Fallout New Vegas-Legie

Dominus suffering

Lanius se vzbudil. Začal se škubat v poutech. "Tý.. Pusť mě! DĚLEJ!!" řval Lanius zatím co pěšáci připoutaly omráceného Vulpese. Caius minul odcházející pěšáky a přistoupil ke spoutanému Laniovy. Chvíly se na něj díval výrazem 'co chceš červe'. "Jak si tohle můžeš dovolit! Já jsem tvůj Pán!" řval po Caiusovy Lanius. Caius se podíval na chvíly stranou pak se ale rychle otočil zpět a praštil Lania do žeber přičemž mu jich pár zlomil. Lanius na chvily zkřivil tvář bolestí. Caius se tiše rozesmál. Mlátil do Lania jako do boxovacího pytle. Lanius vyplivl krev "To bylo všechno?" řekl opovržlivě. "Všecho? Lanie ještě jsem nezačal..." zatvářil se naoko překvapeně Caius. Usmál se a vytáhl nůž podobný tomu, kterým Lanius oslepil Caiuse jen vypadal starší a byl i zdobený. "Na tohle si vzpomínáš nebo ne?" řekl Caius a pohodil nožem. Lanius sebou zacukal. "Nedívej se tak na mě. Nechceš přece přijít o své hnědé oči." citoval upravenou verzi Laniových slov. "To neuděláš.." řekl nejistě Lanius. Caius si zabodl zpětný háček do jazyka a zozřízl si jej. Chvíly kmital rozeklátým hadím jazykem přičemž se jeho oči změnily na bílé hadí. Pak spojil obě strany, které se rychle zacelili zpět do jednoho celku a jazyk zchoval zpět za špičaté dlouhé tesáky. "Když jsi mě donutil zaútočit na Vulpese Incultu způsoboval si mi pouze bolest. A Vulpesova krev to jen umocňovala. Ale tady si vás mohu vychutnat. Tvá krev i bolest je to co mě láká." řekl Caius a olízl si špičáky. "Proč chceš ochutnat mou krev?" zeptal se Lanius pozorujíc nůž. "Jsem zvědavý." odpověděl nenuceně Caius a usmál se. "Normálně bych se tvé nebo Vulpesovy krve nemohl ani dotknout aniž bych netrpěl v nesnesitelných nukách, ale tady je to něco jiného. Zde mě neváže prokletí." řekl Caius a zabodl nůž do Laniova levého předloktí a vytvořil stejné zranění, které mu způsobil on. Když zkončil vytáhl nůž a ochutnal krev kapající z čepele. "Divochu zasranej. Nikdy nebudes víc než otrok." plivl na Caiuse Lanius. "Važ slova 'Legáte' sám pocházíš z divokého kmene a na vysoký post ses dostal přez sílu ne inteligenci." řekl Caius a založil si ruce. "Heh legie stejně po Caesarově smrti připadne mě." řekl povíšeně Lanius. "Pokud by se tak stalo nedokázal bys říši udržet pohromadě. Jsi slabý. Je pouze otázkou času než by vás NCR rozmetala na prach ze kterého jste povztaly." řekl chladně Caius a začal do Lania řezat nožem. "A ty ...jsi...."nedořekl Lanius. Caius věděl co chtěl říct. Hadí rychlostí mu chytil jazyk a vytrhl jej. Lanius plival proudy krve a měl co dělat aby se nepozvracel. Vyl bolestí ale Caius jej chytil za zkrvavená ústa. Sám si přiložil prst na rty na kterých byl škodolibí úsměv a zavrtěl hlavou. Odhalil znovu své nelidské tesáky a zabořil je do Laniova krku.  Jeho stisk byl silný a stále sílil aby vyždímal i tu poslední špetku agónie.

