul. Probudil se u prostřed noci. Vytratil se potichu z postele a obhlédl stráž u vysílačky. Blonďatá rangerka seděla u vysílačky jako by čekala hovor. Chvíli čekal. Náhle se ve vysílačce někdo ozval. "Hope slyšíš mě?" ozvalo se potichu z vysílačky. Rangerka chytla vysílačku a hned odpověděla " Ano slyším Behemote." Vysílačka zašustila "Co ten stříbrnovlasí o kterém ses zmiňovala v hlášení. Řekl nějaké důležité informace?" ozval se hlas. "Ne je němí a napsané odpovědi byli zavádějící a nepřesné. Zdá se že nic neví." odpověděla rangerka. "Dobře. Podej hlášení kdyby něco." řekl hlas ve vysílačce. Caius se potichu vytratil zpět do postele a dělal že spí. Rangerka podle jeho očekávání se na něj přišla podívat. Stála a pozorovala. Caius se na ni podival a škubl sebou. "Promiň nechtěla jsem tě vzbudit." řekla a otočila se že odejde. Caius ji chytl za rukáv a naznačil jí aby si sedla. "Chtěla jsem se ti omluvit za tu nohu. Ujelo mi to." řekla po chvíli. Caius si vzal papír s perem "A to si mě vzbudila aby ses mi omluvila uprostřed noci? V tom bude nějaký háček. Tak ven s tím." napsal. Rangerka se zamračila. "Máš pravdu kvůli tomu jsem tě nepozorovala. Stále ti nevěřím." řekla. "Nemáš důvod mi věřit ale co by ti mrzák jako já mohl udělat?" napsal Caius. "Nevím něco mi na tobě nesedí. Máš zranění díky kterým bys měl již být mrtví nebo přinejmenším nepohyblivý." řekla. "Dobrý postřeh. Řekněme, že je těžké mě zabít." napsal Caius. "To vidím. Jaké je tvé pravé jméno Jacku?" usmála se. "Žádné nemám." byla odpověď. "Jak dlouho jsi byl Legií vězněn?" ptala se dál. "Déle než si pamatuji." napsal. "A přesto si přežil." řekla rangerka. Caius přikývl. "Jaké to je?" ptala se zvědavě. "Nechci o tom mluvit." napsal. "Ale no ták aspoň jaké jsi z toho měl pocit." nedala se rangerka. Caius chvíly přemýšlel " Konstantní strach ze smrti, beznaděj, smutek a bolest." napsal. Rangerka se zachmuřila a mlčela. Caius jí rukou pozvedl hlavu a mile se na ni usmál. Rangerka se také pousmála "Jsi milí, Jacku." řekla. "Nemáš být z čeho smutná. Jsi volná a nikdo ti neublížil." napsal Caius. "Měl by sis odpočinout. Dobrou noc Jacku." řekla po chvíly, zvedla se a odešla. "Hmhmhm....jak snadno je lze obelstít, je to až příliš jednoduché..." pomyslel si Caius opřený o kolena, rukama zakrývajíc polovinu obličeje a pod nimi škodolibý úsměv. Caius si lehl a zavřel víčka.