Fallout New Vegas-Legie

Sïlbra Daemon

"Legenda o tobě je daleko starší než naše dochované záznami. Z dob starých císařů a králů. Legendy o stříbrnovlasém démonu v černé zbroji. Ten jehož nelze zabít. Ten jenž nemůže zemřít i kdyby si to přál. Prý tě prokleli Římští bohové. Budeš putovat po světě až do konce časů.
Byl jsi velkou inspirací. Mnoho národů se tě po mnoho let snažilo nalézt. Podařilo se to pouze jednomu. Němcům za druhé světové války. Byl jsi znám jako tajná zbraň. Ve spisech přezdívaný jako 'Silber Dämon' v překladu Stříbrný démon. Neporazitelný voják a nejtajnější subjekt německých vědců. Více chráněný než projekt atomové bomby. Co jsme vyčetly ze zbylích záznamů dost se zajímali o tvou regenerační schopnost a důvod tvé nesmrtelnosti. Nedochovalo se téměř nic, pouze tvá přezdívka s lokací a pár neúplných zdravotních záznamů." řekl Vulpes a otočil se na Caiuse stojícího za ním v jeho stanu. "Podle toho co z těchto záznamů zůstalo jsi velice zajímavá bytost. Byli zde pokusi o naklonování. Bezúspěchu. Zkoušeli tvou DNA vylepšit jejich vojáky. Zesílily, zlepšili se jim smysly, bylo je dokonce těžší je i zabít, ale postupem času zešíleli. Jediný úspěch byli léky, které díky tobě vytvořili. Více toho nevím." Vulpes si povzdechl. Caius se pravou rukou dotkl jizvy na hrudi. "Chtěl by ses dozvědět o jejich experimentech víc, vidím to na tobě. Od chvíle co jsi mě našel. Jsi zvědaví jako štěně. Nevadí mi otevírat staré rány. Bolest je to jediné co mi připomíná, že stále kráčím mezi živími. Posluž si jsem ti k službám." řekl Caius a rozpažil ruce. "Nemám zde potřebné vybavení." odvětil Vulpes. Caius se usmál. "Na mě nic speciálního nepotřebuješ. Tohle ti postačí." řekl a ukázal na bojový nůž co měl Vulpes na opasku. "Jakou mám jistotu, že mě nezabiješ Caiusi." vzal Vulpes do ruky nůž. Caius si poklepal na elektrický obojek. "Můžeš mě omráčit, pokud mi nevěříš Můj pane." Vulpes se při tom oslovení zarazil. Naklonil hlavu a hodil nůž po Caiusi. Neuhnul. Nůž se zabodl do výstužného sloupu u kterého stál. Na tváři se mu objevil tenký škrábanec, ze kterého tekla stužka krve. "Můj pane huh čím jsem si toto oslovění vysloužil Caiusi?" řekl po chvíli Vulpes, zachytil kapku krve stékající po Caiusově bledé tváři. Vulpes vytáhl nůž ze dřevěného sloupu. Caius mlčel a jemně se usmíval. Vulpes mu nožem přejel vertikálně po krku pokračujíc k hrudi. Caius mu chytl ruku, které se zastavila v místě jeho srdce. Vulpes rychle chytl Caiusovu volnou ruku a držel mu ji přitisklou ke sloupu na jeho hlavou. Čepel nože se pomalu zařezávala do Caiusovy hrudi, přímo do srdce. Caiusovy zorničky se stáhly, jemně zasténal bolestí. Bylo v tom i něco co jej vzrušovalo. Červená krev odkapávala z rukojeti nože. Caius nepovolil, naopak nutil Vulpese zařezávat nůž hlouběji do jeho hrudi. "To bolí Vulpesi. Proč to děláš?" řekl Caius jemně a zatvářil se smutně. Jeho žíly zčernaly a kontrastovaly s bílou kůží. Vulpes se na chvíly zarazil, ale pak se zamračil, když uviděl jak se Caius krutě usmívá. Oči mu zářili bledě modrou září. "Co..to.." řekl Vulpes ve chvíly, kdy zjistil, že stojí na Caiusově místě. Caius jej drží za obě ruce. Jednu má nad hlavou a ve druhé stále svírá nůž zabodnutý v Caiusově hrudi. "Pokud mě chceš zkrotit budeš se muset