Vulpes pomalu otevřel oči. Chvíly mžoural. Bolela ho hlava. V ústech cítil železitou chuť krve. Jakmile mu odlehly uši uslyšel tiché zkučení. Podíval se do prava za zvukem. Byl tam Lanius přivázaný na dřevěném X. Caius stál u něj. Byl zakousnutý do jeho krku a když se Lanius ozval stiskl ještě více naopak když byl potichu přesunul se na a zakousl se do jiného místa. Náhle Caius přestal a otočil se na Vulpese. Olízl si špičáky ze kterých kapala Laniova krev. Jeho oči byli světle modré téměř až bílé. Nebyl v nich ani kouska citu ani sympatie vůči Vulpesi a Laniovy. Vulpes byl připoutaný ke stěně kolem krku a rukou. "Jaké to je být na mém místě, Frumentarii?" řekl Caius přičemž na slovo Frumentarii dával až sarkastický důraz. Vulpes chtěl odpovědět ale zjistil že nemůže mluvit. "Copak ztratil si jazyk?" ušklíbl se Caius a z poza zad vytáhl vytrhlí zkrvavený jazyk a mezy dvěma drápy s ním zahoupal Vulpesi před obličejem. Vulpes na Caiuse vytřeštil oči a začal sebou zmítat v poutech. Caius se krutě usmál. "Klid ten není tvůj ale jeho." řekl a ukázal na Lania. Zahodil jazyk na zem. Přešel ke stolu s nástroji. Vzal nůž se zubatou čepelí a opřel se o stěnu naproti Vulpesi. Caius si hrál s nožem "Takže určitě se ptáš proč jsi tady. Je to jedna z tvích mnoha otázek, které ti zahlcují mysl. Odpověď na tuto první je až příliš jednoduchá. Jste tady pro mé pobavení." řekl a zařízl si čepel hluboko do dlaně a pak sledoval jak se rána hojí. "A až s tebou zkončím ty i Lanius si budete přát aby jste mě nikdy nenašly." řekl chladně Caius a usmál se. Vulpes se rychle podíval na Lania. Jeho stav byl žalostný. Divil se že je ještě naživu. Ale hlavně mu nahánělo strach co z něj zbylo a co si Caius přichystal pro něj.
Po nějaké době...
Caius odešel od zuboženého Vulpese a přistoupil k Laniovy, který nebyl při vědomí ale jeho rány byli až na pár vyléčeny. Pozvedl Laniovu pokleslou hlavu a krutě se usmíval. "Víš že takhle Lanius vypadal za mlada? Než mu Caesar zjizvil tvář, dříve než jste se vy dva potkaly. Takové krásné tělo na zničení. Hmhmhm..." zasmál se Caius a pustil Laniovu hlavu. A přešel k ohništi ve kterém leželo několik tyčí. Pozoroval plameny. Pak do nich sáhl a nachal plamínky tančit po jeho ruce. Uchopil jednu z rozžhavených tyčí a začal s ní točit vzduchem. Červenozlaté obrazce se rychle rozplývaly. Přistoupil k Laniovy a přejel mu pomalu rozžhaveným železem po hrudi. Lanius zaskučel a probudil se. "Ca...iusi" zašeptal Lanius. Caius se usmál a položil mu ruku na tvář. "Jsem rád že jsi vzhůru. Alespoň budeš vědět proč jsi slepí." řekl Caius a železem začal pomalu vypalovat Laniovo pravé oko. Lanius řval v nesnesitelných bolestech ale nemohl bolesti uniknout. Když skončil zatočil železem v ruce a vzal z ohniště druhé. Oběma točil a vytvářel ohnivě prstence. "Ne...už...ne...prosím.." tiše vzlykal Lanius. Caius se ušklíbl a pomalu zarazil železa do Laniových dlaní. "Co...po mě...vůbec chceš?!" ztrácel se Lanius v beznaději. Caius mlčel otočil se na Vulpese snažícího se zůstat při vědomí. Nechal Lania