více snažit Vulpesi." řekl Caius zmatenému Vulpesi. Chtěl něco říct ale Caius jej umlčel polibkem. Vulpes cítil na jazyku chuť krve. Když se Caius odtáhl, Vulpes zjistil že Caiusi teče krev z koutků úst, jeho oči přestávají zářit a černé žíly se začínají ztrácet. Caius se podíval směrem ke vchodu a zamračil se. "Huh zdá se že máme společnost." řekl Caius znuděně. Pustil Vulpese. Ten se vzpamatoval a vyškubl nůž z Caiusovy hrudi. Caius zakolísal, vykašlal krev. Do stanu vešel Lanius "Co se to tady děje!" zařval když vyděl jak se Vulpes vyčerpaně opírá o sloup, jeho obličej je celí od krve s nožem v ruce a před ním kolísal Caius. Lanius vytáhl obouručák, došel ke Caiusovi, rozmáchl se a podsekl mu kolena. Caius se sesunul na kolena. Lanius jej chytl za stříbrné vlasy, zaklonil mu hlavu a přiložil čepel na hrdlo. "Udělej to." přikázal hrubě Caius dívajíc se do očí Vulpese. Lanius trhnul rukou a rozřízl Causovo hrdlo. Krev se rozstříkla zatím co Caiusovo tělo bezvládně dopadlo na zem. "Blázne..Mohl tě zabít." zavrčel Lanius a kopl do ležícího Caiuse. "Já vím. Nezapomínej ale, že patří mě Legáte." odvětil Vulpes utírajíc si tvář od krve. "Za jak dlouho myslíš, že se zvedne?" pokračoval Vupes dívajíc se na Caiusovo bezvládné tělo. "Těžko říct." řekl Lanius a píchl špičkou meče do Caiusovy hrudi. Caius náhle vymrštil ruku. Chytl Laniuse za kotník a vyvedl ho z rovnováhy. Lanius se napřáhl chystajíc se Caiuse probodnout. Těsně nad hrudí Caius chytil čepel mezi dlaně. Lanius se zapřel celou vahou na těžký meč. Caius pomalu povoloval. Čepel prošla zkrz jeho hrudník jako nůž máslem. Caius zaskučel a omdlel. "Zkurvysyn regeneruje se rychleji než bych čekal. Nebo to jenom hrál. Být po mém tak jej rozsekám aby se nemohl bránit." zavrčel Lanius a pomalu vytáhl čepel z Caiusovy hrudi. "Měl bys jej aspoň někde zavřít než bude vyslán na misi." řekl Lanius utírajíc krev z meče. Vulpes stále se dívajíc na Caiuse kývl.

Tma. "Caiusi....Caiusi vzbuď se. VZTÁVEJ!!!" Vulpes se napřahoval k další facce když uviděl, jak se mu zacukali víčka sklonil napřaženou ruku. Caius nejdřív sykl, zatl svaly a začal se zmítat v poutech a naštvaně řvát. Vulpes mu chytil hlavu do dlaní. "Klid..no tak uklidni se...podívej se na mě." Caius pomalu rozevřel své bledě modré oči a snažil se zaostřit vydění. "Vulpes...In..culta...........A..ve" řekl po chvíly s mírnými obtížemi. "Konečně si vzhůru." oddechl si Vulpes. Caius se rozhlédl okolo sebe. Klečel v kleci připoutaný stejným způsobem jako v kryptě. Jeho tělo bylo poseto čerstvými ranami. "Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal se otráveně. "Čtyři dny." povzdechl si Vulpes. "Zaraza..." (Zatraceně-polština) zamumlal Caius. "Lanius se postaral aby ses jen tak neprobudil. Pokaždé když si začal přicházet k sobě tak tě poslal zpět do limbu." řekl Vulpes. "Hm tak jak to že jsem vzhůru a Lanius zde není... " řekl Caius a zacukal pouty. "Protože bys zůstal v tomhle stavu velmi dlouho. Sám víš že mlátit do bezvládného není zábava. Ale to neni důvod proč jsem tě vzbudil. Chtěl jsem se tě zeptat na tu tvou přeměnu a proč si ji nepoužil když přišel Lanius." naklonil Vulpes hlavu na stranu. "Dobrá otázka...to co jsi viděl byl počátek bojového stavu a jeden z důvodů mé přezdívky Silbra Dämon. Lanius toto pocítí sám na vlastní kůži až já budu chtít. Lanius měl své důvody proč mě chtěl pro sebe. Vzpomínáš si co jsem ti říkal, Vulpesi?"