tiše trpět. "Proč se snažíš Vulpesi Inculto tak zoufale zůstat při vědomí, neodpočinout si od bolesti?" řekl zvědavě Caius dívajíc se Vulpesi do očí. "Když usnu...vzbudím se tady....vyléčený...a vše začne... na novo.." odpověděl s obtížemi. "Chápeš rychle můj liščí příteli narozdíl od 'Legáta'. Ale tím že neusneš, zůstaneš v tomto stavu. Dávám ti příležitost si odpočinout." řekl Caius. "Nechci..." odpovědel Vulpes. "Cítím tvou touhu vidět jak tvůj sok trpí. Proč ti tu radost nedopřát. Neníliž pravda. Tato podívaná bude trvat ještě hodně dlouho." usmál se Caius a pohladil Vulpese. Jeho rány se začaly pomalu zacelovat. Vulpes se snažil být potichu ale bolest se rozlévala po celém jeho těle. Caius se vrátil zpět k Laniovy, který závistivě pozoroval léčící se Vulpesovy rány. Caius si znovu vzal nůž. Přistoupil k Laniovy, vyřízl na jeho kůži proužek na boku žeber a pomalu jej oddělil od masa pod ním. Načež proužek hodil do ohně planoucího kousek od něj. Takhle pokračoval po celé hrudi. Lanius měl zrychlený dech návalem adrenalinu. Pak z Lania doslova odkrojil kus svaloviny. Lanius řval bolestí. Caius mu chytil čelist a násilím mu dal sníst jeho vlastní maso. Snažil se ten kousek vyplyvnout ale Caius jej nenechal. Lanius se tvářil znechuceně. Caius si z něj odkrojil kus pro sebe. Chvíly to žvýkal a pak to vyplivl to ohně. "Chce to sůl." řekl sarkasticky Caius a pískl. Voják donesl menší pytel soli a zase odběhl. "Hmm to by mohlo stačit." řekl Caius a zasypal Lania do soli. "Co..to..kurva..?! Aaarrrr..." vypravil ze sebe překvapeně Lanius. Caius jen líně čekal opřený o zeď než se Lanius soli na holém mase dostatečně nabaží. Po nějaké chvíly Laniova ošívání se Caius přesunul ke stojanu s ohništěm. Díval se na nezkrotné mihotající plameny. "Slyšel si o kanibalismu? Je to neetický zbůsob jak říct 'já tě žeru'." zavtipkoval Caius a převrhl nohou stojan k Laniovým nohám. Plameny se ukusovaly z Laniova těla zatím co se svíjel v agónii. Caius s Vulpesem jen pozorovali. Plameny přestaly hořet. Laniovo tělo bylo spáleno k nepoznání. Caius vzal nůž a kus z něj uřezal. "On ještě dýchá..." řekl udiveně Vulpes. "Ano. Přece jej nenechám tak snadno umřít." zasmál se Caius zkoumajíc kus masa. "Hmm zdá se že dnes bude stayk alá Legát. Divošský způsob jak oslavit vítěztví." povzdychl si Caius a znovu pískl. Voják nakoukl. "Krmení." řekl jednoduše Caius. Voják kývl zalezl a za chvilku dveře rozrazily tři psy podobní severským vlkům. Vrhly se na Laniuse a začaly z něj trhat ohořelé kusy masa. Caius žužlal kousek Laniova masa a pozoroval své psy jak tahají vnitřnosti po zemi a přetahují se o flák masa. Pískl a hodil svůj kus mezi rozhádané psy. Lanius jen hýbal okem. Hlasivky měl spálené. A ani jeho černohnědé vlasy to moc nepřežily. Caius podrbal prvního psa černé barvy a bílíma očima. Pro podrbání od pána si přišli i zbylí dva bílí s oranžovožlutýma plamenýma očima a šedý s černýma jako nicota. "[Shadow nebo Void, Ghost nebo Igni, Ashes nebo démon night] Po chvíly všichni tři se uvelebyli v mučírně a tiše pozorovaly.