řekl Caius zákeřně. "Jestli tě budu chtít zkrotit budu se muset více snažit." odpověděl Vulpes. "Ano, Lanius si přišel na svůj způsob." řekl Caius. "Ale, ale, ale někdo se nám probudil. Jaké nemilé překvapení." zazněl Laniův hlas ve stanu. Vulpes stuhl. "Laniusi copak nejsi rád, že se mi můžeš znovu podívat do očí?" usmál se Caius. "Ani ne tvoje skučení když ses probýral mi stačilo." řekl posměšně Lanius. "Ts" odfrkl Caius a zaškubal pouty. Vulpes se zvedl a vylezl z klece. "Musím jít mám ještě nějakou práci." řekl Caiusovi Vulpes a opustil stan. Lanius tocil mezi prsty nožem se zubatým ostřím a hákem na jeho špičce. "Sakra vy máte ty nože nějak v oblibě." pomyslel si Caius sarkasticky. Lanius vstoupil do klece za Caiusem. "Co kdybych tě oslepil. Ty tvoje oči mě štvou." řekl Lanius míříc nožem do Caiusova pravého oka. Caius se zlověstně usmál. "Proč jsi to neudělal dřív?" Lanius se usmál, ale zkrz rudý šátek, zakrývající jeho obličej až po oči, to nešlo vidět. "Chci mít jistotu abys věděl kdo ti to udělal. A ty si pro jednou a navždy zapamatoval, že tvím pánem jsem Já. Nikoliv Vulpes nebo Caesar." řekl Lanius. "Tak přeci chceš abych ti sloužil..heheh..snad na Vulpese nežárlíš Legáte Lanie." řekl Caius. Lanius mu vrazil pěstí. "To bylo všechno?" řekl Caius a vyplivl krev na zem. Lanius vzal nůž a přejel pomalu přez Caiusovu zjizvenou hruď. Caius škubl pouty. Lanius se po té presunul k předloktí. Přiložil hákovitou špičku nože k zápěstí a zaryl ji hluboko do Caiusovy ruky. Poté naklonil nůž a hákem začal trhat svalstvo, šlachy i žíly. Caius sténal v agónii, zkrze křečovitě zavřené čelisti. "Chtěl bych vidět Vulpesův výraz až s tebou zkončím. Co myslíš bude tě litovat? Bude šokován, znechucen nebo potěšen? A pokud ano přidá ti jizvu nebo tě ušetří?" řekl zlomyslně Lanius a vyškubl nůž z Caiusovy ruky. Caius nedokázal zadržet krátký výkřik. Ostrá bolest se rozlévala od levé ruky po skoro celém těle. "Řekni mi Caiusi, za jak dlouho se ti vrátí zrak když tě o něj oberu?" pokračoval Lanius. Caius mlčel a lehce uhýbal hlavou od čepele nože, nepřestal ale pohledem sledovat Laniuse. Lanius prudce chytil Caiuse za obličej  a přitlačil jej na dřevěný kůl za ním. Caius bolestivě přivřel oči, ale pouze pravé šlo vidět. Levé zakrývala Laniova ruka. Lanius pohodil nožem a pomalu jej zaryl do Caiusova pravého oka. Caius řval bolestí a snažil se uvolnit z pout. Bez úzpěchu. Když Lanius zkončil, byla Polovina Caiusova obličeje pokryta krvý. Těžce oddychoval a zbývajícím okem naštvaně sledoval Lania. "Nedívej se tak na mě jestly nechceš být slepý úplně, Modroočko." řekl Lanius. Něco se změnilo. Caiusovy žíly začínaly černat. Snažil se to vůlí potlačit. Náhle ucítil studenou ocel Laniova nože procházejíc mu zkrz krk. Zatvářil se na moment překvapeně. Krev mu stékala po pramenech z úst. Z místa zásahu nožem se krev řinula produem. Lanius zasáhl tepnu. "Dobrou noc Caiusi heheheheh...." zasmál se Lanius a vytáhl nůž z Caiusova krku. Caiusovo vidění se rozostřovalo a pomalu černalo. Naznačil rty pouze jedno "Zmetku...". Jeho tělo se uvolnilo, díval se do prázdna zatím co jeho svět poteměl.